pondělí 2. prosince 2013

Až tak moc tě nežere


Je skvělé, že na světě existují věci, které umějí občas trudnomyslného člověka spolehlivě nakopávat. 
 
Samozřejmě, také existují škarohlídi, kterým nepomůže vůbec nic, jenže já jsem bojovník a pořád mě nepřestává udivovat a nadchávat (nebo nadchýnat? To je snad ještě horší, ale jak byste dali sloveso „nadchnout“ do nedokonavého vidu, aby to odpovídalo tomu, co máte na mysli?:)), že mi často stačí jen lehce brnknout na tu správně naladěnou notu a všechno má najednou jasnější obraz.
A dnes tím nadchávadlem byla kniha a po ní následující očistná úvaha.
          
Pro dnešek tedy trocha ženské psychologie.
Koho to děsí, ať dál nečte.

Film He is just not that into you je geniální. A protože se blíží Vánoce, není ani náhodou, že ho společně s Love Actually, Pretty Woman a Bridget Jonesovou řadím mezí své oblíbené vánoční bijáky, které můžu stále a pořád dokola.
A já mám právě v ruce stejnojmennou knížku, která obsahuje nejčastější problémy, se kterými se ženské ve vztazích s muži potácejí. Spolu s vyjádřením muže, který se s tím nepáře, nic nepřikresluje a vše s odzbrojující upřímností komentuje. Je to taková koncentrace syrové pravdy bez sladkobolného utěšování, které jen protahuje zbytečnou agónii a ukrajuje Vám větší a větší kus Vašeho času a života, že si po pár stránkách připadáte jako člověk, co se probral z kómatu. Nebo se nadechl po nekonečně dlouhém potopení se zadrženým dechem. Nebo jako někdo, koho majzli pořádně po hlavě a v tu chvíli se rozsvítila všechna světla kolem.

          
Ano – každá chytřejší holka podvědomě věděla, že i řešení nabízená chladně uvažujícím mužem byla nasnadě. Ze strachu, že to ale přeci jen může být jinak, se nechtěla vzdát šance, že když přeci jen trochu vydrží, odměna přijde. Nic přeci není zadarmo, že?
            Pak je tu druhý argument a jeho autorem jsem já: kdyby opravdu existovala možnost, že když budete na chlapa spěchat, chtít některé věci slyšet na rovinu a prostě celkově rýpat do záležitostí, o kterých tušíte, že se mu do nich absolutně nechce, tak, že se z toho chudák zhroutí, zabije to v něm veškerou náklonnost, kterou k Vám choval, zavře Vám to veškeré dveře ke společné budoucnosti a tak dále, myslíte si, že takový chlap by měl mít vůbec právo, aby ho kdokoliv nazýval chlapem?
              Ze všech stran dneska posloucháme, jak chlapi svoji mužnost ztrácejí. A k tomu vysvětlení, že si za to vlastně můžeme my ženské samy, protože v nich tu mužnost samy zadupáváme.
            A já jsem zjistila, že jsem to několikrát v životě udělala taky – měla jsem prostě pocit, že ten chudák je prostě tak moc zranitelný, že mu přeci nechci ublížit, shazovat ho a vůbec ho nijak trýznit. A moc tomu nepomáhají ani časopisy pro ženy, které jsou všude kolem a nabízejí erudované pravdy. (A věřte, že zrovna já je mám všechny dobře pročtené). A jedna zaručená rada jako přiklad za všechny: pokud se Vám například nelíbil sex, rozhodně chlapovi nikdy neříkejte, že se Vám nelíbil. Musíte začít z druhého konce – tedy říct, že by se Vám líbilo, kdyby udělal konkrétně to či ono. Když byste totiž jako první řekli, že se Vám to nelíbilo (= rozuměj, on by si to mohl přeložit, že to bylo hrozné / strašné / příšerné / ubohé / nudné / tragické…), tak toho chudáka 1) zmrazíte, 2) zkonsternujete, 3) připravíte ho totálně o sebevědomí, 4) uvrhnete do deprese, 5) přimějete myslet na sebevraždu, 6) zasejete mu do mozku noční můry, které ho pak budou spánkem noc co noc provázet, 7) kvůli Vám propadne alkoholismu, 8) už se mu před Vámi ze strachu nikdy, nikdy, nikdy nepostaví…! Vážně?
Je opravdu chytrá jen ta ženská, která umí všechno hezky zaobalit a pěkně načinčané chlapovi předložit?       
Každopádně tahle vložená úvaha měla být jen tak na okraj. Chtěla jsem tím říct, že i já jsem asi celá léta nevědomky chlapy podceňovala. Například jsem vždycky byla raději, když byl chlap tím, kdo se rozešel se mnou. Protože jsem vždycky věděla, že JÁ se z toho bez větší újmy na zdraví dostanu. Zatímco ti chlapi jsou tak křehcí… vždyť kolik jsem znala těch, co přehnaně pili kvůli nějaké holce! Těch, co kvůli nějaké šíleně brečeli, protože ji fakt milovali a ona se ukázala jako hrozná mrcha! Těch, kteří zažili tak kruté zklamání, že se od té chvíli ke každé další chovali rovnou jako k nepříteli!
Já jsem to přeci vždy myslela dobře – chtěla jsem, aby ty holky, které přijdou po mně, nemusely trpět tím, že jsem já byla tou mrchou, která nějakého muže „nenávratně zničila“! Naopak, vždy bylo mým přáním, aby jim byl lepším mužem, než byl předtím mně!
Taky Vám to zní jako neuvěřitelné sračky? To mně taky. Jen nechápu proč až teď a kde jsem vlastně tyhle nesmysly nabrala předtím. Jestli máte někdo tip, tak sem s ním.


Ale zpět ke knize „Až tak moc tě nežere“. Člověk se nad každou radou upřímně zasměje, ale zároveň ho i vyděsí, protože na každý ukázkový případ lze napasovat některou z Vašich kamarádek. Některým jste už někdy poradili to samé, co autor knihy. Některým nechcete zbytečně brát iluze, protože víte, že pravdu stejně slyšet nechtějí. A být za posla špatných zpráv také není nic moc vizitka. A u jiných opravdu upřímně věříte, že jsou těmi slavnými výjimkami, potvrzujícími pravidlo.


Na téhle stránce http://www.databazeknih.cz/knihy/az-tak-moc-te-nezere-50436 dostala knížka hrozně na frak. V první řadě hlavně za to, že s  filmem má společné pouze modelové příklady. Chápu, čtenáři se těšili na román a ono nic.
V dalším sledu jí čtenáři vyčítají, že obsažené rady jsou snad pro úplné blbce, protože to je přeci jako jasné, co si má dotyčná dívka o svém milém myslet a jak by ho měla okamžitě vykopat ze svého života!
Pardon, ale to jsme teda v určitých chvílích našich životů všichni někdy za blbce. Klobouk dolů před těmi, co si nikdy nenechají nic nalhat, vždy jednají správně a nikdy by se nenechali nikým využívat.
Kolikrát Vás napadlo při přemýšlení o jednání své kamarádky, že Vám, kdybyste byli na jejím místě / Váš chlap by Vám řekl / udělal, to co jí, že byste s ním nekompromisně a hlavně hezky rychle vymetli? Noo, já bych v tom odsuzování nebyla až tak zbrklá, protože nejrůznějších příběhů s dějovými zvraty, kdy se jeden z páru chová očividně na pěst, najdu kolem sebe tolik, až mě z toho mrazí. A ne všechny dopadly úplně špatně a to jsme zase u těch nadějí v dobré konce…
A nechci ani paušalizovat, že by se stejné příběhy nemohly odehrávat také v mužském světě.

Mě to ale v tuto chvíli inspirovalo k několika věcem:

1) do budoucna už opravdu, ale opravdu! nechám chlapy, aby byli chlapy. Jediným prvním krokem, ke kterému se odhodlám, bude pozitivně laděný kukuč.
2) když zrovna žádní nebudou, tak vlastně taky dobře. Víc času na všechno ostatní. 
3) konečně zvednu zadek, umyju okno a udělám vánoční výzdobu. Vánoční atmošku si můžu užít i sama. Bez chlapa a bez myšlenek na zahrabání se pod zem. 

5 komentářů:

  1. Skvelý príspevok (:
    http://kishi-girl.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  2. Neviděla jsem film, nečetla jsem knihu, ale pokud to opravdu představuje tak pěkně tvrdý dopad na zem ze světa iluzí o mužích, moc by mě to zajímalo. Jen tak ze sportu - jestli se v jejich odhadu strefuju, jestli je nepodceňuju anebo naopak nepřeceňuju..jsou to pacholci záhadní :-)
    A nezávislým ženám zdar nazdar! :-D
    zazvorek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně to popíchne, ale určitě je to vtipné, takže to o svátcích určitě zařaď :)
      A já říkám 3x nazdar, protože konečně svítá na lepší časy!

      Vymazat
  3. Hodně chytrejch věcí v tomhle článku. A hodně dobrejch tipů na vánoční filmy a atmošku, díky:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuji :)
      Bridget jsem splnila předevčírem... here we go!

      Vymazat