neděle 29. prosince 2013

Pochod smrti

Všichni jste si již všimli, že často výletuji a že skoro pokaždé se mnou vyrážejí ti stejní lidé - stejní urputní pochodovači.
Už několik let máme tradici, že během vánočního času, kdy se v mém ašském rodišti scházejí místní i již emigruvší (co to je za slovo??) přátelé, tak pořádáme nějaký výživný výlet, i kdyby trakaře nebo půlmetrové vločky padaly. A protože ašský výběžek přímo vybízí k přebíhání k našim sousedům a přímo podél státní hranice se nachází úžasný kus nedotčené přírody (40 let obehnání drátama se zkrátka projeví), tak vyrážíme právě tam.

Počasí nám přálo - modrá obloha, 4 stupně nad nulou a vítr pouze v polích. Nebýt kulichů a rukavic, tipovali byste říjen.
Vyrazili jsme z Aše přes bývalou celnici k nejbližší německé obci Wildenau. (Do této vesnice kdysi směřovala jedna z našich prvních tematických výprav - Petr měl tehdy fotografii, na které vesnička vítala osvoboditele Adolfa Hitlera, a my se po jeho stopách pokoušeli vypátrat, zda ještě stojí dům, z jehož okénka byla fotografie pořízena.)

Tlupa v celé sestavě + Romanova mamča za objektivem:
 

A taky tam měly tuhle pěkňoučkou fresku:


Následovaly další německé obce - Mühlbach a Längenau, odkud byl krásný výhled do okolí, především na vykukující střechy dvou ašských škol, budovu bývalé barevny, na špici ašské rozhledny... prostě člověk byl pořád napůl doma :)


Potom jsme pokračovali cestou-necestou lesem, který byl trochu podmáčený, museli jsme i párkrát přeskočit hraniční potok, což některé souputníky stálo mokré nohy. 


(zdroj - Petrova instantní fota)

Pod kopcem...




V kopci...



 A tady už zbývá jen kousíček do Hohenbergu a někteří již umírají: 


Konečně Hohenberg a zrychlené tempo a těšení na pivo


Triumfální dobytí Hohenbergu (a foto opět instantní by Petr) (A Eger je česky Ohře, kdyby někdo nevěděl :))


 Spokojenost :)


Pivo Nothhaft jsme všichni ochutnali poprvé - nejdřív světlé, poté pšenici a pak znovu světlé...


A pár jich vzali na cestu domů...


Cestou jsme uctili památku nebohého vojína Lázničky (ve službě se opil a utonul v potoce)


A konečně cíl putování - Libá


...ze které nás vysvobodil Petrův a Vítkův táta
(další fotky jsou černobílé, protože jsem si hrála s nastavením foťáku, ale zjistila jsem, že při špatných světelných podmínkách vycházejí lépe než barevné!)


A na závěr pár sebestředných s Honzínem (prostě jsem se nedokázala rozhodnout pro jednu)




Německá piva byla nakonec silnější než já a pokračování v Aši mě mírně řečeno dorazilo. Fuj, stydím se.

Takže nějakých 20 km v nohách a druhý den nedobrovolná dieta = za tyhle Vánoce jsem rozhodně nepřibrala :D :D
Edit: Dle průvodce našeho výletu to bylo okolo 30 km. Masakr. Tolik jsem nikdy neušla ani v létě, těžko tomu věřit!

5 komentářů:

  1. Jéé, taky bych někam takto vyrazila, i když je pravda, že nejvíc mě baví to zakončení někde v hospůdce :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nebudeme předstírat, že to nebyla největší motivace :)

      Vymazat
  2. Moc ti závidím to vejletování i konstatování, že jsi o svátky nepřibrala :-D Já to celé odmarodila,a tak nejen že nebyly výlety (s jednou výjimkou), ale hlavně jsem se jen a jen cpala...
    A když se jeden fotí s takovým sympaťákem, to je jasný, že si mezi těma fotkama pak nemůže vybrat...;-)
    zazvorek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Od včereška mám rýmu jak bejk, takže jsem to stihla taktak. Zítra odjíždím zpátky do Aussigu a s výletováním je na chvíli útrum. Upozorňuji, že 12.1. se koná další výlet pod vedením Petra na Boreč a okolí! Takže kurýruj a vyraž konečně s námi! A snad dorazí i část ašské party.

      Vymazat
  3. Nojo, když 12. to určitě nepůjde, Jenda má narozeniny, tak nepředpokládám, že se mu bude někam chtít, bohužel :-(

    OdpovědětVymazat