pondělí 24. března 2014

Pivní víkend

Ač už to vypadalo, že éra Collegia Cibia je nenávratně v tahu, tenhle víkend vysvitla naděje, že je stále funkceschopné a že když má k pivní výpravě opravdu pořádný důvod, tak se sebere a vyrazí.
Z Ústí jsme v pátek odpoledne vyrazili do Krásné Lípy, kde měl ředitel děčínského archivu Honza Němec přednášku o pivovarnictví ve Šluknovském výběžku a především v Krásné Lípě. Přednášku pořádal Křinický pivovar, který vaří pivo Falkenštejn, které jsem již měla díky Petrovi možnost ochutnat na jednom z minulých výletů do Vitína.

Cesta z Děčína v motoráku DB...
Pojídal se Simčin salát a kolovaly četné lahváče a plechovky...





 Němci třídí odpad i v motoráčku!


Hydratace musí být!

Při registraci v hotelu jsme dostali i welcome drink :)


Přednáškový sál byl plný a k Honzově vyprávění jsme dostali i první hlty výborného místního piva. Poté přesun do lokálu, kde jsme se snažili ochutnat a vychutnat celý pivní lístek. S jídlem byla trochu legrace díky připálenému guláši a občas někomu nepřistálo úplně to, co si objednal, ale nakonec byli všichni spokojeni. Večer uplynul jak voda a když nás definitivně vyhnali, našli jsme jediné útočiště v knajpě trochu jiného ducha, kde jsme po počáteční opatrnosti nakonec celkem snadno u točeného Bráníka zapadli mezi místní drsně působící obyvatele.



Ráno se již každý zařídil po svém - dvě skupinky vyrazily na výlety, další jedinci se odebrali na vlak domů.
Mě utekly obě skupinky výletníků, takže mě zachránili už jen Kuba se Zubajzem, se kterými jsem vyrazila na něco k snědku. Což by jeden neřekl, že bude v sobotním dopoledni v Krásné Lípě problém! Dvě otevřené pekárny měly snědený krám. Jediná již otevřená restaurace ještě zdaleka nehodlala vařit. A jediné útočiště nabízel nepříliš vábně vyhlížející (a vonící) bufet...
Nejsme ale z cukru, takže jsme si objednali rovnou celé menu! (Vážně tomu tak říkali.) Vývar, limča a velice sladká, hodně perníková rajská. Nakonec ale tento neobvyklý brunch naplnil žaludek i malinkato zahnal kocovinu :) Kluci riskli i Krušovické, takže jejich spokojenost byla níž než ta moje s plytkou rozpustnou kávou:)



A pak už jsem zůstala jen já, divoké Sudety a GPS, se kterou zatím nijak extra nekamarádím.
 
Krásná Lípa mě nadchla... užasná část Sudet. Staré rozhlehlé fabriky, obklopené hrázděnými chalupami, krásná a zajímavá architektura, lesy, kopce, opuštěné ruiny, hodně ruin.
Vydala jsem se sama na pochod směr Doubice, vzdálené asi 7km, kde jsem doufala, že doženu Petru s Honzou, kteří si na výpravu narozdíl ode mě přivstali :) Bylo to vlastně vůbec poprvé, co jsem sama vyrazila vstříc neznámému kraji. A musím říct, že mě přitom lehce šimralo v žaludku, protože některé ruiny a někteří místní ve mně malé obavy budili... Ale hrozně jsem to potřebovala. Na všechny myšlenky, které však bylo potřeba si utřídit, bylo těch 7 kiláků sakra málo.





Křížek v Chřibské, kde jsem čekala na svůj odvoz do Varnsdorfu.
Líbily se mi německé verše na jeho podstavci...
Láska byla Pánova smrt. Láska bylo jeho první přikázání. Láska byla jeho celý život. Láska byla jeho nejkrásnější smrt.
Jsem holt rozervaná duše a na řeči o lásce slyším :) 


Centrum Chřibské. Chtělo se mi si sednout na mostek s tepaným zábradlím, ale místní potok bohužel smrděl jako pořádná stoka.


Kostel ve Varnsdorfu...
Vanďák byl vůbec plný úžasných staveb, překrásných vil a zajímavých domečků... A trochu jsem nečekala, že je až tak velký, při poslední návštěvě se to nezdálo a hlavně mi minule více připomínal rodnou Aš. Teď jsem nevěděla, kam otáčet hlavu dřív - těch továrnických vil a i úžasných chalup! 


...třeba tahle opuštěná hospoda.
V drsném pohraničí bohužel jako ruiny končí kdeco.


A konečně nejvíc očekávaná cesta do pivovaru Kocour, kde jsem byla poprvé před třemi lety. Navigace trochu selhávala a když nám jeden místní poblíž zastávky Staré nádraží řekl, že nám právě do pivovaru ujel vlak, tak jsem nějak nechápala, co tím chce říct :) Kocour je totiž jediný pivovar v Čechách, co má dokonce vlastní vlakovou stanici!




A nápis nad branou, který evokoval jediné - pivovar... macht frei? :)



A ani snad nemusím vysvětlovat, že jsem nakoupila iks lahví pěnivých moků s sebou. V Křinickém pivovaru čtyři kusy a v Kocourovi ani nevím - asi šest? Každopádně jsem tam nechala veškerý zbytek financí :) :O

Více o navštívených pivovarech na jejich stránkách:
http://www.krinickypivovar.cz/?cat=2
http://www.pivovar-kocour.cz/


EDIT: A psali o té krásnolipské události (s množstvím našich fotek) na webu Šluknovského výběžku:
TADY
A TADY

1 komentář:

  1. Šluknovsko jsem si zamilovala, když jsem tam jezdila s Honzou na výlety a na jeho služebky. To pomezí Lužických hor, Českého Švýcarska a Labských pískovců vytváří krásnou krajinu, zatím tak taky nejezdí až tolik turistů, Šluknovsko zkrátka netáhne, takže si člověk užívá opravdu klidné cesty po kopcích... A ty polorozpadlé fabriky (a vlastně kolikrát i vily) tomu ještě paradoxně dodávají na síle. Ponuré a přitom krásné. A ač jsem Falkenštejna ještě neochutnala, slyším na něj zatím spíš pozitivní reakce, takže o další důvod víc se do výběžku zase vypravit :-)
    zazvorek

    OdpovědětVymazat