pátek 23. května 2014

Turecké užívání...

Jak jsem se těšila na řecké jídlo na Kypru a turecká kuchyně pro mě představovala hlavně kebab a ty naprosto odporné sladkosti s mejdlovou příchutí růže, tak teď obracím o celé kolo!
Turecké jídlo nemělo chybu už od první svačiny v letadle...
Dobře, jehněčí se svojí nasládlou pachutí mě úplně nenadchlo (mám dokonce pocit, že i hovězí kebab vařili ve společném kotli s nějakym mněhnětem, protože smrdělo stejně), ale všechno ostatní ano!

První den jsem decentně ochutnala místní nejrozšířenější pivo Efes, ale protože přivítání s účastníky bylo spíše vinné, tak jsem nezůstala pozadu. Tím u mě víno skončilo, nebylo nic extra a ráno jsem ho cítila, takže - po zbytek pobytu už jen pívo. Má sice 5 voltů, ale přišlo mi slabší než naše, taková horší desítka. Vtipné ovšem bylo, že v Turecku zřejmě nebývá zvykem, že by si ženy v restauracích dávaly pivo. Pokaždé, když číšníci nějaká piva donesli, tak to mé tam zůstalo poslední a hrozně zmateně pátrali, pro koho u stolu by mělo být. No pro mě přeci určitě ne! :) Když se to zopakovalo asi po šesté, tak už jsem byla terčem vtípků :) 


První Efes u moře :)


Rybičku jsem si vybrala pěkně čerstvou :)


Stůl před žranicí. Skvělé jídlo v extrémním množství.


Avizovaná rybička byla až snad dvacátým chodem... Poprala jsem se s ní hůř než stařec Santiago! 



Sobotní oběd přímo u moře. Obsluha lehce neschopná a nevěděli, co vlastně mají nebo nemají, ale kdo by to v tak krásném dni a na tak krásném místě řešil...




Výhled zpoza talíře...



Jehněčí žebírka (steak bohužel neměli a hlad byl hlad)


Tuhle porci čokošky jsme dostali jako nečekaný dezert :)


Absolutně nejskvělejší turecký zákusek, který mi objednal můj turecký kamarád Hakan v echt tureckém bistru na tržišti. Bylo to horké a příjemně sladké, uvnitř byl sýr a nějaká zelenina (fakt!) a navrch zmrzlina! <3 D.O.K.O.N.A.L.O.S.T.!


Typický turecký čaj v tulipánové skleničce. Turci to do sebe obracejí jako panáka :)



Tohle byla poslední večeře v Turecku. Zapadli jsme do náhodně vybraného bistra cestou do hotelu a nemělo to chybu. Snad jen, že bistro bylo tak tradiční, že neměli ani kapku alkoholu. Za to jsme ale po jídle dostali automaticky čaj!




 A poslední pivo na izmirském letišti... Nejdřív mě zaujala lahev a pak jsem si všimla, že je nefiltrované. Chuťově už se to lehoulince blížilo našem pivům :D


...ale nejdůležitější stejně bylo, že bylo studené!


Hmm, asi mám hlad a chci zpátky!

2 komentáře:

  1. Hej, já tě asi fakt nebudu mít ráda! :-D Takhle nám plebejcům (co jsou zavření v Ústí a musí se učit na zkoušky) ukazovat moře, sluníčko, úžasné jídlo a vůbec krásy Turecka, to je jako pěkně nefér! :-D Asi úplně nejvíc ti závidím tu gastronomii, Turecko mě nijak moc taky neláká, moře mám radši (S)severní, ale tohle muselo být super. Mňaminky, který u nás úplně tak běžně neochutnáš, třeba už jen proto, že sehnat opravdu ČERSTVOU rybu tak, aby tě to nezruinovalo, je zázrak. A jejich "čajová"kultura mě fakt baví, většinou tenhle čajík (nejčastěji Rize) popíjejí k vodním dýmkám, těch tam taky muselo být plno, ne? A na těch fotkách v předchozím článku ti to moc sluší ;-)
    zazvorek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Na dýmky se tam chodí do speciálních kaváren, já byla jen v restauracích a bistrech, ale čaje tam pijí opravdu pořád a všude. A to je poprvé, co mi černý čaj chutnal bez citronu. Taky mi Hakan objednal opravodou tureckou kávu (byl na Erasmu v Čechách a smál se tomu, čemu mi říkáme Turek :)
      Hele, ty sis určitě užila Slovensko, tam jsem chtěla jet taky :( Jinak doufám, že až poleví tlak zkoušek, tak obnovíme tradici pečení buřtů na Mariánce!!!

      Vymazat