středa 18. června 2014

Vodácí

Vodáctví je úžasný letní sport, skvělá aktivní dovolená a naprosto výborný zážitek. Spojuje všechno, co miluju - vodu, přírodu a výletění. Každý den vidíte jiná místa, ale je to rychlejší než pěšky, při "volejích" můžete krásně relaxovat a opalovat se, když přijde peřejka, máte to i s adrenalinem, a já na létu nejvíc miluju koupání a to máte na lodi dostupné kdykoliv - ať už dobrovolně či ne :)
Letos to bylo spunktované hodně narychlo, kamarádka mi zavolala týden předem, že by se jí šikl háček.
Byl to můj čtvrtý sjezd řeky, z toho potřetí Ohře. Oproti minulým trasám jsme ale vyrazili až z Karlových Varů a protože nebylo moc času, tak cíl byl ve Vojkovicích. Původně se mělo ještě v neděli dojet do Pernštejna, ale všichni už byli promrzlí a zmrzačení, takže se to odpískalo.

Chvilku po startu:



První zastávka v hospodě - už nevím přesně kde, ale na dlouho poslední splachovací záchod - a takové věci je potřeba si pamatovat!!!




Naše flotilka:


A tohle už je moje loďka a můžete obdivovat i zadek mého zadáka Růženky :))


Večer jsme zakotvili v kempu Hubertus, kde je i obáváná jezo-peřej (není to úplně jez, ale peřej je pro to slabé slovo). Po rozbití tábora nás tam čekal útulný kiosek se zastřešenou terasou, kde jsme až do pozdních hodin pili, jedli a zpívali s kytarou.

Jako specialitu podávali malinovku s pravými malinami. (Ale furt je to malinovka, tu moc nemusím, takže jedna stačila) 


Nabídka byla bohatá a já si pochutnala na máslové zelenině. 


Tohle byla velká radost a úleva, protože ostatní hospody a kempy po cestě nenabízely nic jiného než Gambrihnus.


Stylové zákoutí...



Kemp měl pouze kadiboudy a tam by mě nikdo nedostal ani násilím. Takže i pro mě platil nápis:


Nádherné zákoutí. Tohle bych přesně jednou chtěla mít, pokud budu mít zahrádku!


Tohle byl náš hudební konkurent, který rychle využíval času oddychu našeho kytaristy Boba. Bohužel mě dost štval, protože hrál jenom klasický sračky, kterých už maj všichni plný zuby.
Ano, hrál Stánky.
Nato, že patřil k celkem sympaticky vyhlížející partičce mladých lidí, tak hudebně asi skončil u Já písnička pro šestou třídu.


Fujky!



Ze života vodáků:


A tohle už je Hubertus:


Další fotku jsem si vypůjčila z internetu, protože je na ní krásně vidět ten horní jezík. A přesně pod ním se převrhla i má loďka, i když mi byl půjčen jeden z nejzkušenějších chlapů z naší výpravy.
Ten den se nám moc nedařilo - z pěti lodí jsme se na Huberťáku udělaly tři. Nemusím zdůrazňovat, že jsem byla oblečená do čistého a jediných tříčtvrťáků a že jsem si do kyblíku s věcmi "pro případ cvaknutí" nepřibalila suché spodní prádlo!
Vyklopení z lodi zrovna v tomhle místě nebyl nijak krásný zážitek. Kýbl (tkz. žracák) v lodi jsem měla připevněný gumicukem a jeho konec se mi při převrhnutí zahákl o botu, takže když jsem skončila pod lodí v silném proudu vody, tak mi hlavou probíhalo, zda se utopím, obětuji botu nebo se prostě budu dál snažit o vyproštění. Kvůli té bezmoci, kterou šprajclí v takové vodě máte, jsem to možná prožívala zbytečně hystericky. Nemohla jsem popadnout dech, pode mnou byla celkem nezvyklá hloubka asi metr a půl, proud mě házel na všechny kameny okolo a snažil se mi vyškubnout pádlo a snažit se dostat ke břehu se zdálo nemožné.
Stejně jako jsem psala loni o povodních, že vás velká voda naučí respektu, tak vás to naučí i pořádná peřej. Pokud se v ní ocitnete, tak nemáte šanci ji přemoci. Nedá se s ní bojovat. A pokud vás ještě jímá hrůza z všudypřítomných kamenů, jste v háji. Přitom jako si voda hledá cestu mezi kameny, tak by ji našla vám, takže pokud tam skončím příště, už nebudu bojovat - zvednu nohy nahoru a nechám se unášet jako na skluzavce. Snad. Protože panika je hrozná věc :) 


Tady jsme si následně dali oběd a i počasí začalo sušit naše zmáchaná trička :)


Přesto to byl celkově hodně náročný den... Vody bylo málo a peřejí cestou celkem dost a v nich jeden šutr za druhým. Naše jízda tedy připomínala velký slalom a i tak jsme měli párkrát namále a jedna z našich lodí se toho dne podruhé koupala.

Růženka s Evkou - jedny z mála, kdo se nevykoupal vůbec :)


Můj vychytaný solární sušák :)


A když vidíte v kempu tohle, tak vidíte luxus! (a to myslím vážně)


Je někdo doma?





A na závěr pár lodních pohodových...






Tak, a v sprnu mě čeká Ohře znovu, ale už jen "bezpečný" horní tok!

6 komentářů:

  1. Jéé na Hubertusu měli naši první dovolenou, ještě když byla mamka na začátku těhotenství a pak i s malou ségrou. Taťka tam hrozně rád jezdil, o tom by si s Tebou popovídal :-)

    Stáňa H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skvělý, tak někdy vyražte znovu - celá rodina! Je to fakt skvělý!

      Vymazat
    2. No nebylo by to špatný :-)

      Vymazat
    3. Já už vim co říkal, že se tam s tetou Zajíčkovou vymleli :-D

      Vymazat
    4. No, je to tam celkem běžné :) Viz my. A mamka vyprávěla, že její kamarádka tam měla nepěkné překlopení taky.

      Vymazat
  2. Já byla na vodě jen jednou na gymplu a to právě na Ohři, takže když koukám na ty fotky, krásně se mi u toho vzpomíná, bylo to skvělý :-) Jeli jsme z Kynšperka do Stráže n. Ohří, Hubertus byl právě takovej vrchol, kterýho jsme se hrozně jako vodáci nováčci báli, ale zmákli jsme to všichni bez "udělání", to byl fajn pocit. Akorát že potom se většina z nás vyráchala třeba někde mezi šutrama na úplně pohodovejch místech, my s kamarádkou konkrétně úplně pitomě jen proto, že jsme neuměly couvat :-D Naštěstí tenkrát v květnu byly hrozný vedra, takže ač Ohře byla ledová, rychle jsme uschly a náhradní prádlo nebyla potřeba řešit... Na co ale vzpomínám nerada, byl kemp v Lokti - na záchodech a ve sprše (jestli se tomu teda dalo tak říkat) nesvítilo světlo, takže sprchovat se za tmy byl fakt luxus a na wc jsme taky radši odbíhali do lesa :-D
    Když na to tak koukám, říkám si, že bych si Ohři zas měla dát znova a ukázat jí co proto...:-)
    zazvorek

    OdpovědětVymazat