středa 17. září 2014

Nízká země

Na desetidenní exkurzní dovolenou po Holandsku jsem vyrazila uprostřed největšího pracovního zápalu, takže jsem ani neměla příležitost se pořádně těšit. Přišlo to navíc v takovou zvláštní dobu, že té původně vytoužené dovolené ani nebylo zapotřebí.
I těch deset dní se mi zdá moc :) Nějak jsem si zvykla lítat do zahraničí na skok – na tři, čtyři dny. A hlavně mě asi zabije ten autobus. Nejen celonoční příjezd a odjezd, ale i denní transporty z místa na místo, které mě vždycky ukolébají a rozlámou.
Počasí ale vyšlo naprosto perfektně a přineslo krásné babí léto se vším všudy.
A skvělou věcí, kterou na tomto způsobu cestování oceňuji, je možnost si svobodně přemýšlet, dívat se kolem sebe, čerpat inspiraci, stavět v hlavě vzdušné zámky, spřádat plány, které mám najednou větší chuť po návratu uskutečnit – prostě nakopávák se vším všudy.

Taky jsem blízko u moře a to mi dodává energii několikanásobně! Ač je to moře Severní, je to prostě moře – masa vody s nekonečným obzorem, šumění převalujících se vln, slaná chuť, měkký písek...







A běhat k němu je mnohem jednodušší než v Ústí v parku!
(A můj totální rekord!!!) :D

(Odkazy zde)




Nejvíc se mi na Holandsku líbí všudypřítomní cyklisté, i když po pár dnech musím říct, že odsaď-podsaď a jen slyším bzučení přehazovačky, tak mám šoky a uskakuji do pangejtu. Nikdo tu nenosí helmy a nedávají je ani miminům, takže je matka schopná jednoho prcka jen tak vézt v předním košíku a druhého v zadním, případně mají před kolem zapřažený dřevěný vozík, kam se děti vejdou vedle sebe...


Upravené baráčky z červených cihel, krásné bytečky v severském stylu – jednoduchý bílý dřevěný nábytek, knihovny, kůže a obrazy. Kanály, které protínají snad každý pátý metr téhle země, lodě, stylové kavárničky, trhy plné čerstvého jídla, které si místní nakupují do košů, připevněných na svých kolech, prodavači, kteří jsou neuvěřitelně přátelští a milí, všichni si halasně povídají a smějí se...

Všichni tu jsou krásně a stylově oblečení a nejvíc musím vychválit místní muže, kteří vypadají víc než dobře. Sice mi připadá, že okrové kalhoty a modrá košile jsou asi zdejší uniforma, ale jak ráda bych ji vídala i na českých chlapech! Spolu s upravenými vlasy... Zatím jsem tu nepotkala žádné hnusné šisované (nebo nedejbože záplatované či potištěné) džíny a vytahaná reklamní trika. Taky tu všichni muži nosí elegantní kožené boty a botasky vídám jen na běžcích. Noo, to bude těžký návrat do reality :D

Ale abych jen nechválila... první dva dny jsem byla bezmezně nadšená. Ve chvíli, kdy píšu tento článek, už jsem tu šest dní a už vidím, jak mě deprimuje, jaká je to tu placka, bez jediného vršíčku a vyvýšeniny. A taky je tu všecko dost stejné - cihlové baráčky se neustále opakují a i všechna města vypadají stejně - v centru staré domky a krásný kostel a radnice, kanály - vše se opakuje. Už se ani moc nedivím, že Holanďani tráví prázdniny cestováním po Evropě v karavanu. Každý z nich musí mít svou zem sježděnou už tak v deseti letech...

Ale můžeme se od nich naučit tolik věcí...

1 komentář:

  1. Zdravím tě do Holandska a užívej zbytek dovolené! ;-)
    Ještě než jsem dočetla do konce, říkala jsem si - jo, tohleto je naprosto idylická země, kdyby jen nebyla tak zatraceně placatá! No a koukám, že to tak vnímáš taky :-) Brzo bych se zbláznila, anebo koupila karavan a zdrhla na výlety po Evropě. Přesně jako oni.
    Měj se tam parádně a doufám, že budou další fotky!
    zazvorek

    OdpovědětVymazat