čtvrtek 22. ledna 2015

Erasmus a jak na něj

Občas sleduji blog holek z A cup of style a s potěšením jsem zaregistrovala, že Lucka udělala i video s podrobnými informacemi o Erasmu. Je to hodně zvláštní snažit se vcítit do člověka, který je na druhé straně barikády - tedy jak to vidí student a jak ten, který v tom dělá. To podstatné tam bylo řečeno, ale mě stejně napadlo napsat k tématu Erasmus své.
Myslím, že ještě nejsem kancelářskou prací tak zdeformovaná, abych už měla od studentů odstup, takže se to pokusím formulovat co nejvíce "user friendly".

1) Povědomí o Erasmu
Zřejmě díky své práci mám pocit, že Erasmus na nás útočí ze všech stran, všude po škole vidím plakáty, program každý zná a většina i ví detailněji, co se za ním skrývá.
Když ale zalovím v paměti, jak jsem na tom byla při studiu já?
V prváku jsem rozhodně o Erasmu větší ponětí neměla. Věděla jsem, že lze vyjet za studiem do zahraničí, ale viděla jsem v tom logiku jenom u studentů cizích jazyků nebo ekonomických oborů. Já se svojí češtinou a historií jsem si ani nedovedla představit, kam bych zamířila. Několik mých spolužaček to ale zkusilo - s tím, že v nabídce bylo pro bohemistiku Polsko a Slovensko, kam se příliš nehrnuly. Z historie vyrážela drtivá většina do Německa, což mi taky přišlo "zbytečně blízko".
Pro mě osobně však zahraniční pobyt tehdy nepřicházel v úvahu. Nejprve kvůli nemoci v rodině, pak kvůli příteli.
Otázka toho, zda jet někam na delší dobu bez partnera, určitě dost tíží každého zájemce. A také se to projevuje na počtu zrušených výjezdů. K tomu asi člověk musí dozrát. Ve dvaceti máme pocit, že se zboří svět, když bez sebe chvíli nebudeme. Dnes už to vnímám jinak. Jsem samostatná, dokážu se spolehlivě zabavit, času, který mám sama pro sebe, si cením. V technice máme netušené možnosti - třeba skype v notebooku i telefonu, tedy kontakt zdarma neustále na dosah! A co je nejdůležitjší - svět se celkově smrsknul. Letenky kamkoliv stojí pár korun, existují sociální sítě nabízející spolujízdu, bydlet můžete přes couchsurfing...


2) Destinace
Denně před sebou vidím seznam téměř všech škol, se kterými má naše univerzita partnerství.
Když jste ale student a začnete se o výjezd zajímat, vidíte to zprvu okleštěně. Přijdete za člověkem - koordinátorem, který má na starosti Erasmus na vaší fakultě. Ten vám ukáže, jaký seznam škol přichází v úvahu pro váš studijní obor.
A tady to často zamrzne, protože se třeba podobně jako mé kolegyně češtinářky dozvíte, že je pro vás ideální volbou Krakow, který je ale přímo za humny, takže se příliš o rozletu do světa mluvit nedá.
Takže: nelze zapíchnout prst do mapy a říct "sem chci"!
Tradičně největší zájem je o Velkou Británii a severské země. Tady ale narážíme na to, že oni s námi (myšleno jak UJEP, tak ČR, ale i celou střední / středněvýchodní / východní Evropu) spolupracovat nechtějí (mají raději svoje smlouvy s Nigerem, he). Odůvodňují to tím, že výměna studentů by měla být oboustranná a jejich studenti k nám jezdit nechtějí. I tak ale pár vzácných smluv existuje, ale většinou díky nějakému konkrétnímu člověku, který se na dané škole s někým zná. A v tom je vůbec kouzlo těchto pobytů - na zahraniční škole si uděláte přátelství, která pokud přetrvají a pokud se vy i váš zahraniční kamarád vydáte v budoucnu na akademickou dráhu, existuje velká pravděpodobnost, že pro své školy nějakou spolupráci spunktujete.
Ale zpět k vašim možnostem.
Školu si musíte vybrat podle svého oboru tak, abyste tam studovali co nejpodobnější předměty. Vaše fakulta vás limituje smlouvami, které má uzavřené, a taky počtem zájemců (ve smlouvách je mimo jiné uvedeno, kolik studentů na výměnu vezmou. Většinou chtějí maximálně dva studenty za semestr, takže na výjezd v partičce to není). Vyjet se dá ale i na smlouvu jiné fakulty, pokud na dané škole najdete svůj obor. Tady ale můžete narazit na zákaz takovou smlouvu využít, protože to pro některé fakulty není výhodné (každá fakulta má za výjezdy body a pokud přes jejich smlouvu vyjede student jiné fakulty, tak z toho sama nic nemá a ještě ji to stojí zařizování. Je to tedy o přístupu a je potřeba si zjistit, jak to na vaší škole chodí).
Co ale rozhodně může udělat každý student, je najít si úplně novou školu sám. Sám si zjistit, co mají za obory a předměty, oslovit je, navázat komunikaci a navrhnout partnerství. Pokud poté přesvědčí fakultního koordinátora, že taková spolupráce bude mít smysl, může být taková smlouva okamžitě uzavřena.
Zde je ale potřeba mít soudnost, jakou školu oslovuji. Dost jsme se pobavili, když proděkanka z jedné z našich fakult naprosto sebevědomě oslovila Sorbonnu a pak se divila, že se jí ani neobtěžovali odpovědět...

3) Malé školy vs. "Úkáčko"
Často poslouchám názory, že na větších a prestižnějších školách jsou úplně jiné možnosti, obrovská nabídka atraktivních smluvních škol atd.
Ano, to jistě jsou, ale i to má své proti. Takové školy mají také velký počet studentů a s nimi větší zájem o Erasmus. Rozpočet Erasmu však není nekonečný a tak se na něj dělají výběrová řízení. Velká škola s velkým počtem studentů si může dovolit vybrat jen ty nejlepší. Několik kamarádů, kteří studovali v Praze nebo Plzni, mi také přiznalo, že se kvůli tomu do výběrka ani nepokusili přihlásit - nevěřili si, že by měli šanci.
Každá fakulta si své podmínky výběru stanovuje jinak. Někde stačí plytký motivační dopis a alespoň zdánlivá znalost jazyka, kterou prověří v tříminutovém pohovoru. Jinde zase koukají na studijní průměr, což bohužel vyřazuje studenty, kteří jedou všechny zkoušky stylem "za tři, ale mam to!", další fakulty pořádají vícekolová výběrka a nechávají studenty psát testy.
Na menší univerzitě s lehčími podmínkami má tedy šanci téměř každý, kdo o výjezd projeví zájem!
  
4) Reálné náklady
Soudě dle častých otázek není úplně zřejmé, jak je to v Erasmu s penězi.
Za to, že se chcete do Erasmu přihlásit, se nic neplatí. Není to zprostředkovatelská agentura.
Naopak, na svůj výjezd dostanete od EU peníze, které jsou vypočítány na každý den plánovaného pobytu a s poměrem k finanční náročnosti dané země. Dřív byly výše stipendií různé stát od státu, s nástupem programu Erasmus+ se lehce sjednotily: do "drahých" západních zemí dostanete 500 Eur na měsíc, do "středních" 400 a do těch "levnějších" 300.
Není úplně jasné, podle jakých kritérií se to hodnotilo, protože realita je samozřejmě někde jinde. Británie, Dánsko, Norsko a spol jsou extra drahé, ale přitom 500 Eur dostanete i do Itálie a Rakouska, které ve srovnání s nimi tak nákladné nejsou. Česká republika je postavena na roveň Německu, Španělsku a dalším. Překvapivě mezi ty nejlevnější spadlo Slovensko, ale takové Slovinsko je zase ve střední třídě, takže to ani není bráno podle geografické polohy "směr východ je levněji".
Ze zkušeností studentů vyplývá, že přidělený finanční příspěvek vystačí tak ze 75%. Pokud jste v drahé zemi, kde celý příspěvek spolkne jen ubytování, tak samozřejmě mnohem méně. K tomu nezapomeňte přidat výdaje za letenky a určitě budete chtít jezdit na výlety. I kdybyste celý půlrok jedli těstoviny s kečupem, na vyskakování to není.
Kde sehnat další prostředky?
Za prvé je třeba si uvědomit, že pokud studujete na univerzitě, která není ve vašem městě, tak máte i každý měsíc v Čechách celkem slušné náklady - platíte si kolej nebo byt, dojíždíte, musíte něco jíst, kupovat toaletní papír atd. Průměrně takový obyčejný studentský život vychází na 8000,- měsíčně. Pokud budete se stejnou částkou počítat i v zahraničí a ještě vám k tomu EU přidá stýpko, jste na dobré cestě tam přežít. Jenže každý máme jiné zdroje a pokud tolik peněz nedostáváme ani od rodičů, ani nemáme naspořeno s Liškou a jsme zvyklí si na sebe každý měsíc vydělat na brigádách, potom je pro nás Erasmus vcelku obtížným snem. Ale ne nereálným!
Najít si brigádu při škole v zahraničí není nic snadného, zvlášť pokud neovládáte výborně místní jazyk. To ale neznamená, že to nejde. Moje kamarádky v Turecky pracovaly za barem, další si našla práci ve školce.
Mezi moderní možnosti samozřejmě patří studentská půjčka nebo kontokorent - je to ale pořádná zkouška dospělosti a odpovědnosti! Pokud ale víte, že jste si na sebe vždycky dokázali vydělat, tak ani vidina dřiny po návratu nemusí být k zahození.


Asi vám nemusím dlouze vysvětlovat, že mě samotnou tahle možnost láká víc a víc. Někdy si na to už připadám stará, protože mě absolutně nezajímají "parties", které se ve spojitosti s Erasmem často skloňují... Vzápětí přijde hlodání, že dokud nemám děti, tak mám nejvyšší čas alespoň trochu čuchnout ke světu. A sny a plány se rozjíždí na plné obrátky.
Uvidíme.

Mě však hlavně zajímá, co si myslíte vy - jet, nejet?
A kdo jste vyjeli, jak jste to vnímali?
Podělte se o své zkušenosti :)

2 komentáře:

  1. já ti nevim mi to stejně příjde takový zvláštní že v tom pracuješ a sama jsi na Erasmu nebyla - tim je potom tenhle příspěvek takovej příručkovej no... každopádně Erasmus je rozhodně jedna ze dvou nejlepších věcí co mi UJEP dal (ta druhá je F. :D ) a vzhledem k tomu že náš vztah přežil Erasmy hned dva to rozhodně jde :) no ale hlavně mě to poučilo o tom že i takhle může vypadat výuka a i takhle může chutnat život...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jasně, ta osobní zkušenosti mi chybí, ale čtu všechny zprávy a hlavně si povídám se studentama a to hodně, takže představu mám. A ten příspěvek je zaměřen na proces než člověk odjede, než jak přežít na místě :)

      Vymazat