středa 14. ledna 2015

Je suis Charlie

Kromě kauzy ústeckého činoheráku (zde, zde a zde) jsem se tu zatím k politice (ani žádnému jinému vážnému tématu) nikdy nevyjadřovala. Ač se snažím dění sledovat, nahlédnout na ně z různých stran a pak se snažím si udělat něco jako vlastní názor, většinou se k ničemu nevyjádřím. Nebo se nevyjádřím včas.

Vlastně jako teď, protože tento komentář jsem začala sepisovat již minulý týden.

Když na mě v den masakru redakce časopisu Charlie Hebdo na facebooku vykoukl komentář Erika Taberyho jako má první registrace této události, okamžitě jsem zbystřila, že se děje vážného. Úplně mi přeběhl mráz po zádech, protože jsem si uvědomila, že tohle není jen další zhovadilost, kterých se lidé v současném světě dopouští.
Teď jsme skutečně válce na dosah.
Blíž, než si myslíme, protože se to stalo nedaleko nás, v oblíbeném městě. A obětmi byli lidé, kteří ani neválčili, neprodávali zbraně, ani nekupčili s lidskými životy. Byli to lidé, kteří si nejvíc cenili toho, co možná i nevědomky většina z nás na životě v západní Evropě miluje: svobodu - osobní i slova.

Další články a komentáře na sebe nenechaly dlouho čekat a já jsem si uvědomila to nejpodstatnější: i když se hromada inteligentních lidí pokouší zachovat chladnou hlavu a celý problém si citlivě promyslet, stejně bude mít hlavní slovo vyburcovaná stádní masa naplněná nenávistí, která bude volat po pomstě a zahrne do toho islám obecně...

Mezitím se začaly vynořovat další články, další komentáře, další diskuze a hlavně se posunulo vpřed i dění.
A problémy se začaly nabalovat. Třeba úvahy, že se jedná o politickou blamáž.
Konspirační teorie se rozjely na plné obrátky...

V tu chvíli jsem články přestala číst a dělám to tak u dlouhodobějších kauz vlastně často. Nečtu sice články, ale dál registruju alespoň titulky. Čtu komentáře svých facebookových přátel a zjišťuji, že už mám lidi odhadnuté. Ono to přitom není tak složité: kdo hlásá, jak by všechny muslimy vyhnal z Evropy (v tom lepším případě), ten se většinou v podobném duchu vyjadřuje ke všem společenským jevům: někdy kope do cikánů, jindy do zkorumpovaných politiků.

Prakticky nejvýstižnějším se mi jeví následující citát:


Geniální totiž je, že si do něj můžete dosadit jakoukoliv sociální skupinu/věc/jev. A proto se také nyní začal hojně šíři i s islámskou modifikací.
Nenávist na světě bude, dokud ji v sobě lidé budou chtít pěstovat.
I já jsem se často zbytečně nahlas/důrazně/hystericky vyjadřovala k věcem, u kterých nyní po chvilce pitvání zjišťuji, že se mě vlastně nijak nedotýkaly a především neexistoval žádný důvod, proč by mě měly natolik emočně burcovat. (Pozor, nemluvím zde o přihlížení k bezpráví či k ničení přírody!) Člověk se je jen snaží v danou chvíli využít jako zástup pro své vlastní problémy.
V souvislosti s tím se mi vybavuje myšlenka, že většina lidí není od přírody zlá. Zlý člověk, pokud nemá organickou či psychologickou poruchu, je jen nešťastný, ať už se to rozvinulo traumatem v dětství, frustrací, nedostatečným sebevědomím či čímkoliv jiným. Psychologie by na toto téma mohla mluvit věčně.

Cítím ale přeci jen náznak naděje, protože těch smířlivých cest, vedených výzvou k toleranci, kolem sebe vidím nejvíce. A ne, nechci si myslet, že je to je proto, že mám většinu přátel natolik inteligentních a sleduji názory jen vysoce inteligentních osobností. Chci věřit, že je nás taková drtivá většina i ve světě mimo mé sociální sítě.   

A věc, která mě momentálně dojala totálně nejvíc: komiksové zpracování Lennonovy písně Imagine.


Případně odkaz na "papírovou" verzi zde
Dojal mě, protože ukázal, že cesta existuje a můžeme po ní jít se spoustou skvělých lidí.

Hnutí hippies vzniklo v reakci na nesmyslnou válku ve Vietnamu. Pojďme i my vyjádřit svůj nesouhlas s násilím, netolerancí, ale také manipulací, zvláště tou mediální.
Buďme pro používání vlastního mozku!

3 komentáře:

  1. Zajímavý názor, ale upřímně mi z něj běhá tak trochu mráz po zádech. Takové výzvy k absolutní toleranci jsou sice krásné, včetně toho komiksu, ale k tomu musí být všechny strany stejný pohled na věc (ať už to jsou muslimové, cikáni atd.). A to se obávám, že v současné době prostě nemají a tohle vše, co tu prezentuješ, není prostě řešení na aktuální problémy. Možná ve vzdálené buducnosti, kdy už lidstvo natolik dospěje, aby to bylo možné. Multikulturní politika podle mě totálně selhala. A docela by mě zajímalo, co tito vzdělaní a inteligentní lidé tedy navrhují? Zatím jsem na žádné pořádné řešení nenarazila. Kromě výkřiků o svobodě, absolutní toleranci k menšinám bez ohledu na zákony apod. Budu ráda za odkaz. Působí to na mě jako strkání hlav do písku a bojím se, aby se tohle citlivé promýšlení celé Evropě nakonec nevymstilo.

    Jen na okraj – určitou dobu jsem pracovala s romskými dětmi a nejvíc na ně platily jasně daná pravidla, okamžité sankce za jejich porušení a celkově důraznější vedení. Prostě člověk po nich musel pořád šlapat a hlavně jim neustupovat. Byl to jediný způsob, jak získat jejich respekt a docílit toho, aby dělali to, co mají. Postupně mizely i jejich výkřiku o rasismu, ukřivděné menšině, jiné barvě pleti atd. Postupně si uvědomovali, že takhle to tady prostě funguje a pokud chtějí vycházet s většinou, musí se do určité míry prostě přizpůsobit. A to mi celkově u menšin dost chybí.

    Prostě a jednoduše mi chybí tolerance určitých menšin k většině, v jejíž zemi se rozhodla žít.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel řešení na aktuální problémy nenašel nikdo v mém okolí a popravdě ho nehledám ani já, pouze upozorňuji na to, čeho jsem si okamžitě všimla a co mě děsí a to je ta vlna nenávisti, nesmyslné výkřiky "pojďme je všechny vyhnat z Evropy" atd.
      Nejsem ani hipík, ani sluníčkovej člověk, ale v tu chvíli mi výzvy k toleranci daly smysl a nechala jsem se jimi unést.
      Zároveň jsem to chtěla postavit do kontrastu ke svým starým názorům, protože dřív byste ve mě našli někoho, kdo na islám a náboženství obecně dštil síru při každé příležitosti... a na ty cikány taky.

      Jinak ten příklad chování romských dětí je hodně podnětný a trochu mi dává do souvislosti celkový český nešvar, že si nestojíme za svými požadavky. Když si vezmu školství obecně: studenti neposlouchají a za každou cenu se dožadují úlev. Učitelé jim pro svůj klid ustupují a pak to v důsledku funguje podobně i ve zbytku společnosti a právě podobné skupiny jakou je i romská menšina toho začnou využívat.

      Řešení aktuálního problému s islámskými radikály ale nebude vůbec nic snadného, protože stejně jako ve škole těžko srovnáš děti, kterým jsi jednou dala volnost, tak těžko budeme teď do otěží svazovat je. Bude to běh na dlouhou trať - a kterou budou neustále ztěžovat tendence k novodobýmu nacismu a výzvy k všeobecný nenávisti.

      Vymazat
  2. Souhlasím s Eli se vším, co napsala.

    OdpovědětVymazat