středa 15. dubna 2015

Přes Klíč na Klíč

...tak Collegium Cibium nazvalo sobotní výlet po sudetských krásách, který se po dvou odkladech skutečně uskutečnil.

Vyrazili jsme v osm ráno vlakem na Českou Lípu, kde nás čekal přestup na motorák na Liberec.
Čekání nám ukrátilo posečkání v českolipské nádražce, která nás nalákala na pivo Podkováň, které většina z osazenstva ještě neměla možnost ochutnat. Bylo to však trpké zklamání. Místní štamgasti nevěřícně kroutili hlavami, když zástup cibiánů postupně vracel nedopité půllitry zpět do výdejního okénka...


Z motoráku jsme vystoupili na zapadlém nádraží obce Svor a tam už se před námi rýsoval první vrchol výletu - kopec Klíč.

 
To je on:
(2x foto by Martin V.)
 Pozůstatky nedávných Velikonoc...


Výstup na Klíč provázely poslední známky zimy a někteří toho dokázali necitelně zneužít..!
 




No... bohužel jsme nebyli jedinou partou, která měla toho dne na Klíč spadeno :)


Hromadné foto s dětskou výpravou... Mládež je potřeba vzdělávat od útlého věku, o to se postaral Kuba s Hrubajzem!

(Další půjčené foto od Martina V.)

 Po setkání s Honzou a jeho rodinkou přicházíme do Cvikova...


...kde jsme si zhusta rozšířili znalosti z biologie jistých obojživelníků!


...a kochali se sudetským romantismem


Cílová rovinka k druhému cíli dne - pivovaru Cvikov:



Koštli jsme Klíč 12°, Luž 10° a předtím ještě z petky Skláře 8° (ten však radíme použít maximálně jako brutálně vychlazený ionťák na letní cyklovýlet).
A k pozdnímu obědu bodly špekové knedlíky...

 
Během cesty domů nás autobus poponesl ze Cvikova na nádraží v Jablonném v Podještědí, kde byla nádražka o mnoho přívětivější než ta v České Lípě... 

(Ještě jedno půjčené foto od Martina V.) 

A po cestě domů zapadající  romantika z vlaku...



Sečteno podtrženo: supr výlet, počasí, které nás vysvléklo do triček a vytáhlo ze zimního spánku mé pihy. Díky spoluúčasti polské stážistky Kasii, které nikdo neřekl jinak než Kačenka, jsme přirozeně provázali češtinu s polštinou i angličtinou a hlavně obohatili novými výrazy zvláštní jazyk všech slovanů zvaný slavikanto (podle Kuby takové esperanto slovanských národů).
Přišlo i pár psychicky náročných momentů, ale asi bych nikdy nemohla být úplně vyrovnanou osobností, kdyby nebylo zapotřebí trénovat vedle těla i ducha.

Jaro, prosím pokračuj ve svém hřejivém tempu a přej všem dalším výletům!

Žádné komentáře:

Okomentovat