pondělí 11. května 2015

Cyklistění

Jaro & kolo, to je pro mě nerozlučná dvojka.
Už máme za sebou dva květnové víkendy a oba kolově využity.
I se všemi neduhy jako je pekelně otlačená sedací partie, i když mám na sedačce ještě přídavné gelové polstrování.

Původní plán letošního jara byl si koupit nové přibližovadlo. Bohužel se naskytly jiné nutnější výdaje, takže se to opět odkládá. A hlavně mám jako každé jaro po první projížďce pocit, že můj starý stroj stále zvládá (a já na něm též), takže "ještě rok" jsem letos prohlásila už asi potřetí v řadě.
První vyjížďka je vždycky trochu o strachu, zda se ta rachotina nerozsype už při sešupu z prvního kopce.
Takže helmu pořádně přitáhnout a raději pro sichr svírat brzdy...
  

První vyjížďku jsme dali decentní, nějakých 18 km po hraničním pásmu. Chtěla jsem Járovi ukázat most na nejzápadnějším bodu ČR.
Nazpět jsme chtěli jet kreativně jinou cestou, takže když jsme na německé straně viděli značku cyklostezky, že Aš je tudy 6,5 km, tak nás nenapadlo, že Němci zradí, po dvou kilometrech bude stezka končit v zarostlém příkopu a jedinou možností je hlavní silnice z Rehau, na které se Němci chovají jako na dálnici. Se psem po boku, který je naučený chodit podle levé nohy, to byl očistec.  

 



Další víkend jsme přitvrdili.
Jára slíbil, že kamarádovi pomůže smontovat trampolínu na chalupě v Trojmezí.
Opět jsme vyrazili podél hranic. Jestli nemáte představu, jak to tam vypadá: trochu jako horská dráha! Viz foto:
 

Sešupy nahoru a dolů by ještě byly v pořádku. Chlapci by ale zřejmě nepřekousli jet jednoduchou cestou a někde u Pastvin dostali nápad vzít to zkratkou přes les, protože podle GPS by chalupa měla být vzdušnou čarou přesně tam.
Haha.
Takže krkolomná cesta nejprve přes louku a následně les. Les, ve kterém nebyly cesty, ty, které sem tam ano, byly pekelně podmáčené a občas bylo zapotřebí vzít kolo na záda a prodrat se roštím nebo přeskočit potok. Když po půlhodině prodírání zjistíte, že kompas ukazoval nějak divně a my se z mapy vzdalujeme, tak máte obrovskou radost :)

Cíl jsme ale samozřejmě dobyli, trampolína stojí, pěkně jsme si zahopsali a za odměnu upekli buřty a hermelíny...


(jestli to na té poslední vypadá, že si Bender v záběru líže gule, tak je to opravdu jen zdání :D)

Skóre druhého víkendu nakonec činí 30 km, takže doufejme, že nás příští víkend čeká další stoupající kadence..

Žádné komentáře:

Okomentovat