středa 13. května 2015

Plány

Cítím, že je potřeba se zase trochu nakopnout k akci a že by se mi k tomu hodil nějaký jízdní řád. Mám v hlavě vír myšlenek, před sebou několik cílů, ale žádný pevně uchopený.
Někdy nestačí říct si "udělám to a to" bez představy, kolik času tomu musím věnovat.

Uvědomila jsem si to ve chvíli, kdy jsem študovala svoji pojistnou smlouvu na auto, abych věděla, do kdy ji musím zaplatit (a tedy i našetřit). Myslím, že je potřeba to tak udělat s více povinnostmi, které přede mnou leží.

Také jsem před pár dny dočasně přišla o svůj chytrý telefon. Podařilo se mi upuštěním na dlaždičky rozbít displej, což nejdřív vypadalo jen na výměnu vrchního sklíčka, při jeho sundavání však přišel k úhoně i displej pod ním a tak teď čekám, než z Anglie dorazí nový. Takže minimálně ještě dva týdny s mou stařičkou Nokií...

Že nemám přístup na mobilní internet a nemohu tak neustále čekovat Facebook a Instagram mi vlastně vůbec nevadí. Naopak jsem ráda, že si po dlouhé době můžu takovouhle vynucenou challenge dát :)
Víc mě štve absence aplikace Sport Tracker, ale i to bych mohla zvládnout a večer vyběhnout do parku jen tak jako za starých neaplikačních časů :D

1) Psát, psát, psát!!! (viz leden)
2) Na podzim udělat zkoušku FCE.
3) Zlepšit svůj time management a self management a vůbec začít studovat management!   
4) Odreagovávat se kreslením a malováním a neeee brouzdáním po blozích!
5) Pořídit si nějakou virtuální schránku (cloud) a zazálohovat svá důležitá data. (Čemuž musí předejít vytřídění všech mých fotek, které momentálně zabírají dva externí disky. Bleh.)
6) Začít se španělštinou a francouzštinou. Aspoň trošku.
7) Vybudovat si pořádnou domácí pracovnu, s pevnými místy pro mé projekty.
8) Přehledně si rozpracovat své plány a projekty.
9) Zamyslet se nad sebou a trochu víc se poznat.

Poslední bod je asi nejdůležitější, ač může znít prapodivně. Vždyť se sebou žiju už tak dlouho a vždycky jsem si tak nějak věděla rady. Dokázala jsem si přiznat své slabé stránky.
To ano, ale nikdy jsem nepracovala na jejich změně, prostě jsem je jen přijala.
To nemělo smysl.
Jako musím vyházet nepotřebné dokumenty a smazat nepovedené fotky, tak musím odstranit i své povahové nedostatky.

Už jsem párkrát psala, že mám svou hrdinku v podobě postavy Jany Eyrové, ale že se jí vlastně vůbec nepodobám. Obdivuji její sílu, ale přitom jsem v reálném životě vždy udělala její opak.
Sice jsem před ničím neutekla, ale zato podlehla. Nechtěla jsem být tím morálním vítězem, protože mi to přišlo pro naplněný život příliš málo.

Vždy jsem se považovala za cílevědomou. S tím, že mířím na krátkodobé cíle.
Horizont dvou let je pro mě maximum, kam si dovoluji dohlížet.
Jenže ten už jaksi minul. A v lecčems nestačí.
Vysoká škola byl cíl, kterého jsem dosáhla už před časem, ale nějak jsem ho za ty dva roky ještě nezvládla v sobě odškrtnout a nahradit novým. Doktorát, na kterém teď dělám, tak úplně tím dalším cílem není. Je to jen další prostředek v mé cestě, protože už mlhavě vyhlížím další metu, která stojí až za ním...

Pokud není jasné, proč VŠ za velký cíl považuji a doktorát ne: VŠ titul byl zásadním cílem již od nástupu na gympl. Velké téma rodiny, spolužáků, kamarádů. Dirigoval vše. Byl stanoven v době, kdy ještě platil za univerzální otvíračku dveří do budoucnosti. To, že dnes devalvuje, už je jiný příběh.
Já si však stojím za tím, že jsem splnila záchytný bod, který mi umožní vždy najít odpovídající práci za ohodnocení, se kterým dokážu vyjít.
Nebuďte za to na mě příliš zlí, peníze prostě důležité jsou.

Je třeba se pohnout z místa, protože už dost křečovitě protahuju něco, co se dá charakterizovat jako doba "užívání si vydechnutí po dosažení jednoho z velkých cílů."
Ta "křeč" se projevuje ve špatném soustředění. Dělám boty, nedotahuji věci do konce, ve všem mi vládne chaos a hodně zapomínám. Rozptyluje mě milion věcí, které nemám vůli od sebe odehnat.
Když mě na to blízcí upozorňují, tak hledám výmluvy, jen abych to trochu pozdržela a nemusela se tím zabývat tady a teď.

Zpětně jsem se podívala na svůj seznam předsevzetí z ledna a jsem docela ráda, že se až tolik neopakuji a že se z něj něco splnilo a plní...

Nikdy jsem nebyla motivačně-nástěnkový typ, ale když už si někde nějakou prohlédnu, tak to na mě většinou povzbudivě zafunguje.
Takže moje první:





















zdroje: Pinterest, Google

Čím se motivujete vy?

Žádné komentáře:

Okomentovat