středa 8. července 2015

První výročí motorového vztahu

Posledního června to byl rok, co jsem podnikla ten riskantní krok a pořídila si plechového oře na čtyřech kolech. Jak se to všechno událo jsem podrobně rozepisovala zde.
A uplynulý rok už je dobrý k bilanci a podělení se s vámi o to, jaké to doopravdy je - a co si budeme nalhávat - hlavně na kolik to vyjde.


Mému autu bylo v době koupě deset let, takže se nejednalo o žádný nový stroj, což mi také neustále připomínalo mé okolí. Starší auta přinášejí neustálé riziko investic. Někteří lidé si kvůli tomu také kupují jen nová auta - pět let nemusí na technickou, veškeré závady jsou v záruce, a tak je vše relativně bez starostí. Za pět let se auto dá ještě za slušnou cenu poslat dál a opět pořídit nové...
Samozřejmě že by se mi líbilo si koupit nové auto a nic neřešit. Splátkový systém mě ale pořád trochu děsí, protože při průměrných finančních možnostech často splácíte ještě dlouho potom, co věc reálně doslouží, nehledě na nečekané životní karamboly, kdy se hravě může stát, že prostě další měsíc nebudete mít v rozpočtu ani kačku navíc. A jako ženu mě v tomhle ohledu nejvíc děsí mateřská dovolená, která může přijít kdykoliv a zásadně zkrouhnout můj rozpočet.

Co bych podruhé udělala jinak? 

Jako člověk nedisponující žádnými úsporami bych si v bance půjčila alespoň o pět tisíc korun víc.
Vzala jsem si úvěr v pořizovací ceně auta a nějak si nespočítala, kolik mě budou stát výdaje okolo.
Když si kupujete ojetinu, tak vám někdy autobazar či majitel v rámci ceny auta zařídí i evidenční kontrolu a přepis vozidla. Já si to předem nezjistila, takže mě pak čekalo objíždění úřadů a neustálé větrání peněženky.
Zároveň musíte mít ještě před převzetím auta uzavřenou pojistku, což mě trochu znervózňovalo, protože jsem zaplatila povinné ručení na celý rok za auto, které jsem ještě ani nevlastnila.
Také jsem nepočítala s tím, že k autu nedostanu zimní přezutí. To naštěstí tak nehořelo a já měla čas si do listopadu našetřit. Investice do zimáků činila kolem šesti tisíc korun s tím, že gumy jsem koupila v Okay Electro (hehe) a disky a poklice jsem za velmi dobrou cenu dostala v pneuservisu, kde jsem nechávala přezouvat.


Dost jsem také podcenila samotnou pojistku. 
S asistenčními službami jsme se asi v pojišťovně moc nepochopili a já tak měla jen ty základní, kdy pro vás přijede odtahovka, když zůstanete někde viset. Když se mi jednou stalo, že se mi zničehonic začalo čoudit zpod kola, tak jsem samozřejmě totálně zpanikařila, odstavila auto k chodníku a zavolala si asistenční služby. Velmi nepříjemná operátorka mi sdělila, že mi může zavolat odtahovku, která mé auto odveze. Jenže já jsem měla tušení, že to nic až tak vážného nebude a představa, že mi pojišťovna odmítne odtah proplatit, protože jsem neodhadla situaci, mě dost znervózňovala. Ptala jsem se tedy na možnost poslat nějakého kompetentního člověka, který by nejdřív odhadl, zda se vůbec něco tahat musí. Odpověděla mi, že mechanika poslat může, ale že mu musím na místě v hotovosti zaplatit. Vzhledem k tomu, že nejsem zvyklá nosit po kapsách velkou hotovost, tak bych ho asi moc nepotěšila. Nakonec jsem se na celé asistenční služby vykašlala, zavolala kolegyňce, která má kolem sebe samé šikovné muže, a během chvilky byli u mě. Byla to samozřejmě banilita, jak jsem očekávala - zaseklo se táhlo od ruční brzdy a bylo potřeba do toho jen třísknout kladivem.

To ale ještě byla kravinka.
Hůř jsem to podcenila s pojistkou předního skla. Nepojistila jsem ho s ofrněním, že tisícovka ročně navíc už je fakt hodně. Jenže neuplynul ani měsíc a sklo se rozbilo... V malé vsi jsem předjížděla valník naložený dřevem, který jel rychlostí asi 3 km v hodině, což se fakt nedalo snést, a něco z něj mi prásklo do střechy, udělalo do ní důlek a do skla pavouka. Nové sklo včetně vyklepání a lakování střechy mě stálo devět tisíc. Mít tu pojistku, která mi předtím přišla tak strašně drahá, mohlo mě to stát jen třetinu.


Takže jsem vzápětí po této události naklusala do pojišťovny, dopojistila všechna skla a ještě přitvrdila na asistenčních službách.

Teď po roce jsem musela na technickou kontrolu.
Dala jsem předtím auto pořádně zkontrolovat a tušila drobné nedostatky - od zimy pořádně nebrzdila ruční brzda, takže jsem si netroufala stát jinak než na kvaltu, občas něco švidralo v zadních kolech při prudkých zatáčkách a Jára při přezouvání letních kol zjistil díru ve výfuku.
Bylo tedy potřeba zavařit díru a vyměnit sjeté brzdové destičky. Porucha ruční brzdy byla vážnější, musel se objednat jeden celý brzdič, protože v něm selhala hydraulika tak, že už nešel opravit.
Dohromady mě tyto opravy stály pět tisíc plus šest stovek za výměnu oleje.

Za kompletní STK jsem minulý týden vyplázla 1800,-, v čemž je započítaná další drobná oprava, protože emisní zkouška zachytila dirku v katalyzátoru, kterou v servisu při sváření výfuku přehlédli. A taky jsem si pěkně naivně vybrala zřejmě nejdražší STK v okrese... Hledala jsem podle adresy co nejblíž mému bytu a až pozdě zjistila, že nemít na webu zveřejněný ceník je krajně podezřelé.

Sečteno, podtrženo - ano, rok ježdění bez dodatečných nákladů to úplně nebyl.
Ale najela jsem za rok více než dvanáct tisíc kilometrů a doposud šťastných (až na incident se sklem, ale důležité samozřejmě je, že přitom ničí životy nebyly ohroženy).
S výběrem značky vozu jsem stále velmi spokojená a neměnila bych. I různí posmívači museli obrátit, když se se mnou svezli - zvenku se zdá Jazzík malý, ale uvnitř je spousta místa. Vysoký hranatý kufr a variabilní sklapování sedaček uvnitř zajišťuje místa jak v dodávce a já už v něm přestěhovala leccos včetně velkých kusů nábytku.
Internet je také stále plný pochvalných recenzí: zde či zde.   
 
A nejkrásnější náhoda stejně je, že ho máme s Járou oba, úplně nezávisle na sobě, ve stejné barvě a ještě kupovaný ve stejný měsíc :)


Pokud jste také majiteli ojetin - jak se vám s autem jezdí a žije?
Vrátili byste zpět život "před autem"?

6 komentářů:

  1. Také mám podobně starou ojetinu, už to budou dva roky a cca dva měsíce a také jsme si spolu už pěkně užily, občas bych to auto s chutí skopla ze srázu :-D Potřebovala jsem auto na dojíždění do práce a měla hodně omezený rozpočet (padlo na to stavební spoření), nakonec jsem sehnala pěkné auto za pěkné peníze, ale.. První milá věc byla jedna jediná karta a ještě k tomu polorozpadlá, takže byly zapotřebí nové karty, u čehož se mi podlomily kolena, když jsme slyšela, kolik to stojí. No hlavně, že můžeme machrovat, že auto ovládáme kartou.. Gumy jsme museli kupovat oboje. Po měsíci ježdění křuplo přední sklo, naštěstí mám skla pojištěná, takže jsem neplatila nic a pak už to jelo: svíčky, spojka v čudu (to byla asi má chyba :-), turbo odešlo, ruční brzda pořád vypadává, elektronika v řídícím panelu se porouchala, čidlo u vstřikování odešlo atd. Už čtyřikrát! jsme jely na provaze. Turbo nám vyplivlo při návratu z hor před Českýma Budějovicema paráda. Elektronika odešla v Malém Březně, už jsem si nemohla zatáhnout ani okénko a auto tam nechala a jela stopem. Spojka odešla na kruhovém objezdu, opět provaz a před týdnem čidlo v kopci v České Kamenici, opět provaz a hezky bez posilovačů. Je to samá elektronika a podle toho to vypadá. Nové auto bych si koupila hned, kdybych měla za co. Na druhou stranu jízdní vlastnosti jsou výborné. A život před autem bych už nechtěla ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda... tak to už by na mě byla asi silná káva! Jak to čtu, tak mám úplně husí kůži, máš můj obrovský obdiv!
      To, že bych někde zůstala viset, je moje noční můra! Já doufám, že mi vše ještě vydrží - elektricky Jazz tak náročný není, rozvodový řetěz, který by se v nejbližší době měl zkotrolovat, se u Hond prakticky nemění a ke spojce se snažím chovat něžně, ale je mi jasné, že její trpělivost má také své hranice :) Svíčky půjdou taky na kontrolu, protože se na nich Járovi něco nezdá...
      Od začátku počítám s tím, že ode mne to auto půjde rovnou do šrotu, ale tak pět let by to ještě vydržet mohlo!
      Můžu se zeptat, co máš za značku?

      Vymazat
    2. Renault megane, což mluví asi za vše :-D No známí vždy měli jen Renaulty a nemůžou si je vynachválit, tak nevím, asi mám špatnej kus, i na silnicích moje auto potkáváme často, až mám chuť se majitelů zeptat, zda si s ním také tolik užívají. Jezdit s ním je rozhodně adrenalin, nikdy nevíš, jestli dojedeš.. V budoucnu si určitě pořídím jinou značku.

      Vymazat
    3. Tak Renaulta jsme s přítelem uhádli správně - karta prozdradila - tipovala jsem Clio :) Megane patřil vždycky mezi ta auta, co se mi hrozně líbila co do tvaru :) Ale ta elektrika je zlo...

      Vymazat
  2. Mám Peugeot Partner, výběr auta u nás byl limitovanej (krom penězma) tím, že do nízkého auta si kvůli postižení nesednu. Kupoval sem ho v Německu, ještě jsme ukecali slevu, bylo to v roce 2008, od té doby má už najeto 285 000,- a začíná to bejt drahá sranda - jen letos na jaře jsem do něj nasypal 30 000,- a to jsem se na opravu klimatizace už vyprd. (cca 5000,- a a bez záruky dalších investic)
    Bohužel na jiné není a hlavně - jaké? čím novější auto, tím kratší životnost. Třeba Fabie má životnost spojkového pedálu jen 170 000 km:-( Nová auta jsou vyráběna stylem spotřebního zboží - do tří let nebo po 100 000 km výměna za nové. Můj mechanik mi občas ukazuje "kurvítka" a čím novější auto, tím je jich víc.
    Bohužel jsme na autě závislí a denně ho potřebujeme - a už teď mám hrůzu z toho, jak se jednou vysype totálně a budeme řešit nákup jiného.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No.. taky parádně drahý člen rodiny :(
      Nákup nového auta budou muset za chvíli řešit naši, protože jejich stará Fiesta už má taky svoje léta... Ale tedy i když naskládat do ní našeho 120 kilového dědu je občas o nervy, tak naštěstí nejsou velikostí auta lilmitovaní.
      O těch kurvítkách asi raději nepřemýšlet, proto se mi líbilo, že každý velebí právě Hondy - prý jsou technicky tak jednoduché, že se na nelze nic rozbít. Ale spotřební je dnes úplně vše, takže pořád hledat jehlu v kupce...

      Vymazat