sobota 1. srpna 2015

Ob-obtýdeník

Měsíc utekl jak nic a já ani nezaznamenala, že můj obtýdeník chytl tak velké zpoždění!
Takže tady je nálož červencových momentů a já jdu pokračovat ve své dovolence, která se pomalu přehupuje do druhé poloviny...

Začátek července se nesl v duchu pravého horkého léta, takže jsme chladili rozpálená těla vně i vnitřně :)


A nemohlo chybět grilování a naše letošní první cuketky ze zahrady:



Vlasovou změnu si stále ještě užívám, takže dodatečně ještě pár sebestředných vlasovek :)
Takhle to vypadalo čerstvě natočené:



...a takhle cestou domů na vzduchu po dešti:



...a takhle druhý den bez zásahů:


Neuvěřitelné, ale po asi třech letech jsem si koupila džíny. Nikdo už nedoufal, že se tento kus oděvu ještě vrátí do mého života, ale stalo se a já z nich mám hroznou radost. Stály totiž sympatických 270 Kč (ve slevách v Tescu), jsou do pasu, jsou lehoučké a dost mě baví i ty díry na kolenou. Říkala jsem si, že už to přeci nemůže nikoho zaujmout, když je trend "ripped jeans" všude kolem. Kupodivu, může. Třeba moje rodiče, kteří to řeší pokaždé, když mě v nich zahlédnou... Taky je vtipné se do nich oblékat: když do nohavic strčím nohy švihem, jak jsem normálně zvyklá, vždycky se zaseknu o díry. Čekám na chvíli, kdy škubnu tak silně, až díru roztrhnu a půlka nohavice odpadne.


Poslední den největších hiců, kdy už se to fakt nedalo snést a teploměr v naší kanceláři ukazoval 34 stupňů, jsem poprvé vyrazila vyzkoušet koupání v jezeře Milada.
Voda byla průzračná, díky rozlehlosti jezera to vypadalo, že u něj skoro nikdo není, a osvěžení to bylo parádní. Jen jsem doufala, že bude možné koupání bez bot, což nebylo (kameny a slizké řasy), takže jsem plavala v žabkách, což bylo dost o nervy, protože mi stále uplavávaly.
Pobavilo mě již za tak krátkou dobu vžité označení "cikánská pláž" (stánek s pivem + nejblíž domů), protože to byla ta první, na které jsme s kamarádkou zakotvily. Když se mě jeden z osazenstva vedlejší deky zeptal, jestli nemám pět korun, tak jsem začala být při pobytu ve vodě kapku nervózní a nespouštěla své věci z dohledu. Stačilo se pak ale přesunout o sto metrů dál a měli jsme "pláž" vlastní. 



Také jsem celý měsíc v diplomkovém zápřahu, i když pomalá a lenivá jsem stále! Ručičkové lepíky z našich erasmových reklamních doplňků jsou nejlepším citačním pomocníkem.


Bez čeho bych to v naší subsaharské kanceláři nedala, je ledová (v mé verzi přímo mražená) káva.
Udělám si silné presso, nechám vystydnout, pak přeleji do malé krabičky a strčím do mrazáku. Po vyjmutí z mrazáku nechám povolit, aby šel led nalámat (vecpat do hrnku), a pak jen dolévám mléko.
Vzpruha!



Ovšem tuto ledovou kávu jsem musela zařadit také. Stavili jsme se na ni cestou z Ústí v chomutovském Globusu. Tahle káva je tak "ledová", že se vám tím chladem doslova zdrcne kelímek!
Myslím, že by ji měli přejmenovat jen na "kávu se zmrzlinou" a nelákat tak marně zákazníky na příslib osvěžení...


A pak už začala dovolená...
A my třeba hlídali Járovo sestře korelku Kachorru... Je skvělá! Měla jsem za to, že korely celý den řvou (zkušenost od sousedů), ale tahle odpovídá jen na podobně znějící zvuky nebo se nám taktně upomíná, když ji necháme příliš dlouho v kleci. Ale když si ji pustíte na rameno, budete s ní mít celkem kříž - už vás nebude chtít opustit!


A protože jedno okno patřilo ptákovi, druhé si zabral pes :) Pokud nehypnotizoval Kachorru, tak se věnoval tomu, co umí nejlépe - lenošení.


A červenec je v tahu.
Užili jste si ten echtovní letní měsíc?

Žádné komentáře:

Okomentovat