středa 23. září 2015

Týden offline

Dovolená je za mnou. A nejen, že jsem byla neaktivní tady na blogu, byla jsem neaktivní na celém internetu. A byl to dobrý pocit k uvědomění si, že odpojením od sítě nic nezkrachuje, ani nic neuteče.

V Itálii to byla s internetem celkem tragédie, takže když už jsem se někde v kavárně na chvíli připíchla, stačilo to akorát na kontrolu zpráv, zda něco nehoří. Nemohla jsem si totiž vybrat horší termín, což už jsem psala minule, protože mě ihned po příjezdu čekalo nastěhování nových spolubydlících a hned druhý den služební cesta do Prahy, zakončená dvěma hodinami cvakání sudetoněmeckých novin v hostivařské pobočce Národní knihovny.

Teď už ale vzpomínky na dovču.
Stejně jako loni jsem se připojila k zahraniční exkurzi naší katedry. Celý týden bylo krásně a teplo, takže vytoužené prodloužení léta se splnilo do puntíku.

K lokalitě severovýchodní Itálie jsem přistupovala převážně s lhostejností, Itálie jako taková mě nikdy moc nebrala, byli jsme kdysi s našima v malém letovisku kousek pod Rimini a nelíbilo se mi tam. Znám ale několik lidí, pro něž je Itálie mekkou skvělého jídla, kultury, architektury a prázdninové idylky, takže jsem k tomu chtěla alespoň přičichnout a třeba i pochopit.

Stejně jako loni v Holandsku jsme měli jeden základní tábor, ze kterého se jezdilo do okolí na výlety. Ten letošní se nacházel v Bibione, v centru (nebo chcete-li pekle) turistického ruchu v severní Itálii. V kempu Villaggio Turistico Internazionale to sice vypadá jak v šílené králíkárně, náš shluk chatek se ale nacházel v klidné zelené části mezi stromy a s dostatečnými rozestupy, takže jsme byli velmi spokojení. Končící sezóna navíc byla všude znát - bungalovy sice téměř všechny obsazené, ale na pláži poloprázdno a na ulicích sem tam člověk.
O Bibione jsem si nikdy nedělala iluze - sever a k tomu úzký záliv v nejprůmyslovější oblasti? To tedy musí vypadat! Moře ale bylo překvapivě čisté a i když to není průzračné Chorvatsko, tak jsem se těšila alespoň z vln. Šíleli jsme hlavně z všudypřítomných super agresivních komárů. Bibione se totiž rozkládá v oblasti bažin a zvláště ty pruhované mrchy to tam sakra umějí.
Pro rodiny s dětmi je to tam ale vychytané - na každém kusu pláže dětské hřiště, síť cyklostezek, animátorské a fitness stany a ceny překvapivě přijatelné.
Navíc stačilo vyrazit z hlavních pláží směremk majáku a ocitli jste se na psí pláži, kde se o ruch starali jen dovádějící čoklíci a pozorovat je bylo snad to nejzábavnější, co se dá u moře provozovat.  

V základním táboře jsme si v průběhu týdne udělali tři volné dny, abychom si odpočinuli a nasáli poslední sluníčko. A musím říct, že procházky po pláži, popíjení kávy, čtení knih ve stínu verandy, vychutnávání si pokrmů vytvořených z místního jídla a srkání vína jsem takhle s přicházejícím podzimem a horou starostí na hrbu potřebovala...
 


S Eliškou a Eliášem jsme strávili jedno odpoledne v plážovém baru a poprvé ochutnali nejprofláklejší dovolenkový drink: Aperol Spritz a to hnedle z 1,5 l džbánu :)


Odměna pod majákem...















Pokračování příště :)

Žádné komentáře:

Okomentovat