středa 2. září 2015

U pramene

Cyklistíme, i když to venku hrozí infarktem.
První část cesty vedla téměř cestou-necestou - tam, kde jsem si z dávného výletu pamatovala schůdnou cestu, byla džungle plná větví, ale tak aspoň se člověk z několikakilometrového kopce dolů neflákal a užil si trochu adrenalinu ve stylu downhill :)
To je celkem zajímavá disciplína a na všech úbočích ašského vrchu Háj máte skvělé podmínky. Na sobě mám vyzkoušeno, že musím prostě jet, věřit brzdám svého cyklostarouše a nad tratí příliš nepřemýšlet, pokud se totiž u většího šutru či spadlé větve zastavíte, pud sebezáchovy okamžitě nastartuje, vy zpanikaříte, že nemůžete dolů ani zpět, do strany není už vůbec kam a hlavně už vás neopustí pocit, že sklon kopce je tak velký, že se musíte s kolem překlopit...
No, možná trochu přeháním, ale to nejlépe zjistíte, když to sami zkusíte!




Lesní krpál nás vyplivl v Dolních Pasekách, kde jsme zašli pozdravit Járovo sestřenku a při té příležitosti jsem se seznámila i s jejím mazlíčkem - prasátkem Gavelem, které jim pobíhá doma spolu s dvěma psy :)


První zastávkou byl dolnopasecký minerální pramen.
Nejsem velký fanoušek minerálek, ale celkem se to dalo - možná i proto, že se spekuluje, že pramen už není co dřív a ředí ho běžná voda...


Tohle by byla geniální fotka pro hashtagy #ihavethisthingwithfloors a #fromwhereistand. No, mám peška, protože jsem ještě nepřišla na to, jak si ve svém hacknutém iPhonu zfunkčnit Instagram...




A cíl cesty byl u přehradní nádrže, které nikdo neřekne jinak než Ašská přehrada.
Ale i přes vedro voda ke koupání příliš nelákala...



 

Doufám, že babí léto přinese ještě spoustu takových výletů!

2 komentáře: