pátek 2. října 2015

Benátky

Vrchol italského dobrudružství.
Město, o kterém jsem prohlašovala, že ho musím navštívit, než se potopí. Nebo uhnije.
Dějiště mého oblíbeného filmu Italien Job. Nebo kulisa pro herecký koncert mého oblíbeného Johnyho Deppa ve filmu The Tourist.

První dvě fotky z mostu přes Canal Grande jsou snad nejprofláklejším záběrem Benátek, protože je to hned u nádraží, takže jsem nejprve uvažovala, že to ani fotit nebudu, protože už to milionkrát vyfotil někdo přede mnou lépe než já :)
Ale tak pro kolorit to tu stejně je.
A taky to byl hned náš první zážitek pozorovat gondolu. Tenhle kanál je něco jako Jižní spojka a provoz tam dost frčí. Takže když jsme viděli gondoliéra, kterak svým jedním veslem otáčí ten téměř vor a kolem něj sviští plnou rychlostí motorové menší i větší lodě, gondola se nebezpečně houpe a v ní sedí v úplném klídku partička seniorů a nalévají si do vysokých sklenic prosecco - to prostě stojí za vidění naživo!




Od nádraží jsme začínali i my, protože to byl nejsnažší a hlavně nejlevnější způsob, jak se do Benátek dostat. Jízdenka ze Spinei, což bylo nejbližší město, kde mohl autobus zadarmo zaparkovat, stála 2,50 Eur.


Okamžitě jsme se snažili uniknout davu, a tak jsme prolezli do postranních uliček, kde se nám to podařilo velmi rychle...


Hlavní náměstí s bazilikou sv. Marka jsme ale vidět museli, ovšem zdrželi jsme se jen na dobu nezbytně nutnou, protože to množství lidí (a holubů) bylo neskutečné:
 


Ale našli jsme si tam nového kamaráda, který dál pokračoval s námi!


Ještě musím zmínit benátské křivé věže - Pisa není zdaleka jediná!






Tahle fotka je moje nejoblíbenejší, i když je vlastně nepovedená <3


Kanály sem tam smrděly, ale čerstvě vyprané prádlo to dovedlo umně maskovat!






Jedno z mála italských piv (nejznámnější je Peroni), většinou tam prodávali spíš německá a polská, a toto chutnalo hodně po ovoci:


Benátky byly krásným završením.
Tím, že jsme tam měli celý den, tak jsme si je vydatně užili, prošli se po nábřeží i v parcích, poseděli na kávě a později i na vínu, v uličkách jsme nachodili moc a moc kilometrů, protože spousta uliček bylo slepých, což předem nebylo zřejmé...
Jsem strašně ráda, že jsem se tam mohla podívat a doufám, že ještě někdy to budu moct zopakovat!

Žádné komentáře:

Okomentovat