pátek 6. listopadu 2015

Podzimní střípky II.

Nahromaděná všehochuť, která mě trochu uklidňuje, že jsem ani během psaní diplomky nebyla absolutně asociální :)

Tak jako první třeba jedna autíčková z Aše...


Stala se taky úžasná věc: z Brna se vrátila domů jedna moje skvělá kamarádka, a tak jsme se sešly asi po čtyřech letech... Protože pracuje v Duchcově, tak jsme si daly sraz na půl cesty v Teplicích a poseděly v kavárně jménem Vanilková cukrárna, která mě naprosto nadchla svým interiérem, protože to je přesně můj oblíbený styl :)
Fotky mají bídnou kvalitu, ale foceno hlavně pro představu...
(Ale našla jsem i podrobnější recenzi s výbornýma fotkama zde)



A pak jsem taky byla nezvykle kulturní - 2x v jednom týdnu jsem navšívila divadlo opery a baletu a vyslechla si dva úžasné koncerty s orchestrem.
Ten první byl k příležitosti zahájení Dnů české a německé kultury a vystoupila na něm drážďanská kapela (všude na letákách bylo, že je lipská, ale kluci mluvili pouze o Drážďanech) Stilbruch, která je jednoduše geniální - houslista, cellista a bubeník a zpívají známé rockové písničky, přetextované do němčiny. K tomu je doprovodil orchestr a bylo to naprosto skvělé!
Drtivou většinu melodií jsem znala, ale identifikovat se mi povedlo jen jednu... Je zvláštní, jak to ten orchestr a německý text dokázal změnit!


fotky vypůjčené z FB Collegia Bohemica

Poslechnout si něco od této kapely můžete na jejich ofiko stránce: http://www.stilbruch.tv/ :)

Druhý koncert se konal k příležitosti předávání cen hejtmana za uplynulý rok a byl klasický v tom nejryzejším slova smyslu. Při Měsíčku na nebi (od téže interpretky!) jsem měla husí kůži po celém těle...
Klasická hudba je něco, co mě nikdy neomrzí - každý popový šlágr se časem oposlouchá, ale klasika nikdy. A proto každý týden trpí v autě mé spolujezdkyně... :)
A další přidaná hodnota byla, že mě právě při poslechu tohoto koncertu napadlo pár vět do závěru mé diplomky - a já z geniality těch myšlenek byla nadšená, ovšem jestli to stejně uvidí oponenti už je jiná otázka :)



A můj "divadelní" outfit. Poprvé tento podzim jsem vytáhla kožíšek, abych ho poté zase uklidila - kupodivu na něj ještě nebyl čas.


Srovnání dvou podzimních dnů pohledem z téhož okna...



A ještě jeden (už vážně poslední!) kuk do pracovního procesu na diplomce:



zdroj - viz kniha výše - Česká móda 1918-1939 Elegance první republiky Evy Uchalové

Proběhly i nějaké nákupy a já se musím podělit alespoň o toto (fotka z teplického Lindexu): prostě všechny módní trendy nechápu a asi mi není souzen ani přirozený talent k jejich nošení :) (Ale tu sukni jsem si koupila :D)


V jednom týdnu se mi také sešlo neobvyklé množství dárků a to bez speciální příležitosti... Za pro mě úplně samozřejmou pomoc jsem dostala bonboniéru od spolužáka a další dárečky přivezly dvě turecké studentky, které k nám přijely na Erasmus - z toho jsem byla úplně naměkko, bylo to od nich moc milé!



A kromě turecké kávy jsem dostala náhodou i od kolegyně jeden skvělý vzorek, jehož vůni jsem každý den nasávala ve společné kuchyňce... Prý vzniká tak, že se vedle kávové plantáže vysadí ořešáky a káva tak nasaje ořechovou chuť a vůni. Zní to krásně, ale myslím, že to stejně bude dost dochucované :)
Ale pokud máte rádi aromatizované kávy, tak moc doporučuji, voní fakt úžasně.


A u dobrot dnes i skončíme... Už stihly řádně vyschnout papričky, které jsme si s Járou přivezli z tržnice v Benátkách, a já jim v bytě našla nové místo. A ač jsou svatební plány zatím na nule, vím už naprosto jistě, že podobně bude vypadat má svatební kytička :)



Odevzdání diplomky vyžadovalo oslavu alespoň po gurmánské stránce a konečně přišlo na řadu dlouho plánované šafránové rizoto.
No, popravdě jsme byli dost zklamaní.
Nejdřív byl problém sehnat krevety - vsadili jsme na Globus, kde však měli pouze jednu značku a to minibalíček 200g za téměř stovku. Vzali jsme tedy rovnou dva a na ty dvě porce se to úplně ztratilo.
Nehledě na to, že ty krevety neměly vůbec žádnou chuť, a to se z nich správně měl ještě udělat vývar do rýže. Takže jsme se museli spokojit se zeleninovým.
Takže to máme: rýže bez chuti, krevety bez chuti.
A totálně bez chuti byl i ten samotný šafrán, a to jsem ho kupovala na farmářských trzích...
Jídlo téměř za čtyři stovky a žádná sláva tedy.
Ale oproti věčnému kuřeti alespoň změna a navzdory zklamanému očekávání jsme si pochutnali.



A jak si zatím užíváte podzimu vy?

Žádné komentáře:

Okomentovat