čtvrtek 31. prosince 2015

Dojče bíchr

Zdravím poslední den v roce a než přijde nálada, chuť a čas na nějakou podrobnější bilanci, podělím se s vámi o další kousek mého bláznivého života.
Tyhle Vánoce předčily všechny ostatní svou originalitou - a to takovou, že jsme prostě žádné nepořádali. Minimalistickou výzdobu jsem již ukazovala zde, ale jinak bylo vše naruby. Bramborový salát jsme na Štědrý den obědvali u Járovo mamky, ale k večeři jsem pro nás dva vyrobila houbové rizoto, protože to tak prostě s nabídkou ve spíži zrovna vyšlo... A stejně jako jsme makali víkend co víkend poslední asi dva měsíce, tak jsme makali od prvního dne mé vánoční dovolené a totéž jsme dělali i v  ten kýžený Štědrý večer asi do dvou do rána.
Místo svátečních šatů staré džíny, na nohách zaprášené staré glády, na rukou pracovní rukavice.
Chtěli jsme do Vánoc lidsky bydlet a taky se nám to povedlo.
Naše předchozí bytí v Aši totiž nebylo asi zrovna to, co byste si pod pojmem bytí představovali. V prostoru, který je vlastně nebytový, scházely některé důležité aspekty, díky kterým se jim říká nebytové, ale protože nejsme žádné citlivky a Jára má za sebou celkem bohaté zkušenosti se spartanským životem, tak jsme to rok a půl zvládali bez větších potíží - i když možná jsme to tak zvládli jen proto, že to díky našim hektickým životům tak strašně uteklo...

Změny tlačí dál a vše se posouvá - já postupně ze severu na západ a odsud částečně na ještě dálnější západ, takže koupě bytu nebo jiného lidského obydlí vhodného pro lidi (respektive pro jednu fintilku, která trvá minimálně na vlastní šatně!), v tuto chvíli nepatří mezi investici číslo jedna, ale je potřeba co nejvíc vytěžit ze současných možností.

Včera jsme se ségrou využily povánočních slev a zajely si na nákupy do nedalekého bavorského Hofu. Obchodem číslo jedna pro mě bylo jakékoliv německé knihkupectví. Pilování jazyka na mě momentálně doráží mezi hlavními úkoly pro příští půlrok a není čas ztrácet čas. Nedávno jsem přelouskala svou první knihu v anglině a napoprvé to nebylo ani tak bolavé - chytré totiž bylo si vybrat titul, který jsem kdysi již asi dvakrát četla v češtině.
S němčinou jsem zauvažovala podobně a aby motivace byla o to silnější, vybrala jsem si titul nad tituly - můžete třikrát hádat a tradá - Pýcha a předsudek alias Stolz und Vorurteil v nejnovějším německém překladu sehnána. Ač v češtině preferuji klasický překlad Evy Kondrysové a s těmi novějšími mám srdeční, morální, etický i emoční problém, v němčině jakožto začátečník ocením současnou spisovnou podobu - určitě chápete, že se úplně necítím na dobové přechodníky...


A protože žádný paperback z tak krásně úhledné řady nechce být v žádné knihovničce sám, bude mu na poličce dělat sousedku i Paní Dallowayová od Virginie Woolfové, a to bude má další německá výzva, protože jsem ji v češtině nečetla :)



A po přečtení první kapitolky nabízím první nahlédnutí do našeho nového obytného zákoutí.
Milovníci echtovního industriálu nechť jsou zváni dále, protože zeď v této podobě byla a zůstane...


Všem přeji klidný konec roku a do nového roku jen to nej... Hlavně na sebe buďte hodní!

2 komentáře:

  1. Ty brďo, doufám, že pak napíšeš nějakou recenzi. Já jsem na vejšce četla v němčině Kafku a musím říct, že to asi nebylo zrovna rozumné začínat tímhle :D. Pak jsem dostala nějakou Steelovou a to už se dalo zvládnout i bez slovníku. Jsem moc zvědavá na takovou klasiku jako je právě Pýcha a předsudek.
    Jinak i tobě přeji klidný konec roku. Já ho trávím v posteli, čtu si, poslouchám Český rozhlas a neuvěřitelně si to užívám.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě napíšu :) Na Kafku jsem tam koukala taky, ale chtělo to nějakou opravdovou srdcovku.
      Takové trávení Silvestra nezní vůbec špatně, člověk by aspoň druhý den rozumně vstal a ne jako my ve dvě odpoledne...

      Vymazat