pondělí 11. ledna 2016

Poznávací znamení

Nový rok bychom mohli přivítat humorně, takže proč se nepobavit hned na můj účet?

Každý načatý rok začíná takovou optimistickou afirmací vašeho vysněného budoucího JÁ. Takže než to přijde, tak tady máte seznam divností a šíleností, které provázejí můj život, a bude pro mě nesmírně povzbuzující, když se v něčem také poznáte a dáte mi to vedět! :) Podobné seznamy mě vždycky baví, protože si uvědomíte, jak za a) jste divní, b) jiní jsou ještě divnější a za c) občas jsme prostě divní stejně!

1) Myju si ruce asi tak tisíckrát za den. Stačí mi sáhnout na kliku nebo se letmo dotknout hadru na nádobí a prostě musím! Ten dotek na kůži jako by mě pálil a pokud mě něco zdržuje od přímé cesty k umyvadlu, tak jsem schopná na to myslet po celou dobu, než se k němu dostanu.

2) Používám látkové kapesníky a klasická tuhá mýdla. Stran toho kapesníku občas dostanu udivenou poznámku, ovšem někteří muži to cení :) A i když v koupelně mám i mýdlo tekuté, tak prostě pořádně umyté ruce jsou jen tuhou kostičkou - viz bod 1!

3) Jsem militantní nekuřák. Kouření nesnáším! Měla jsem několik partnerů, kteří když zjistili, že mi to vadí, tak šmahem slibovali, jak toho tedy nechají, protože to přeci není žádný problém. Po pár týdnech vždycky zjistili, že se trochu přecenili, a od té doby to šlo od desíti k pěti...


4) Nemám televizi a můj přítel také ne. O tom už byly všude možně napsány stohy textů, takže se tu nebudu bít v prsa, jak jsem díky tomu úžasně uvědomělá - naopak, tohle přiznání má sdělit, že když někde televizi mají a je puštěná přímo přede mnou (třeba u ségry nebo v hospodě), tak mám brutální záseky, a to hlavně na reklamy. Většinu jich totiž neznám a mě to úplně zhypnotizuje, že mě nejde odtrhnout!

5) Jsem taková konzerva, že když si změním tapetu na ploše monitoru nebo udělám v bytě nějakou dekoraci, tak je tam mam navěky / až do jejich skonání.

6) Mám šílený večerní rituál mazání všech údů krémem, natření rtů tyčinkou a poslední dobou i konečků vlasů kokosákem. Omatlanýma rukama si pak na mobilu nastavuji budík... Ale málokdy si uvědomím to udělat předtím.

7) Roztržitost by mohlo být mé druhé jméno. Často si kontroluji displej mobilu či hodinky, ale vlastně vůbec nevnímám, co tam vidím.

8) Studovala jsem docela dost škol. V jednom okamžiku dokonce čtyři současně. Jestli to byl masakr? Byl, ale přesvědčit svoji tvrdohlavost a postupně dvě vzdát mě stálo dost přemáhání, ale pak se mi ulevilo nevýslovně. 

9) Jakmile přede mnou na stole hoří svíčka, tak ji rozdloubu.

10) Z hloubi duše nerada studuju návody na použití. Proto dodnes neumím používat téměř žádné funkce na své zrcadlovce kromě scén a automatu, ve smartphonu nemám téměř žádné aplikace, nepobrala jsem Photoshop a sporttester už mi tři roky leží na dně šuplíku.
Snažím se ale zlepšit - právě jsem si dodatečně k Vánocům nadělila šicí stroj, a tam to zřejmě bez návodu nepůjde. Zatím jsem u navlékání spodní niti a má trpělivost je taktak nahraně :))

11. Nikdy jsem neměla obarvené vlasy. V 18 letech jsem si nechala jednou udělat melír, schovaný jen vzadu pod vlasy a pod ofinou. Špatná zkušenost.
Moje přírodní barva se mi líbí, takže mi přijde i zbytečné ji něčím překrývat... Nejsem ale rozhodně žádná lesana, takže až se objeví první šediny, tak tato vymoženost nastoupí. A když už ta změna nastane, tak si pro sebe představuji nějakou světlejší zrzavou.

12. Neumím si udělat s vlasama absolutně nic! Většinou je nosím rozpuštěné. V horku a na sport stažené do culíku. Občas nosím dva copy nebo jeden na stranu... tedy nosila - dokud jsem je měla dost dlouhé. Ale víc opravdu nezvládnu.
Mám žehličku, ale narovnané mi vydrží jen pár metrů od domu. Když se snažím si je natužit nebo nalakovat, tak je akorát celé zmastím.
Prostě zoufalec.
Místo doktorátu jsem se měla přihlásit na kadeřnický učňák - třeba by mě naučili taky něco praktického do života!

13. Když některý den nemusím nikam jít, tak prostě nevstávám. V pyžamu vydržím třeba do pěti odpoledne. A vlastně celý můj život doma se odehrává v posteli. Jím v ní a jelikož v ní i ležím u  notebooku, tak ji mám i jako pracovnu. Občas mě popadne touha používat stůl a židli jako normální člověk, ale nikdy mi to dlouho nevydrží. Většinou tak jeden den. Bohužel výsledkem jsou prostěradla se zapranými skvrnami od kafe.

14. Mluvím rychleji než přemýšlím.
Takže často plácám totální nesmysly a někdy je vzít zpět působí trapněji než to tak nechat a být za debila. Některé nepovedené dialogy si v hlavě přehrávám i několik let, což je občas docela psycho.

15. V dětství jsem chtěla být učitelka, švadlena, truhlářka a spisovatelka. V pubertě potom režisérka a architektka. Že jsem to ale měla rozumné dětství! :) Nakonec jsem se vrátila zpět, učitelství vystudovala a ten zbytek stejně jednou budu!

16. Když jím nějakou oplatku, tak ji vždy rozpreparuju na jednotlivé vrstvy a nejdřív z ní okoušu polevu a vydoluju náplň!

17. Nemám ráda telefonování! Telefon k tomu, k čemu byl původně určen - tedy k volání, používám tak jednou do týdne. Když musím něco zařídit či objednat a znamená to volat někomu cizímu, odkládám to do poslední chvilky. Skoro si nevolám ani s rodinou a když už, tak několik dní dopředu plánuju, o čem budu mluvit. Zároveň si plánuju i místo hovoru - nikdy bych nedokázala telefonovat v davu lidí nebo v buse, protože mě všechno ruší a nic neslyším.
Nějaká sociofóbie tam prostě je...

18. Strašně ráda si zpívám a pobrukuju. Bohužel dost falešně a některé tóny ze mě ani nevyjdou. Když se kolem mě někdo nachází, tak mě vždy utne, že se to nedá vydržet. První, kdo mě nestopnul a naopak mě vybízí k pokračování, byl až můj přítel. Za to má můj obdiv a vzhledem k tomu, že má téměř absolutní sluch, tak si říkám jestli spíš není problém se zbytkem světa :D
Pořád si říkám, že hlasivky jsou svaly a správným trénováním bych z nich něco dostala. Víte jak začínal Bono Vox?? Za příšerný zpěv ho chtěli vyhodit z kapely. Ale zamakal a já ho žeru :)

5 komentářů:

  1. Nejprve pochvala novému vzhledu blogu ;-)
    Zasmála jsem se, jak je to trefný, protože jak píšeš hned na začátku... v mém případě C je správně (až asi na 4 body máme dost podobné podivnosti a mě těší, že v tom nejsem sama :-))
    zazvorek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuji, piplala jsem s tím několik hodin, tak jsem ráda, že to funguje :)
      A těší mě spřízněný mimoň :)

      Vymazat
  2. Ahoj, já jsem Bára (dříve Adivey) a trpím stejnou diagnózou :D
    100% se ztotožňuji s úchylkami popsanými v bodech 1, 7 a 11.
    Taktéž bod 4 (televize) je mi znám. Na koleji jsem jí odvykla a už ji nepotřebuji. Loni jsme ji dostali svatebním darem, ale už 7 měsíců spokojeně dlí nerozbalená v originální krabici ve sklepě. Chtěli bychom se jí zbavit, ale byl to drahý dárek, takže by se ti, co nám ji dali asi zlobili. Už takhle se zlobí, že jsme si ji neinstalovali.
    Ještě daleko militantnější jsem v bodě 3 (kuřáci). Expřítel kuřák? Tak to jsi velmi tolerantní. Já bych si s nikým takovým nezačala! Když někdo dobrovolně vdechuje dehet, musí s ním být něco v nepořádku a s někým takovým se nebudu zahazovat. Sorry, ale to mi nikdo nevymluví.
    Problémky z bodů 9 a 16 jsem měla ještě donedávna, ale už nemám. Že bych dospěla?
    Bod 17 (telefonování) je asi formou sociální fóbie. To přímo nesnáším. Ale v práci musím telefonovat dost, takže se to odnaučuji. :)

    Vtipný článek. Takové, kde se můžu najít a říct si "hurá, je nás praštěných víc" mám nejradši. Jen tak dál ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Se mnou souhlasí 5, 6, 7 a částěčně i 10. Nedovedu si představit č. 11 a 13 - nemít doma stůl, tak nepustim za celej den počítač ani se nenajim. Sedmnáctka u mě pravej opak - každodenní aspoň půlhodinový telefonát s matkou, přičemž můžu doma vařit, věšet prádlo, přebalovat malou i sedět na wc - v tomto ohledu se nežinýruju.

    OdpovědětVymazat