středa 15. listopadu 2017

(Nicneřešící) úvaha o dospělosti // The consideration of adulthood (which solves nothing)

Kdy si člověk navážno řekne - "Tak a teď jsem konečně dospělý"?
Kdy jste si to řekli vy? Nebo ještě neřekli?  

Některé kultury to mají chytře zavedené, když praktikují různé přechodové rituály.
Například přechod k dospělosti mezi různými domorodými kulturami v pralesích - mladý kluk splní náročný a často životu nebezpečný úkol a pak je slavnostně pasován na dospělého.
K jakému rituálu bychom to připodobnili v naší kultuře? Osmnácté narozeniny? Zisk řidičského průkazu?
Svatba či příchod dítěte to dnes už rozhodně není, protože je mladí lidé tak oddalují, že už pak můžeme mluvit spíše o středním věku.
Ještě tak před 20 lety se přechodem do dospělosti zdála být maturita, proto se také nazývala zkouškou dospělosti.
Ale dnes, když většina maturantů přechází na vysokou školu?
Často se pro ně nic nemění. Stále mají doma u rodičů svůj pokojíček, o víkendu maminka přepere a nabalí jídlo do plastových vaniček.

A má to vliv i na vnímání sebe samých - a vídala jsem to na univerzitě každý den - studenti sami sebe stále vnímají jako děti, nezpůsobilé k tomu řešit vlastní problémy. Rodiče volají na studijní oddělení, doprovázejí potomky na příjímačky i zápis. Jedna z takových studentek to přesně vyjádřila, když v tváří v tvář průšvihu řekla, že se musíme "obrátit na rodiče, aby to s námi řešil někdo dospělý". Holčině mohlo být kolem dvaadvaceti a sama prozradila, že se nepovažuje za dospělou.


V tomto ohledu je důležitá finanční nezávislost, ať se nám to líbí nebo ne. Jsme společností, kterou řídí peníze.
Při přechodu do dospělosti je důležité osamostatnění, třeba v té formě, že se nám samotným něco podařilo. I když ale něčeho významného dosáhnete, tak vás stejně může okolí místo uznání sesadit otázkou "a to tě teď uživí?".
Takže váš úspěch musí znamenat, že vás pošle vstříc vlastnímu příjmu.
Jsme na sebe například hrdí, že jsme úspěšně ukončili školu, ale pokud vzápětí nenajdeme odpovídající práci, tak nám okolí předhodí, že vlastně celé studium nemělo valného významu.


A proč tahle úvaha?
V srpnu jsem oslavila 29. narozeniny. Poslední rok začínající dvojkou.
Nikdy jsem si neplánovala, kde budu, až mi bude X, Y, Z let.
Ale vím jistě, že to, kde jsem teď, by mě nikdy nenapadlo.

Připadám si o trochu mladší než říká ono číslo.
Co se mi přehoupla pětadvacítka, tak mám pocit, že se můj vývoj zastavil a nic moc se od té doby nezměnilo.
Až na to, že to číslo věku mi začíná být lehce nepříjemné. Občas rekapituluji, kde jsem se v minulosti zasekla a kde jsem toho měla zvládnout více. Ale to k ničemu nevede, takže to vždy rychle utínám.
Pořád máme dnešek a ještě celou řadu zítřků...

A po safra dlouhé době máme z mé srpnové oslavy společné fotky s mou o tři roky mladší sestrou Lenkou :) Jejímu synovi bude za pár měsíců pět let a mě se to zdá nějak neskutečné - ale to už tu jen tak plácám jak důchodkyně a vy všichni to určitě znáte moc dobře také :)


English:

When do you say seriously - "So now I'm finally grown up"?
When have you told it? Or haven´t you yet?


Some cultures are cleverly established with practicing different transient rituals.
For example, the transition to adulthood: in some indigenous cultures in the forest - the young guy takes a challenging and often life-threatening task and then is he ceremonially declared as an adult.
What ritual is similar in our culture? Eighteenth Birthday? Driving license?
It is definitely not the wedding or the first child today because the young people postpone it so far, that we can talk about middle age already.


20 years ago, the transition to adulthood seemed to be a high school graduation and that is why it was also called an adulthood test.
But today when most graduates go to college?
Often nothing changes for them. They are still having their kid´s room at their parents' home, during the weekend mother does the laundry and packs food into plastic trays.


And it has an influence on our self-perception - and I saw it every day at the university - students still perceive themselves as children, unable to solve their own problems. Parents call with questions to the study department or accompany their children to the school on the first day of the semester.
One of our students said it precisely when she told us that she have to "consult it with her parents because we need an adult to deal it with us!" That girl could be around twenty-two years old and she said she is not considered to be an adult herself.



On this matter, the financial independence is important whether we like it or not. We are a society, which is money-driven.
By transitioning to adulthood, there is important to be self-sufficient, perhaps in a form that we have managed something big for us. But if you achievied something big, your surroundings can still take you down with question "and now this make you a living?"
So your success must mean that you will get your own sufficient income.
For example, we are proud that we have successfully completed the university/high school/difficult course, but if we don´t find the right job immediately, our surroundings tell us that our whole study period had no importance.

And why this reflexion?
In August I celebrated my 29th birthday. The last year starting with the two.
I have never planned where I will be when I'm X, Y, Z years old.
But I know sure that where I am now, that would have never occurred to me.
I feel a little younger than that number says.
Since I celebrated the twenty-five, I feel that my progression has stopped and nothing has changed since then.
Except the fact that the number of my age starts to be slightly unpleasant. I sometimes recapitulate where I've been stuck in the past and where I should have done more. But it does not do any good, so I always get away quickly from this topic.
We still have today and countless of tomorrows ...
And after a long time we have some photos with my three years younger sister Lenka together :) (Don´t look at that they came from August and now is freezing outside) Her son will be in a few months five years old and it seems to me somewhat unreal - but this all of you know definitely too well too :)

6 komentářů:

  1. V těhotenství mě občas děsila představa, že už vážně budu muset dospět. Chovat se dospěle. Nejíst sladkosti před obědem nebo na noc, víc po sobě uklízet, ještě pečlivěji zvažovat útraty atd. Zkrátka být zářným příkladem pro dítě. Nepřišlo to naráz s porodem, ale teď po roce už se opravdu dospěle cítím a všechny ty "dospělé" věci dělám úplně samozřejmě. Ani nevím jak to přišlo, ale asi měla pravdu moje maminka, když říkala, že mateřství prostě ženu změní. Toť k otázce, kdy jsem si řekla, že jsem dospělá.
    A ač jsem stejný ročník jako Ty, nepřipadám si ve středním věku. Život se pořád prodlužuje, takže jsme teprve v 1. třetině (sice na konci...) :) Mojí babičce je skoro 93. U nás v rodině je běžné mít 1. dítě po 30 => ani to, že to dřív bývalo jinak než dnes není vždy pravda :)

    Mimochodem... Nový byt? Bude článek? Ty o bydlední já ráda. Jednak ráda šmíruju :)) a pak jsem na zabydlování naprostý antitalent, takže tipů není nikdy dost ;)

    Měj se krásně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za komentář a gratuluji k dospělosti!) :) Já si taky myslím, že to s mateřstvím přijde a nakonec si toho možná ani nevšimnu. Protože to bude přirozené...
      Ano, byt mám nový, ale jen pronajatý, teď je to s byty a domy katastrofa - nabídky žádné a když už, tak ceny na náš zapadákov přemrštěné. Asi budeme muset počkat do další ekonomické krize. Článek a fotky určitě budou, protože se to snažím vyladit ke své maximální potěše, ale jde to pomalu, protože se buď vracím domů za tmy nebo třeba teď jsem nemocná, takže jsem ráda, že po bytě popolezu něco srovnat...

      Měj se taky moc krásně!

      Vymazat
    2. Tak to se budu těšit :)
      Napsala bych ještě, ať se brzy uzdravíš, ale protože již minulo 14 dní, doufám, že to už není aktuální a jsi zdráva. Tak ať to vydrží ;)

      Vymazat
  2. Souhlasím, že velkým milníkem je nástup do regulérní práce. Člověk přestane být finančně závislý na rodičích a učí se platit složenky, pojištění atd., všechny ty dospělácké věci :-) 18. narozeniny, maturita, VŠ diplom ani svatba takhle rozhodně nefungují.
    A jinak se plně ztotožňuju s prvním komentářem. Dospělou ze mě asi opravdu udělalo až mateřství. Sice s dcerkou poťouchle blbneme a rozhodně asi nejsem ten správnej starostlivej maminkovskej typ, ale zodpovědnost za někoho dalšího člověka vážně donutí dospět - a to dost nekompromisně.
    A v dnešní době se sice zakládání rodiny oddaluje, ale zároveň si prodlužujeme dětství tím vším cestováním, studiem, různými hračičkami, vychytávkami...
    zazvorek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já poslední dobou uvažuju nad tím, jestli to "prodlužování dětství" stálo za to... Jak se mi blíží třicítka, tak trochu bilancuju (fuj, nechápu proč!) a občas mám pocit, že se posledních deset let někam rozplynulo. Ale možná je to tím, jak je rychlá doba. Dětství i střední škola se ještě táhlo jak nudle (asi proto, že jsem to prožila bez internetu) a od vejšky všechno hrozně letí.

      Vymazat