čtvrtek 14. prosince 2017

Jací jste čtenáři? // What kind of readers are you?

Jak jednou za čas reviduji své zvyky, dojde občas velmi neochotně i na ty srdeční.

Když jsem tímto úvodním článkem vysvětlovala důvody své dlouhodobější blogové nečinnosti, tak jsem rozebírala i to, jak si myslíme, že jsme celá léta stejní a hýčkáme si ty samé zájmy - a to bohužel jen teoreticky.

A já tak pomyslela i na svou odedávnou vášeň - čtení.
Jestli je to vůbec stále tak žhavé?
A zjistila jsem, že na to není snadné odpovědět.

Čtu totiž méně i více.
Méně beletrie a vůbec méně toho, co miluju číst.
A více odborné a naučné literatury.
Za poslední dva roky jsem dokonce přibrala nový žánr - motivační a seberozvíjející literaturu.



A co je pro čtenářství to důležité? Čas strávený čtením? Počet přečtených knih?
Chrochtání naší dušičky po dávce čtenářské krmě?

Rozhodně bych chtěla víc číst. Nebo možná přečíst víc knih. Přečíst ty, které už mám v plánu tak dlouho. Dočíst ty rozečtené!

Připadám si totiž trochu schizofrenně: neustále nakupuji nové knihy, chodím také pravidelně do knihovny a nikdy nepřijdu domů s prázdnou. Na nočním stolku mívám vyskládáno tolik titulů, že si nemám kam položit hrnek!
Ale s tím, co mám reálně přečteno, je to však bídné.

Čirou náhodou na mě již před časem začaly vyskakovat různé články o knihách a čtenářství (namátkově: článek kdesi na netu, dokonce bylo toto téma jednou i v Elle, na škole Německu jsme měli v rámci předmětu Deutsch wie Wissenschaftliche Sprache čtenářství jako podkladové téma celý semestr a přes loňské vánoční svátky jsou louskala disertaci jednoho z ujepáckých pedagogů, která byla zaměřena na totéž téma...) a z nich vyplynulo šokující zjištění: podle většiny z nich jsem nečtenář! V Elle psali, že nečtenář je ten, kdo přečte méně než tři knihy ročně! A tam jsem se rok zpátky rozhodně vešla. Další statistiky jsou mírnější, tam se za nečtenáře považuje člověk, co přečte jednu a méně. Docela mě to vykolejilo, protože jsem nečtenář, když nezvládám knihy dočítat??
Nemůžu počítat ani ty odborné, protože je většinou nečtu ani zdaleka celé - často si z knihovny přinesu horu knih a z pár z nich si přečtu jen několik stránek.

Můj závěr tedy je, že všechny výzkumy vem čert, nejsou totiž o mně! :)

Pak mám ještě takový nešvar, že pokud mám opravdu nutkavou chuť si něco hezkého přečíst, většinou sáhnu po něčem, co už jsem četla. A kolikrát ne jednou.
Alespoň to nabízí ospravedlnění na breptání mých rodičů, proč mám takovou potřebu hromadit knihy.
Ale stalo se mi i to, že jsem si své oblíbené tituly vypůjčovala opakovaně v knihovně a knihovník mě dost udiveně upozornil, jestli vím, že už jsem je půjčené měla! Trochu mi to připomíná dobu, kdy moderní technické vymoženosti typu vypalovačky a torrenty byly ještě hudbou budoucnosti a já si chodila ob týden do videopůjčovny půjčovat moji milovanou Mumii. Viděno dnešním pohledem - za ty peníze jsem tu kazetu mohla mít doma origoš už tak 10x, jenže jaké byly možnosti školou povinného puberťáka na maloměstě krátce po roce 2000?



Co vy a čtenářství?
Dočítáte, čtete opakovaně nebo máte nějaká "interní čtecí pravidla"?

Fotky jsou z obýváku v novém bytě, kam jsme se s přítelem přestěhovali na začátku listopadu. Tam, kde mají normální lidé obří televizi, my máme tuhle pyramidovou knihovnu, kterou už z mého blogu znáte, protože jsem si ji pořizovala ještě v Ústí. Jestli vám připadá křivá, tak vidíte správně. Měli jsme ji teď pár měsíců na ne úplně rovné kamenné podlaze, takže k ní Jára přivrtal nožičky (alias víčka od petlahví) a nějak mi nedošlo, že plně naložená se prohne. Ale abych všechno zase vyndala... na to bych se musela hodně nudit a to se asi jen tak nestane.
Nejsou v ní samozřejmě zdaleka všechny knihy, co mám, ale tahle knihovna má jedno speciální pravidlo - slíbila jsem, že se v obýváku nebude vyskytovat ani jeden Hitler nebo esesák :D Takže v této knihovně se nachází jen beletrie, životopisy a sem tam nějaká encyklopedie.
Nejvíc hrdá jsem samozřejmě na první dva fochy, kde si lebedí Jane Austen, sestry Brontëovi a Elizabeth Gaskell!
Kundera se Škvoreckým by si také zasloužili speciální poličku, ale budou muset vydržet na nějaký policový přídavek!
Asi nemusím říkat, že můj sen je knihovna přes celou stěnu...

Svojí takzvaně pracovní knihovnu (takže všechny ty Hitlery, esesáky a vyhnané Němce) mám ve zvláštní knihovně v pracovně.
Ano, já mám konečně pracovnu!
To byl celou dobu hnací motor mé touhy se přestěhovat do většího bytu. Tu vám ale ukážu až někdy časem, protože je stále v procesu budování a zatím to tam vypadá jak ve skladišti ramínek a bedýnek.


 // English:

From time to time I must revisit my habits… And also the habits I hearted.
When I explained the reasons for my longer-term blog inactivity by this intro-article, I also analyzed how we think we are always the same people for years and we have the same interests and hobbies - unfortunately, only theoretically.

And so I thought of my lifelong passion - reading.
Is it still so hot?
And I found out that it was not easy to answer.
 

I read less and more.
Less fiction and less of what I love to read.
And more professional and educational literature.
 Over the last two years, I've even taken on a new genre - motivational and self-developing literature.

And what is the most important thing about reading? Time spent reading? Number of books read?
Feeding our souls with reading?

I definitely want to read more. Or maybe read more books. Read what I have planned for so long. To finish these I have started time ago.

I feel a bit schizophrenic: I'm constantly buying new books, I go to the library regularly and never come home with empty hands. I have so many titles on the nightstand that I have no place to put a mug on!
But with what I have really read to finish, it is miserable.

Some time ago, I read various articles about books and reading and there was a shocking finding for me: according to them I am a non-reader! In Elle they wrote that the non-reader is somebody who reads less than three books per year! And that was me one year back. Other statistics are more positive, there is a non-reader who reads one or none. Am I really a non-reader when I can not read books to their finish?
I can not even count the professional books, because mostly I don´t read them completely - I often bring many books from the library and than read only few pages from a few of them.

My conclusion is that all investigations can go to hell, they are not about me! :)

Then I have such a disgrace - if I really have the urge to read something nice, I usually get something I've already read. And often not once.
At least it offers the justification to my parents, because they always ask me why I have such a need to accumulate books.
But it also happened that I had borrowed my favorite titles repeatedly in the library, and the librarian was astonished to tell me if I knew I had them already! It reminds me a bit of a time when modern technical convenience as common CD-burning or torrents were still the music of the future and I went to a video shop to borrow my beloved movie The Mummy almost every week. Seeing in today's look - for that money, I could have my own original video tape for 10 times, but what were the opportunities for a teenager shortly after year 2000?


What about you and your reading habits?
Do you read till the end, do you read books repeatedly or do you have some "internal reading rules"?

The photos were taken in the living room in the new apartment, where I and my fiancé had moved on the beginning of November. Where normal people have a giant TV, we have this pyramid library that you already know from my blog because I have already bought it in Usti. If you find it a little bit crooked, you see right. We had it for a few months on a not a quite flat stone floor, so Jarda put there additional support feet (alias the caps from the plastic bottles) and somehow I did not think about what happen when it wil be fully loaded. But to take everything out again ... I cannot imagine where to take time for it in these days! Maybe I will be bored during holidays???
Of course, there are not all the books I have, but this library has one special rule - I promised not to have a single Hitler or SS-man in the living room :D So there are only fiction, biographies and some encyclopedias there.
Most proudly, of course, I am on the first two shelves, where you can find Jane Austen, Brontë sisters and Elizabeth Gaskell!
Kundera and Škvorecký would also deserve a special shelf, but they will have to wait for a next new bookshelf!
I probably don´t have to say that my dream is a big library across the whole wall...

I have my so-called working library (so all the Hitlers, SS-men and expulsed Germans) in a special bookcase in my study/work room.
Yes, I finally have the room for it!
All the time it was the driving engine of my desire to move to a larger flat. But I'll show it to you later because it's still in the process of building, and it still looks like the storage of clothes hangers and boxes.

6 komentářů:

  1. Však je to fuk, jestli podle nějakého "testu v časopise" (připomíná mi to krásné časy na základce s Bravíčkem :)) jsi či nejsi knihomol. Knihy miluješ a čteš je pro svou potěchu, tak proč se tím stresovat?
    Na VŠ jsem taky jen vybírala z monografií to podstatné a nic pořádně nedočetla (krom knih ke zkouškám). Na beletrii nebyl čas vůbec. To až v blahých dobách po škole :) Neboj, taky se dočkáš :)
    A knihovna přes celou stěnu byl též můj sen. Muž ji zbudoval a já, coby klasická žena typu nevím-co-chci jsem zase nespokojená s tím, jaký je to kolos plný víc jak tisícovky knih, které jsem buď potřebovala do školy a teď už je znovu nečtu nebo je to fantasy (toho máme víc než naše maloměstská knihovna), které asi víckrát taky číst nebudeme. Chudáci naši dědici až to po nás budou likvidovat! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Popravdě, když jsem teď všechno stěhovala, tak jsem se nad některými tituly taky zamýšlela, jestli vůbec stojím o to, aby mě následovaly, takže Tě chápu. Proto se snažím si kupovat jenom srdcovky a klasiku, tu si totiž myslím, že jako učitelka upotřebím ještě dlouho.

      Vymazat
  2. Já miluju knihy z antikvariatů, ty ze kterých někdo už četl. Nebo způsob kolování, jako kniha z vlaku, různých budek a tak.
    A také bych je chtěla psát a některé knihy co by klasika mi i po několika pokusech stále nic neříkají. Také jsem chtěla mít knihovnu, ale teď jsem ráda, že žiju minimalismem. A už asi tak v 16 letech jsem trávila třeba 4 hodiny v knihovně a táta se divil, co tam můžu dělat. Slohové práce ve škole na osm stránek a literární soutěže...:D Práce v knihkupectví, která netrvala dlouho, viděla jsem jaký je to i s knihami byznys bohužel, a spousta knih co jsou brak a podobně. Jako s filmy s televizí, kterou ani doma nemám. Díky, že pořád existují knihovny, s přeji si aby nikdy nezaknikly jako tře videopůjčovny. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Knihobudky a nádražní výpujčku mám ráda taky a už jsem si pár pokladů odtamtud přinesla. Už se začíná tvořit kupička, kterou tam dodám na oplátku. V knihovně jsem taky trávila moře času, mezitím nám tu ašskou 3x přestěhovali, ale pořád mám ještě vzpomínky na konkrétní fochy v té první. A vždycky jsem jezdila s taškou na kolečkách, protože do batohu se mi nevešly :) Práce v knihkupectví musela být dobrá škola, člověk má takový utkvělý pocit, že je to jen pro srdcaře a tak v tom musí panovat pohoda... A přitom půlka knihkupectví jsou kuchařky, dva rohy plné klumpů a zbytek možná i knihy!

      Vymazat
  3. Taky bych řekla, že nějaké výzkumy a statistiky jsou ohledně čtení úplně fuk. Hlavní je, že má člověk pořád chuť číst a chodí do knihovny (doufám, že ještě hodně dlouho budou tyhle instituce fungovat!) :-)
    Jinak se v tom dost vidím. Zatímco na gymplu jsem četla mraky knížek (takových, které jsem vážně číst chtěla), na vejšce a po nástupu do práce to bylo hlavně o několika kapitolách z odborných knih a sem tam nějaká nasyslená beletrie (ačkoliv z knihovny jsem si běžně nosila stohy krásných knih, na které nikdy nedošlo :-D). Když jsem šla na mateřskou a malá ještě nebyla na světě, tak jsem toho za ten měsíc přečetla víc než za dva roky předtím dohromady (krásné časy!). No a teď... přečtu odstavec a spím :-)
    Jo a klavír je super člen domácnosti, hrajete oba?
    A kde vlastně momentálně bydlíte, v Aši?
    A když tu čtu, že jseš paní učitelka... hmm?
    zazvorek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hehe, už asi měsíc mám rozepsaný článek, který na poslední dva řádky odpovídá :) Tak snad trochu pohnu, nějak jsem se zasekla na tom, že nějakou dobu vůbec nefotím (kromě blbostí na instagram) a mám nějakou nechuť publikovat články bez fotek.
      Klavír není náš, nechala ho tu majitelka bytu, protože zatím nemá jak si ho odvézt do nového bydliště, takže ho máme jako takový bonus... Tedy jako bonus to beru já, Jára brblá, že nám zabírá prostor :) Paradoxně ale hraje víc Jára... já si občas zabrnkám ty tři skladby, co umím (z toho jedna je Kočka leze dírou a druhá Ovčáci), ale co říct víc než že je to takový můj interiérový sen, ať už se na něj hraje nebo ne :)

      Vymazat