středa 23. května 2018

Koupili jsme... stavení // We´ve bought... a building

Právě čtete odhalení druhé novinky...
Záměrně píšu stavení a ne dům, ne pozemek s domem, ne starou vilu, ne ruinu staré vily...
I když všechny ty možnosti jsou správně.

Vila ašského právníka Ernesta Steina (dokonce Ritter von Steina!), kterou si nechal postavit v roce 1887, dnes z velké části připomíná vykotlanou ruinu. Kdo si ji však prohlédnete blíže, zjistí, že velká část má ještě potenciál jednou nabýt zpět svůj někdejší lesk...


Více než 10 let spící sen...

Když jsem začala učit, tak jsem si pro inspiraci postupně prošla své vlastní školní materiály a našla jsem mezi maturitními tématy z angličtiny své 18leté CV. A tam stálo, že bych jednou chtěla mít penzion! Po více než deseti letech se ten sen sám od sebe přirozeně ozval a pak mi ho ještě potvrdil tenhle starý spisek.

Představuji si starou velkou vilu... v přízemí se nachází několik pokojů pro hosty, recepce, které dominuje velká knihovna a kávovar, v další místnosti se skrývá kuchyň, kam si hosté mohou dojít na snídani, případně připravit něco sami. A zbylá patra obývá moje rodina.
Pokojů k pronájmu nemusí být moc, klidně jen tři. Nemusí nonstop vydělávat, klidně ať výdělek pokryje jen náklady provozu a samotného domu. 

Také jsem snila o tom, že budu bydlet ve starém domě, který má atypický půdorys a ideálně věžičku či alespoň polokruhovou místnost!

Doma jsem samozřejmě poslouchala posměšky o naivitě a když jsem o tom znovu začala po letech, kdy už můj věk napovídal, že asi jen tak nevtipkuji, tak doma začali apelovat na zdravotní stránku - že jsou staré domy vlhké a plné skrytých plísní, neekonomické na vytápění, že se to nevyplatí a tak dále.
Jenže po návštěvě několika novostaveb a po vlastních zkušenostech s životem v paneláku mě nic takového nemohlo přesvědčit.

Prohlížením trhu s nemovitostmi jsme poslední rok strávili poměrně hodně času. Občas se něco pěkného objevilo, ale překážkou byla cena - vila na prodej za tři miliony na jiném skvělém místě v Aši sice přesně splňovala mé sny o velikosti, věži i kruhové místnosti plus velká zahrada se sadem k tomu, jenže nebyla v takovém technickém stavu, aby to ceně odpovídalo. A samozřejmě takový malý nepodstatný detail, že by nám na ni stejně žádná banka nepůjčila, protože naše příjmy rozhodně nárokům na tak vysokou hypotéku nevyhovují - ale tak snění je povoleno vždy :)

Jenže jakmile vyslovíte své představy nahlas a jste o nich přesvědčení, začnou se dít věci...
Tak se stalo, že jsme během krátké doby získali dokonalý přehled nejen o realitním trhu v regionu, ale i o různých ašských stavbách, které jsou k mání, prázdné, zpustlé, některé už bohužel nenávratně v ruinách, až jsme jednou takhle seděli na návštěvě u Járovo prarodičů, odkud je na jednu takovou zpustlou vilu výhled z okna. A začali se o jejím osudu bavit.

Pak jsme se na ni jeli podívat zblízka.
Večer už jsme ji měli prolustrovanou v katastru.
Byla na prodej už déle než rok.
Za směšnou cenu.
A plán se začal formovat...
Začali jsme se vyptávat známých, jejichž názorů na stavby si vážíme. Samozřejmě jsme si vyslechli, jací jsme blázni, ale až na pár výjimek nás nikdy přímo neodrazoval - na to nás až moc dobře chápali.

Rozhodně jsem ale věděla, že před svou rodinou svůj záměr budu muset alespoň na chvíli utajit, protože si dokážu představit ten nátlak a přemlouvání, ať se takového nápadu vzdáme. Proto se o koupi dozvěděli, až když byla podepsaná smlouva. Nakonec ale musím říct, že prvotní šok ustáli se ctí.

Už ale konec textového protahování, protože jste určitě víc zvědaví na fotky :)

Jak naše vila vypadá?

Je v zuboženém stavu. Vilu dlouho obývali feťáci a bezdomovci, kteří zde založili požár, který na jednom místě poškodil střechu. Taky přeřezali a ukradli nejcennější nosné dřevěné trámy, a tak se propadly téměř všechny stropy. Věž je po celé výšce prasklá, protože její střecha drží jen silou vůle v rozích a tlačí tak do zdiva. Taktéž je bez stropu.
Všechna okna jsou vymlácena.
A vše zaházené skládkou.
Na zahradě bylo možné rozpoznat kamenné základy zřejmě bývalého skleníku, které byly zaplněny starým šrotem z aut, která zde pohřbil ještě předchozí majitel.
Celý pozemek je zarostlý bujnou zelení, více než dvacetiletými nálety a po téměř celém obvodu ho lemuje nahusto vysázené stromořadí staletých dubů, které se na některých místech povážlivě naklání nad elektrickým vedením. Nepečoval o ně nikdo celé desítky let.
Zahrada (nyní spíše les) má čtyři tisíce metrů čtverečních a ani kousek plotu.

dubnová fotka, kdy jaro teprve počínalo...


dneska přes bujnou zeleň není na dům téměř vidět




Nejhorší ze všeho byla ta skládka.
Na jejím odstranění jsme pracovali okamžitě ode dne koupě. Dosud jsme vyvezli zhruba 12 tun odpadu.
Vypadá to, že hlavně ona skládka byla příčinou dlouholeté neprodejnosti, protože prvotní scénáře o nákladech na její likvidaci byly opravdu šílené.


V tuto chvíli dům vlastníme něco přes měsíc a když se pročtu své poznámky, jak se vyklízení a naše plánování měnilo a postupovalo ze dne na den, tak jsou ty změny a pokroky neuvěřitelné!

A změnil se i přístup našich přátel, kteří se postupně přicházejí dívat na posuny - zpočátku byl každý druhý pro zbourání a postavení úplně nového domu :)
Také se spekulovalo, že se strhne věž. Taky že se musí komplet odstranit střecha. A možná i celé první patro, protože v jeho zdech vězí kusy prohnilých trámů...

Jenže teď jsou odpadky pryč, doklízí se navršená suť z probořených stropů, dům tak neuvěřitelně prokoukl, ukázal se v celé své kráse, neuvěřitelně suchý, s kvalitními klenutými sklepy a najednou se všude rozlil optimismus...

Rozhodně ale nechci dělat ukvapené závěry a jásat předčasně! Změnit se ještě stále může plno věcí.

pohled na prohořelý strop
 
Pokud si však někdo koupí vilu podobného typu, která navíc tolik let představovala černý prst na mapě města, vyloučenou lokalitu, nezabezpečenou ruinu, navíc opředenou povídačkami o jeho posledním oficiálním obyvateli, který před lety beze stopy zmizel, tak je pochopitelné, že to vzbudí zájem.
Aš stejně jako jiná města sudetského pohraničí má svá specifika v podobě vybydlených domů, které nakoupili v dražbách spekulanti a pokud z nich už nic nevytěžili ani na sociálním bydlení, nechávají je stát ladem. Úřady s nimi nic nezmůžou a tak po nich nikdo nedokáže vymoct ani bezpečnostní sanaci.

Proto každá nečekaná koupě vzbudí zvědavost a naději:
Kdo je majitel? Co s domem hodlá podniknout?
Dotáhne to do konce nebo zjistí, že si ukousl moc silné sousto a uteče?

odřezané trámy, kvůli kterým se zřítily stropy...



Několik týdnů jsme ani my sami otázku, zda vilu chceme opravit do původního vzhledu, či ji přestavět nebo dokonce úplně zbourat a na jejím místě postavit něco nového, nedokázali zodpovědět.
Je mi ale jasné, že to předně zajímá každého, kdo si všimne, že se kolem této ruiny začíná něco dít.
Zachovat vilu v původním vzhledu je ten nejušlechtilejší záměr a mít neomezené možnosti, jsem všemi deseti pro. A od historičky se snad ani nic jiného nečeká.
Jenže zároveň musím být i realista.
Chci v první řadě útulný domov pro svou rodinu a ne skanzen.

Teď po prvotním úklidu se leccos rozptýlilo, a tak jsme rozhodnutí udělat co budeme moci pro citlivou rekonstrukci - prasklou věž stáhnout svorkami, zachovat originální štuky na fasádě, na střeše udělat probírku krovů a tašek, zjistit, jaké jsou možnosti pro vysoká atypická okna a tak dále. 

Doufám, že rekonstrukce domu a budování zahrady si tady na blogu najde své sledovatele a třeba i zkušenější rádce! Klidně se tedy nebojte přidat svůj názor na věc!
Do hlavičky blogu tak přibyde nový štítek "Vila Stein" a zájemci tak mohou sledovat jenom ji.




EN //

My second news is here...

We have bought a building!
I do not say a house, a villa, a piece of land with a house, not a villa ruin - but everything is right!

The first owner of this villa in  Aš was a lawyer Ernest Stein (even Ritter von Stein!) and he let it build in 1887. The house is empty for more than 20 years. And for most people it looks like a decayed ruin. But when you look at it closer, you can find out that it has still the potential to be great again!

My more than 10 years old dream...

It is not a long time ago when my former dream woke up again. And than I found my CV which I wrote when I was 18. There is written that one day I want to have my own guesthouse.  

I dream about big old house, on the ground floor there are several guest rooms, a reception that is dominated by a large library and a coffee machine, in the other room there is a kitchen where guests can have breakfast or prepare something for themselves. The rest of the floor is occupied by my family...
Rooms for rent may not be many, just three would be enough. When earnings will cover only the costs of the house itself, we will be satisfied.

I also dreamed of living in an old house that has an atypical floor plan and ideally a tower or at least a semi-circular room!
 

And now we have found one, with a tower, for low price but not in quite good condition...

But we are ready to reconstruct it.
The worst problem was a dump - for today it was about 12 tonnes of waste.
But without this dump the house looks more hopefull and easier to think what to do next!

From now you can check under label "Vila Stein" on this blog how we continue...
And don´t hesitate to write me your opinion or suggestion! 

16 komentářů:

  1. Obdiv!! Držím palce a moc se tėším na další články.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Snad to půjde rychle (oprava i psaní o tom!) :)

      Vymazat
  2. Takto podobně začínaly, teď už přatelé, indicko-ceská rodina v Jelení, u Nových Hamrů na Karlovarsku. Mrkni když budeš chtít na stránku http://www.mezijeleny.cz/p/o-mezi-jeleny.html?m=1

    k úklidu a úpravám mají dobrovolníky, s tím mohu poradit. Sama jsem dobrovolničila přes Workaway. Nebo crowdfunding atd, pokud byste hledali financní podporu, ale to mě teď jen tak napadá :)
    Neznám úplné záměry a představy.
    Mám ráda, když se někdo pustí do projektů a plnění snů, které tvoří srdcem! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju a taky za odkaz, o tom jejich projektu jsem už slyšela, mám pocit, že jsem četla či viděla nějakou reportáž...
      My jsme zatím o dobrovolnících nepřemýšleli, protože zatím je to jen soukromý objekt (a oproti Jelenům je to také o dost menší, je to vlastně jen rodinný dům) a těžko říct, jak to přednést, aby to mělo nějaký veřejný přesah - ale nad tím ještě bude čas přemýšlet, takže to rozhodně nezavrhuji! Nějaká tvůrčí dílna, kavárnička atd. by si tam jednou mohla najít své místo. Chtěli jsme třeba trochu pomoct od města s odvozem odpadků (přeci jen tam ta skládka vznikala 30 let a úřady nikoho nestrkaly k zodpovědnosti), ale zkrátka jak se jedná o soukromníka, tak by to pak chtěli všichni...

      Vymazat
  3. dobrovolníci nejsou jen pro velké projekty, každopadně to byl spontanni napad:)
    hodně štesti ve vsem ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Jooo tleskám!!
    Teda ale všechna čest, bude na tom opravdu strašně moc práce pravděpodobně na spoustu let... To i my s Honzou coby památkáři máme sice pár krásných domů vyhlídnutých, ale na objekt v takovém stavu bychom si netroufli ani my:-D
    Každopádně odvoz suti a vykácení náletů udělá hodně, pak teprve je vidět skutečný stav. Z fotek, co přidáváš, to vypadá, že zachráníte jen obvodové zdivo, ale třeba to ve finále bude lepší. Základ je, pokud se nepotýkáte s vlhkostí, to by vás čekalo samozřejmě spoustu práce a financí navíc - tedy pokud byste to chtěli udělat tak, aby vám dům v budoucnu neplesnivěl, nebyl přesušený, dobře větral atd. I když to není památka, doporučila bych vám konzultaci s někým, kdo má zkušenosti s rekonstrukcí historických objektů; a teoreticky zdarma by vám mohli nějakou konzultaci poskytnout i loketští památkáři (koukala jsem, že Aš má na starosti Honza Konůpek, s tím by mohla být řeč)...
    Taky chápu, že asi není ve vašich možnostech udělat rekonstrukci do původního stavu, ale třeba byste se mohli inspirovat - pokud ji nechal vystavět nějaký Ritter, určitě bude na dobových fotkách a pohlednicích;-)
    Jeee to je tak skvělý:-)Moc vám držím palce, ať vás nadšení neopouští, sen si splníte a dotáhnete to ke zdárnému výsledku. Novou rubriku rozhodně budu sledovat ;-)
    Zazvorek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď máme dům vyklizený a větráme, takže přesně jak píšeš - čekáme, co ukáže skutečný stav, dokud byl plný bordelu, který v sobě držel všechen humus a vlhkost, tak se zdál super suchý. Teď jsme museli utěsnit největší díry ve střeše, protože stačila jedna průtrž a v "kuchyni" byl bazén. Obvodové zdivo je prakticky netknuté a určitě ho zanecháme, spousta stěn se musí dostavět, ale to, co stojí, také zanecháme. Dispozičně jsme se shodli, že nám to vyhovuje, takže zásadně měnit místnosti nebude třeba.
      Děkuji za jméno památkáře, možná se na něj ještě obrátíme, i když začneme asi u památkářů, co sedí přímo u nás na městě na stavebním úřadě.
      Že to bude na pár let těžké dřiny, s tím počítáme, ale tak jsme mladí, silní a odhodlaní - to nějak jít musí!

      Vymazat
  5. Luci, to je pecka! Až tam jednou ten penzion bude, tak věř, že já určitě budu jeden z prvních hostů. Moc vám držím palce a strašně se těším na další příběh. Jste úžasní, že jste do toho šli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! Tak to se moooc těšíme na návštěvu, jen aby to nebylo až na důchod :D

      Vymazat
  6. To je opravdu velký úkol, těším se na další díl o tom, jak pokračujete.

    Napadá mě ale mnoho otázek. Viděl vaše stavení statik? Ta prohořelá díra vypadá velmi nebezpečně. Máte nějaký časový plán prací? Co byste chtěli mít hotové letos, co za rok...?

    Osobně bych se bála toho, že pokud je pro vás hypotéka 3 mil. nedosažitelná, jak píšete, z čeho budete financovat opravy. Takové stavení spolkne mnohem více.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Statika jsme si pozvali ještě před koupí a dodal nám dost optimismu, protože jsme čekali, že řekne, že je to leda na strhnutí a on - to se sváže, to se napíchne betonovou injekcí... Takže nás dost uklidnil a povzbudil. Na střechu se už vylezlo, zjistili jsme, že kromě prohnilých trámů kolem té díry jsou ostatní v docela slušném stavu. Na to si chystáme pozvat nějakého tesařského odborníka.
      Letos chceme mít vyklizeno (už hotovo), zadělaná okna a dveře (hotovo), teď se obkopává dům a napojují odtoky, brzy nás čeká elektřina. Pak vzhůru na střechu a pak se pustíme do nových stropů.
      Zbytek bude záležet na financích.
      S tou hypotékou to bylo tak, že muž podniká jen chvilku a banka chce daňové přiznání za minimálně dva roky, takže letos bych žadatelem musela být jen já a mě by dali jen něco kolem milionu. Ke všemu ale chtěli projekty a my chtěli nejdřív dům vyklidit, aby se co nejpřesněji ukázal reálný stav. Hlavně ruina bez vize pro banku zatím nemá žádnou cenu ani jako zástava. Příští rok už ale může být všechno jinak, nehledě na to, že je vše jen otázka vůle - prostě pokud chceme dát dům do kupy, musíme pro to něco udělat, třeba i změnit zaměstnání nebo si přibrat nějaký úvazek navíc.

      Vymazat
  7. Smekám! To je odvážný, ale úžasný počin. Moc Vám držím palce a do penzionu určitě ráda s rodinou přijedu! Rezervuji si předběžně pokoj, ale nejsem zatím schopna říct pro kolik osob (kolik porodů do provozu stihnu) :-D
    Ale vážně, vždy, když vidím nějaký takový zubožený, ale krásný dům, je mi líto, že se ho neujme někdo, kdo by mu dal lásku a péči.
    My jsme rekonstruovali pouze byt v dvougeneračním domku. Byt, 3kk se sklepem, byl komplet zavalen odpadky od země po strop. Po slunečním svitu nebo vzduchu 12 let ani památky. Jen nepředstavitelný bordel a plíseň. Píšu to proto, že nejhorší a nejhnusnější práce byly s vyklízením toho bordelu. Ani otloukání a nahazování plesnivých stěn nebo změny dispozice pak už nebyly tak náročné. Takže snad to podobně bude i u Vás a to nejnechutnější už máte za sebou.
    Jsem zvědavá na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc a to už tedy musím opravdu máknout, když už mám tolik rezervací! :D
      Jojo - odpadky, to byl ten největší humus,zvlášť chuťovky typu matrace (těch tam bylo snad dvacet)... Teď se hlavně obkopává. Já dělám hlavně na zahradě, ale tam taky kamkoliv kopneš, najdeš další pohřbené odpadky.

      Vymazat
  8. Dobrý den. Před lety jsem v domě byl, abych nafotil jeho žalostný stav pro můj web o Aši www.asskyweb.cz
    Jako Ašák mám velikou radost, že se tuto pěknou vilu snaží někdo zachránit. Držím Vám palce a přeji hodně síly (a peněz). Obojího bude třeba.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc vám děkuji za slova, Váš web samozřejmě znám a jsem moc ráda, že někdo něco podobného o ašských vilách sepsal.
      Samozřejmě jste ve vile kdykoliv vítán na exkurzi, rádi si s Vámi o domě popovídáme více!

      Vymazat