pondělí 25. června 2018

Rozrůstáme se // There will be one more

I když se mi možná do článku o naší svatbě podařilo vybrat jen neutrální fotky, případně takové - "asi se moc nasnídala", takže jste si třeba ničeho zvláštního nevšimli, ale už je na čase vám prozradit další skutečnost, která změnila a ještě značně změní naše životy - že čekáme přírůstek do naší čerstvě založené rodinky!

Fotka z dubna a jeden z mála outfitů, který tehdy něco odhalil :)

A protože už jsem v pátém měsíci, rovnou se vám i svěřím s prozatímním průběhem...

Celé jsem to držela pod pokličkou od samotného zahájení záměru, ani ne tak proto, že bych nechtěla s okolím rozebírat případné neúspěšné pokusy (s nejlepšími kamarádkami jsem to rozebírala poměrně často), ale spíš z takového toho stupidního pseudostrachu ze zakřiknutí (a lá nešlap na kanál).

Docela přesně si pamatuji i na onen moment, kdy jsme se rozhodli, že je na dítě ten čas.

Zpočátku jsme byli lehce naivní a prakticky ihned počítali s pozitivním výsledkem! Zasloužený trest přišel vzápětí :) Nakonec se nám početí podařilo po třech měsících, což bylo někdy na přelomu ledna a února. Nám to sice připadalo nekonečné, ale objektivně vzhledem ke statistikám to pořád ještě bylo velmi rychle!

Mariánské lázně, květen 

První trimestr uběhl rychle a já měla docela fušku si denně připomínat, že jsem vlastně těhotná, protože tomu nic moc nenapovídalo!

Ohledně změn byl první měsíc byl asi nejvýraznější - byla jsem dost unavená, musela začít chodit dříve spát a občas si lehnout i přes den. Také to bylo jediné (a naštěstí velmi kraťounké) období, kdy jsem měla problém s některými druhy jídla a kdy se objevilo něco jako těhotenské nevolnosti. Nezvracela jsem ale ani jednou a špatně mi bývalo většinou jen z hladu a po večerech. Musela jsem se vybavit větším množstvím svačinek a často do sebe něco nasoukat ještě před odchodem z práce, protože cesta domů, spojená často s nákupem a následným kuchtěním oběda, už byla nesnesitelně dlouhá. To však velmi rychle přešlo a ve třetím měsíci už jsem zase jedla vše bez omezení a vrátila se mi moje běžná energie. Možná na tom měly podíl i okolnosti, protože jsme právě tehdy koupili dům a to nás opravdu hooodně zaměstnalo. Prakticky každou volnou chvilku jsem trávila tam a úplně normálně se zapojovala do fyzických aktivit. Z toho sice nebylo mé okolí nadšené, ale já cítila, jak mi fyzická práce dělá dobře. Ale samozřejmě jsem se snažila brát svůj stav v potaz a nijak se nepřepínat.

Ve čtvrtém měsíci se pak konečně břicho vylouplo a to během několika málo dní. Ještě se tedy jeho velikost neustálila a někdy je mini a jindy jak medicimbál :) Hodně také záleželo na tom, co jsem měla na sobě, protože okolí mi často tvrdilo, že na mě absolutně nic nevidí. Na svatbě to také ještě mnoho hostů netušilo a víceméně pak přišlo veřejné odhalení na Facebooku, kde jsem neprozřetelně zveřejnila několik fotek, kde mě Jára drží za břicho :)



Foto 3x Lenka Houtke

Pár dní po svatbě - v 18. týdnu - jsem také konečně ucítila první pohyby miminka.

Očekávala jsem je už opravdu nedočkavě a občas byla zklamaná, že to zatím nebylo ono a jen ve mě vyhrávají střívka a jiné orgány. Na každé vyšetření u lékaře jsem čekala s šílenou nedočkavostí, protože jsem zkrátka potřebovala potvrdit, že tam uvnitř mě opravdu něco žije a i když dělám psí kusy, tak se statečně drží.

Snažila jsem se si od počátku psát těhotenský deníček nebo alespoň stručné zápisky, ale moc to nešlo, protože mi připadalo, že není moc co psát... Všechno bylo tak krásně bezproblémové! To navíc umocňovaly neustálé starostlivé dotazy okolí, především v práci, jestli je mi dobře, jestli už nechci vzdát držení dozorů na chodbách, jestli mi chutná jídlo, jestli můžu jíst tohle a tamto, pohoršení nad tím, že na domě vůbec beru něco do ruky a tak dále.

Ve 20. týdnu se všechno změnilo snad během jediného víkendu. Najednou bylo mnohem těžší se sehnout pro nějakou věc - nebo spíše se následně zvednout! - při uklízení na domě jsem musela mnohem více odpočívat a každé zvedání se z gauče provází lachtaní kroucení. Další týden už jsem běžně zažívala pohyby i během vyučování a také už mi dělalo mnohem větší problém se vzpamatovat z hodin, kde mě děti svým chováním parádně vytáčely.

Od začátku jsem si malovala, jak budu jíst ukázkově zdravě a snažit se nepřeplácávat... Tady jsem tedy bytostně selhala. Ze začátku, kdy se objevovaly nevolnosti a protrpěla jsem si každou cibuli, to bylo snazší. Pak se ale naplno projevilo bažení po sladkém a to se se mnou od té doby veze. Sice už se do mě nevejde běžná obědová porce, ale jím tak často, že v součtu toho množství musí být opravdu dost. Snažím se ale hodně vyvářet, aby jídlo bylo co nejméně chemické a instantní, a ládovat do sebe hodně ovoce a zeleniny.

Celkově jsem ale do čtvrtého měsíce přibrala asi jen dvě kila. Teď už to však naskakuje trochu rychleji a možná mám navíc další dvě nebo tři. Popravdě se moc nevážím, protože nemám doma vlastní váhu a dvě váhy u našich (+ jedna u lékaře) mi ukazují tak rozdílné hodnoty, že nevěřím ani jedné :) Ale týden co týden se alespoň poctivě měřím (i když ten rozdíl ráno a večer a před a po jídle je také neskutečný!), takže nějakou statistiku si přeci jen vedu.

Moje odvěká největší noční můra z těhotenství byla právě váha. Jak jsem celý život bojovala s tím, jak vypadá moje postava, tak představa obrovského váhového přírůstku, který se mě třeba taky nemusí už nikdy pustit, mě od počátku dost strašil. Sice mě každý uklidňuje, že když ještě teď nemám nadváhu, tak už mě zřejmě žádný extrém nečeká, ale ten červíček tam spolu s přibývající neohrabaností stejně občas zahlodá. Ale víceméně mě to více děsilo před pár lety jen při představě otěhotnění, teď už je to zanedbatelné. Přeci jen jsem se už se svým tělem lépe skamarádila, vyzkoušela, co na něj platí, a mnohem více mu důvěřuji.

Hlavně jsem mu až do této chvíle vděčná, jak skvěle těhotenství snáší a že oproti jiným mám skutečnou pohodu!

Jako netěhotná jsem se marně snažila se do pocitů těhotných vcítit - každé jsem se ptala, jaké to je, jak vnímá cizí těleso v břiše a podobně, ale pochopitelně mě žádná z odpovědí neuspokojila.

A teď jsem si na to konečně mohla přijít sama.
Některé kamarádky mě totiž šokovaly svým přiznáním, že by klidně byly těhotné pořád. Nechápala jsem absolutně proč - proč by to jako měly chtít? Nedávat neustálý pozor jen na tu svojí křehkou schránku, ale ještě na jednu mnohem křehčí? Překonávat každý den různá omezení? Řešit, co se smí jíst a pít?

Mít v břiše vlastního tvora je jednoduše... tělu vlastní.

Příroda to vážně uměla zařídit. Pro někoho možná odjakživa logické, ale já jsem v tomhle byla hrozný cynik.

Neříkám tím ale, že bych mohla být těhotná pořád... Ale teď, v pátém měsíci, mi to ale připadá příjemné a považuji to za krásné životní období. Pocitově i vzhledově. Celý život chodím se zataženým břichem a v upnutém oblečení se neustále kontroluji. Teď nemusím a naopak můžu pupek pyšně vyvalit na celý svět!

A všechny mé bodycon šaty, které jsem nosila tak sporadicky a s notnou dávkou studu, teď zažívají svou zlatou éru.

Bohužel v nich zatím nemám žádné fotky, protože vážně není čas se někde producírovat a fotit, protože nejčastěji mě potkáte v podobném pracovním modelu:


Sláva legínám!

Nechci to ale zjednodušovat jenom na výhody ohledně oblékání - i ta psychická stránka je důležitá. Zatím jsem záchvat nějaké hormonální bouře zaznamenala snad dvakrát za celou dobu, jinak si připadám jako vždycky :)
Ještě se také držím zkrátka ohledně výbavičky - sama jsem ještě nekoupila vůbec nic, několik věcí jsem dostala a drtivou většinu si až v pokročilejším stádiu popůjčuji od kamarádek s odrostlejšími potomky.

Svět je zahlcen věcmi a zrovna ty miminkovské se používají tak krátkou dobu a většinou tak šetrně, že jim z hlediska opakovaného využití vůbec nic není a tak je raději po někom podědím.


Kdo již maminkami jste - jaký jste vy měly první poločas těhotenství?

A jak jste to měly se shromažďováním výbavičky? :)

Vyptávala jsem se kamarádek, které věci se jim opravdu vyplatily koupit nové, tak klidně přidejte i své tipy, mě totiž momentálně připadá, že nové nemusíme mít skutečně nic!

Další pracovní outfit na vile :)
// EN:

My last news is that we are expecting an addition to our brand new family!

I am now 5 months pregnant and it took us three monts of trying to get pregnant. For us it seemed to be very long time but when you look at statistics, we are still very happy couple :)

I can say I am feeling very good most of the time. I have no problems, I can eat everything (and I am doing it, expecially everything sweet!), I didn't vomit at all and I can work and physically exercise.

I haven't also taken much weight yet - now I have about 5 kilos more than at the beginning.
Getting much weight was also my big fear. I was struggling with my figure for all my life and I can't be sure how I will look after childbirth. But I hope I can eat reasonably and with enough moving there shouldn't be any problem.  
 
But I must say now I am enjoying wearing bodycon dresses! I can proudly show my bumb in them :)

But all this I can say in 5th month... We will see how will I look and feel later!

I was also always very curious how it would be as a pregnant woman, I put this question all my pregnant friends... 
Now I can answer it myself - you will never know untill you are in that situation. And surprisingly - it is a very natural feeling! 

And I am happy and thankful that everything is still going fine, I feel very good (with reasonable rest) and I still have no obsession with buying babies stuff! 
World is full of stuff and things and there is no reason to buy another when my relatives and friends have plenty things which can be reuse...

4 komentáře:

  1. Moc gratuluji! Na fotkach vypadas nádherně a vyzařuje z tebe čirá radost. Taky aby ne, že? 😉 Máš můj obdiv že ses do tolika zásadních "nových projektů" pustila během relativně krátké doby. To já musím všechno postupně, na něco, třeba na tu rekonstrukci bych si asi netroufla nikdy. Ale moc vám to přeju a držím palce. Moc se těším na další články.

    Odpověď na obligátní otázku co to bude, zůstala asi nezodpovezena schválně, viď?

    A k těm novým věcem vs. těm z druhé ruky - mám na to úplně stejný názor i přístup. Za mě je to přesně ta oblast lidského konání kde by se ten negativní enviromentalni dopad dal snížit velmi rychle a snadno, jen kdyby bylo takových uvedomelych mladých rodičů více....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju! Já si právě vždycky říkám, že je lepší rozjet se rovnou naplno, aby to pak už nešlo tak snadno zastavit :) Doufáme právě, že dítě bude hnacím motorem se nezdržovat nesmysly a pořádně makat.
      A ano, pohlaví jsem neprozradila schválně, ale nebude to dlouho trvat a vytroubím to ;)

      Vymazat
  2. Obrovská radostná gratulace!
    Vzhledem k tomu, jak ti to sluší (ten outfit v Mariánkách je překrásný!), řekla bych, že čekáte malého raubíře, ale tyhle pověry jsou stejně často úplně mimo :-D
    Kdyžto čtu, musím se smát, jak mi to připomnělo mé těhotenství. Spoustu věcí jsem měla stejně... Nechci tě strašit, ale to všechno příšerný na těhotenství tě teprv čeká - včetně přibírání :-D Určitě ti to říká každý, ale fakt si to užívej, dokud si můžeš sama zavázat tkaničky a oholit nohy, přijde čas, kdy to bude nadlidský úkol...:-D
    Btw já se těhotenství přes léto chtěla vyhnout kvůli vedru, který nesnáším a člověk je i náchylnější k otokům atd. Jenže když vidím, jak to těhotným sluší v těch letních šatech, asi to ještě budu muset přehodnotit :-D v zimě člověk moc parády nenadělá a sehnat vhodné oblečení je peklo...
    Zazvorek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moooc děkuju! No, s tkaničkama a holením je to náročné už teď... Dávám tomu tak měsíc ještě a budu muset úkolovat asistenta. Já si těhotenství přes léto nemůžu vynachválit, protože nikam extra nemusím, když je mi horko, plácnu se do stínu a ty šaty jsou ten nejlepší bonus - prakticky nic jiného nenosím, nic mě neškrtí, boty preferuji snadno nazouvací a je to paráda :) Ale pro holky, co musí ještě normálně chodit do práce od-do a tam naplno fungovat, to asi nevyhodnotí tak nadšeně jako já...

      Vymazat