čtvrtek 2. května 2019

Postřehy z mateřství




Nikdy jsem moc netrpěla na kruhy pod očima, ale od porodu asi tak první tři měsíce byly mou permanentní ozdobou. Teď už jsou naštěstí pryč, i když vstávám a (ne)spím pořád stejně.

...anebo už je jen nevidím???


středa 6. března 2019

Kniha: První dojmy // Book: First Impressions

Kdo na tenhle blog přichází proto, že se mnou sdílí mou zálibu v literatuře 19. století a jejích adaptacích, tak tuto knihu buď zná (protože její vydání provázelo bujaré nadšení, i když tehdy ještě nefrčel instáč), nebo mu začne v mozku vířit otázka, odkud tenhle název zná.

Pokud hádáte, že má něco do činění s Jane Austen, tak výborně.
(První dojmy byl totiž první název románu Pýcha a předsudek.) 




pondělí 4. února 2019

Porod a šestinedělí // Birth story and puerperium

Jaroušek je na světě čtyři měsíce a nedávno se nás u kamarádky sešla taková pěkná skupinka - šest matek-učitelek. Ač už jsem si myslela, že jsem tlachů o porodech zažila tolik, že další snad pro zachování funkčního uvažování není žádoucí, tak jsem se bavila, poučila i soucítila...

Zároveň jsem zavzpomínala i na svůj porod.

Doma jsem pak říkala muži, že o něm jdu psát, a on se smál, jestli vůbec mám CO psát - vždyť vše bylo tak bezproblémové a rychlé!

Trochu jako kdybyste přelétli shrnutí v učebnici biologie.


matka_a_dite

Ale díky holkám se mi ověřilo, že není radno podceňovat sílu našich přání.

Chtěla jsem bezproblémové těhotenství, snadný rychlý porod a hodné miminko, co v noci krásně spí... Tradá!

Holky kolem mě to všechny takhle snadné neměly a některé přiznaly, že tomu možná přispěly jejich myšlenky v těhotenství, případně přenesené zkušenosti z domova - například ty, co měly o hodně let mladšího sourozence, si živě pamatovaly na opakovaný noční pláč, kdy nespal celý dům. Rovnou se tak připravily na to, že se i se svými dětmi příliš nevyspí. A budit se 5-7krát za noc byla častá zkušenost. Já se svými dvěma kojeními můžu být šťastná jak blecha.

Koho můj porod ani v nejmenším nezajímá (i já jsem si to u některých dalších blogerek přečetla s chutí a jindy jiné rázně přeskočila a nic osobního v tom nebylo :D), tak rovnou radím přeskočit a počkat na jiné články. Mamablog tu hodlám pěstovat z toho nižšího procenta :)


pondělí 28. ledna 2019

Kniha: Růže pro Algernon // Book: Flowers for Algernon

Růže pro Algernon patří ke klasice, jejíž název jsem za poslední léta slyšela mnohokrát. Jenže u názvu to skončilo, takže podobně jako jsem byla nepolíbená obsahem Severu proti jihu (odkaz na článek zde), netušila jsem ani u této knihy, co mě čeká.
A tato kniha pro mě byla ještě větší neznámou, protože jsem netušila ani žánr!

Musím se přiznat, že název ve mě evokoval nějaký odkaz ke králi Artušovi. Zkoušela jsem googlit, jestli oprávněně, ale bohužel, byl to zřejmě výplod mé fantazie.

Každopádně kdo knihu vůbec neznáte, jedná se o sci-fi. Asi o mě víte, že tento žánr vůbec nevyhledávám, ale tušila jsem, že tohle sci-fi bude tak výjimečné, že bych ho neměla opomenout.

A tušila jsem naprosto správně.

Ruze_pro_Algernon
Ta obálka je tak ošklivá, že jsem musela vymyslet trochu zajímavější aranžmá :D

O tom, že se jedná o žánr sci-fi totiž vůbec nejde - ani trošku mě nefascinovala ta vědecká část, ale ta psychologická - vztahy mezi lidmi a role inteligence v nich.

úterý 1. ledna 2019

PF 2019!

Štastný nový rok všem!!!

Po delší odmlce jsem konečně zpátky i já a snad to nebude jen novoroční výkřik a lá trapná každoroční již předem jasně nesplnitelná předsevzetí.

Mám tu v konceptech téměř hotový článek o porodu a šestinedělí, ale ten vyplivnu až někdy příště. Přeci jen už to počkalo tři měsíce, takže to ještě chvíli můžu nechat uležet...

Vánoce

Po celu dobu, co to tu vypadá úplně mrtvě, jsem si v teoretické rovině připravila haldu témat, takže teď už jen přemoci ten svůj prokletý time management a častější psaní zařadit do svého běžného života někam mezi přebalování mimina a kuchtění svačin pro pracanty. Nesyslím si žádné výmluvy na mateřství, protože čas na to, co je pro mě důležité, si dokážu najít. Problém je, že ho častěji spolknou úplně zbytečné činnosti.

Pár dní jsem pozorovala, kam mi všechen ten promarněný čas uniká, a zjistila jsem, že jsem v pasti všemožných facebookových skupin typu Co čteme nebo Pedagogická komora, kde se vždy nadhodí téma, které mě zaujme, pod ním je sto padesát komentářů a já se vždy nechám lapit, a ta vyšetřená půlhodina, kterou jsem nakrásně mohla věnovat sepisováním myšlenek, je v háji.

čtvrtek 25. října 2018

Mateřská za 3, 2, 1... // Maternity leave - countdown

Vzhledem k tomu, že na mateřské už jsem téměř dva měsíce, může být titulek lehce zavádějící, ale protože vidíte, jak dlouho tu bylo mrtvo, možná vám dojde, že jsem ho nezačala sepisovat včera... Možná to bylo už na konci srpna! 

Mezitím se udála ta nejdůležitější věc v mém životě a to, že jsem 7. října porodila svého syna, a tak pro mě tohle ohlédnutí za posledním měsícem těhotenství už nic moc neznamená. Najednou se celé to období čekání, těšení i obav završilo a vše předtím jsou už včerejší noviny. Včera jsem si například přepsala do počítače své tabulky těhotenských přírůstků a trochu váhala, jestli to vůbec chci archivovat. Abych tomu vdechla nějaký další život, přidala jsem nové kolonky na poporodní úbytek :) 
 
Tak a teď už zpět k poslednímu měsíci s pupkem...

V osmém měsíci těhotenství přišel definitivní verdikt, od kdy už nesmím do práce.
Věřím, že spousta žen toto datum netrpělivě očekává a není se čemu divit - ta výkonnost už není úplně zběsilá a zvlášť fyzické aktivity už začínají činit problém.
Ale mě to v tu dobu přišlo trochu líto a sama pro sebe bych to pracovní nasazení klidně ještě chvíli snášela... Když jste totiž holka kancelářská, případně pracující z domova od počítače, vnímáte pracovní zátěž trochu jinak.
A po narození dítěte přijde další nucená pauza - v Čechách šestinedělí, v Německu dokonce osmitýdenní zákaz. Pokud porodím v termínu, znamená to pro mě pracovní pauzu do Vánoc. (Nakonec jsem porodila o dva týdny dřív.)



Samozřejmě se může stát, že po příchodu novorozence budu vůbec ráda, když si stihnu dát denně sprchu, takže si možná ani nevzpomenu na to, že mi chybí práce, případně bude problém si najít kousek času a dostatek energie na své vlastní projekty, ale zkrátka jsem se rozhodla, že já budu tou šťastlivkyní, které kojenec prospí minimálně půlrok v kuse! :)