úterý 1. ledna 2019

PF 2019!

Štastný nový rok všem!!!

Po delší odmlce jsem konečně zpátky i já a snad to nebude jen novoroční výkřik a lá trapná každoroční již předem jasně nesplnitelná předsevzetí.

Mám tu v konceptech téměř hotový článek o porodu a šestinedělí, ale ten vyplivnu až někdy příště. Přeci jen už to počkalo tři měsíce, takže to ještě chvíli můžu nechat uležet...

Vánoce

Po celu dobu, co to tu vypadá úplně mrtvě, jsem si v teoretické rovině připravila haldu témat, takže teď už jen přemoci ten svůj prokletý time management a častější psaní zařadit do svého běžného života někam mezi přebalování mimina a kuchtění svačin pro pracanty. Nesyslím si žádné výmluvy na mateřství, protože čas na to, co je pro mě důležité, si dokážu najít. Problém je, že ho častěji spolknou úplně zbytečné činnosti.

Pár dní jsem pozorovala, kam mi všechen ten promarněný čas uniká, a zjistila jsem, že jsem v pasti všemožných facebookových skupin typu Co čteme nebo Pedagogická komora, kde se vždy nadhodí téma, které mě zaujme, pod ním je sto padesát komentářů a já se vždy nechám lapit, a ta vyšetřená půlhodina, kterou jsem nakrásně mohla věnovat sepisováním myšlenek, je v háji.

čtvrtek 25. října 2018

Mateřská za 3, 2, 1... // Maternity leave - countdown

Vzhledem k tomu, že na mateřské už jsem téměř dva měsíce, může být titulek lehce zavádějící, ale protože vidíte, jak dlouho tu bylo mrtvo, možná vám dojde, že jsem ho nezačala sepisovat včera... Možná to bylo už na konci srpna! 

Mezitím se udála ta nejdůležitější věc v mém životě a to, že jsem 7. října porodila svého syna, a tak pro mě tohle ohlédnutí za posledním měsícem těhotenství už nic moc neznamená. Najednou se celé to období čekání, těšení i obav završilo a vše předtím jsou už včerejší noviny. Včera jsem si například přepsala do počítače své tabulky těhotenských přírůstků a trochu váhala, jestli to vůbec chci archivovat. Abych tomu vdechla nějaký další život, přidala jsem nové kolonky na poporodní úbytek :) 
 
Tak a teď už zpět k poslednímu měsíci s pupkem...

V osmém měsíci těhotenství přišel definitivní verdikt, od kdy už nesmím do práce.
Věřím, že spousta žen toto datum netrpělivě očekává a není se čemu divit - ta výkonnost už není úplně zběsilá a zvlášť fyzické aktivity už začínají činit problém.
Ale mě to v tu dobu přišlo trochu líto a sama pro sebe bych to pracovní nasazení klidně ještě chvíli snášela... Když jste totiž holka kancelářská, případně pracující z domova od počítače, vnímáte pracovní zátěž trochu jinak.
A po narození dítěte přijde další nucená pauza - v Čechách šestinedělí, v Německu dokonce osmitýdenní zákaz. Pokud porodím v termínu, znamená to pro mě pracovní pauzu do Vánoc. (Nakonec jsem porodila o dva týdny dřív.)



Samozřejmě se může stát, že po příchodu novorozence budu vůbec ráda, když si stihnu dát denně sprchu, takže si možná ani nevzpomenu na to, že mi chybí práce, případně bude problém si najít kousek času a dostatek energie na své vlastní projekty, ale zkrátka jsem se rozhodla, že já budu tou šťastlivkyní, které kojenec prospí minimálně půlrok v kuse! :)

neděle 23. září 2018

Kniha: České milenky nacistů // Book: Czech mistresses of Nazis

Musím se přiznat, že jen co jsem přelétla pár řádek úvodu k této útlé knížce, už jsem tušila, že to nebude žádný literární ani poučný skvost, a místo abych zvážila možnost se jejím čtením nezabývat, tak se ve mně probudila chuť se překonat a pak dát alespoň co proto v kritice. A s každou další stránkou jsem se jen utvrdila.
Už dlouho jsem nečetla něco tak plytkého a špatně napsaného.



Recenze této knihy mi tudíž nestojí ani za to, abych se nějak dlouze vypisovala o obsahu, jednotlivých ženách a jejich osudech.

středa 12. září 2018

Čeští rozhněvaní muži a Kindergeld // Czech angry men and Kindergeld

Občas se ve mně nakumuluje nějaká emoce, kterou nasaji z příběhů, které se začínají až moc opakovat.

Dneska to bude o penězích a ta emoce spočívá v tom, že jsou určené pro děti.
Konkrétně německé přídavky na děti.

zdroj

Pravidelní čtenáři vědí, že žiju v pohraničí a občas ve svých příspěvcích reflektuji, jaký to má na život zde bytový i profesní vliv. Posledně to třeba bylo o tristní bytové situaci na Ašsku.
Díky hranicím na dosah pracuje v Německu opravdu podstatná část mého okolí a spolu s výhodami vyšších výdělků mají tito lidé i výhody na poli sociální politiky, kterou mají Němci velmi štědrou, a každý, kdo v jejich zemi odvádí daně, má nárok si z ní ukousnout.

Je to tak rozšířené, že slovo "Kindergeld" znají moje děcka ze ZŠ ještě dříve než "Guten Tag"!

A já si už delší dobu všímám, jaká nevraživost mezi lidmi vzniká kvůli tomuto přídavku...

středa 5. září 2018

Novinky a pokroky ve vile Stein // News and progress in the villa Stein

Práce na naší vile a jejím okolí započaly ihned po koupi a do konce června pokračovaly ve strmém a našlápnutém tempu a lehce zvolnily až po rozjezdu prázdnin. Začíná mi to připadat jako sto let, ale snad ještě zvládnu povyprávět, kam jsme se dosud dostali!

Kdo jste na můj blog zavítali poprvé, případně se vám nechce listovat v minulosti, tak toto je teprve druhý report od chvíle, co jsme v Aši koupili obrovský zarostlý a zaodpadkovaný pozemek s ruinou krásné vilky z roku 1889, a první příběh si můžete připomenout zde

květen 2018

Původní plán byl přinést report o pokrocích na naší vile za každý měsíc zvlášť, ale od května mi čas utíká takovou rychlostí, že jsem vůbec ráda, že to zvládám teď! Poslední dobou mi něco reportovat připadá jako nezdolný úkol - probrat se všemi srovnávacími fotkami (mám pocit, že už se blížíme k tisícovce snímků!), objektivně a mým totálně laickým okem popsat, co se děje a vůbec se dostat v klidu k počítači, když většinu dní trávíte offline mezi stromy na svém pozemku... Tento článek už jsem také asi třikrát přejmenovala, protože nejdřív se týkal samotného května, a když jsem se ocitla ve značném skluzu, tak května + června, a nyní bych to měla shrnout už rovnou za více než čtyři měsíce!

středa 8. srpna 2018

Třicítka // Thirty

Varování: Tenhle příspěvek nepojednává o vnějších teplotách.

Ač tomu sama nemůžu uvěřit, už je mi opravdu třicet let. Necítím se na to ani náhodou.
Vždycky jsem si myslela, že v tomto věku už budu úplně jiná - hotová. Ve smyslu hotová bytost. Ustálená, usazená, vystudovaná, zapracovaná.
Někdy mě ten pocit, že tomu tak není, pekelně vyděsí. A v tu chvíli začnu dost panikařit a sumírovat seznamy toho, co bych měla urychleně zvládnout, abych ten skluz nahnala.
A pak zase přijde uklidnění, že to není třeba, že je vše v pořádku. A to, že jsem poslední půlrok dohnala poměrně velkou sadu restů, které si jiní kouskují do delších časových rozestupů, je opravdu náhoda. Netlačila jsem na pilu s tím, že to musím do třiceti všechno stihnout. Zkrátka se to zrovna letos takhle přirozeně sešlo.
Tím něčím mám na mysli svatbu, dítě a koupi domu.


Před časem se mi zdál hrozně zvláštní sen. V něm měl můj muž kromě mě ještě jednu ženu a měly jsme spolu soutěžit o to, kterou z nás si definitivně nechá. Byla jsem z toho úplně vyřízená a vystresovaná a měla pocit, že neustále jen prohrávám. V tom snu jsem lítala splašeně sem a tam, všechno mi padalo z rukou, nic jsem neudělala správně, až jsem propadala zoufalství, že vyhrát nikdy nemůžu. A přitom Jára se choval jakoby nic... Jakoby ta druhá tak jasně nevynikala. Občas mi připomněl, jak se ten vyměřený čas krátí. Nechápala jsem, proč rovnou neřekne, že jsem bez šancí. Jako kdyby to se mnou sice bylo skutečně marné, ale on přitom chtěl víc mě, a tak mě povzbuzoval.

neděle 29. července 2018

Kniha: Zázračný úklid // Book: The life changing magic of tidying

Pokud chodíte pravidelně do knihkupectví, tak toto je jeden z těch titulů, který vám musel utkvět, i když vás nezajímá ani úklid, ani seberozvoj. Bylo těžké se mu vyhnout asi tak stejně jako boomu Hygge.


Já jsem odolávala celkem dlouho, protože zrovna úklid pro mě nebyl zas tak palčivý problém... až do nedávna. Uvědomila jsem si, jaké peklo kolem sebe v bytě mám, jak mi přetékají skříně, lednice, špajz, věci se vrší na neuvěřitelných místech, na podlahu se nedá šlápnout.
A tak, když jsem si posledně objednávala zásilku knih, konečně jsem tuto přihodila také. A okamžitě se do ní pustila, přečetla a teď vám přináším čerstvé dojmy.

Na úvod musím hned uvést, že jsem si dopodrobna nečetla žádné recenze, kniha mi utkvěla jen názvem a asi i tím, že byla opakovaně zmiňována v nějakém speciálu o úklidu, co byl před pár měsíci v časopise Žena a život. Jestli ale bude zabývat tím, jestli první utírat prach na policích a jestli na to brát suchý nebo mokrý hadr, tím jsem si nebyla jistá.
A vzápětí zjistila, že o tom to vůbec není!

Takže žádné vytírání, stírání drobků, mytí oken a luxování! Protože to si já primárně představím pod slovem úklid.