středa 27. března 2013

Labutí jezero

Včera jsme se sestřenkou Míšou vyrazily do ústeckého divadla a rovnou na klasiku všech klasik - Čajkovského Labutí jezero.
Byla to nádhera! Na balet jsem sama chodila 7 let (od 7 do 14 let a rozhodně žádný velký talent :) a nyní jsem se musela zamyslet nad tím, proč dřív Labutí jezero ničím nepatřilo mezi mé oblíbené balety - vždyť ta hudba je dokonalá.
Původně jsme si zamluvily jedny z nejlevnějších lístků a na místě pak ještě dostaly studentskou slevu, což rozhodně potěšilo. V ústeckém divadle totiž platí, že když studenti přijdou 10 minut před představením a zbydou lístky, tak si je mohou koupit za 50 Kč, což je úžasné, když si vezmu, že posledně jsme s mamkou byly na baletu "The Beatles a the Doors" - mimochodem další nádherná věc! - a jeden lístek nás vyšel kolem 400 Kč.) Seděly jsme sice celkem vysoko na balkoně, ale v rozhledu nám nic nebránilo a k tomu jsme měly úžasný výhled do orchestru, což je mě osobně sympatické :)
Vedle nás seděli dva chlapci s dívkou a zřejmě je dotyčná musela hodně uprosit, protože tam očividně oba trpěli. Ten vedle mě celé první dějství profejsbůkoval na telefonu, potom se asi na 20 minut vypařil a vrátil se čpějícící pivním odérem. Po přestávce už se ani jeden neobjevil. Srabi :)





zdroje fotek: http://www.operabalet.cz/?page=rep&id=406

A jak jsme se načančaly na tu kultůru? :)









Rtěnka Astor zřejmě moc "neslíbatelná" není!


hadříky: šaty - F&F, sako - New Yorker, punčocháče - Tezenis, lodičky - Reno, psaníčko - Elle.


A abych Vás trochu baletně navnadila, tady šířím ozvučený kousek té nádhery:



Tuhle část miluju vizuálně. Musí to být náročné - kdyby jedna škobrtla, tak asi letěj jak hejno husí :)




neděle 24. března 2013

Cheb jarní (?)

Jarní s otazníkem, protože bylo na nule a do obličejů nás řezal pořádnej vítr. Byla jsem s našima v Chebu navštívit svou sestru a vzít si na vyvenčení malého Adámka, kterému už je víc jak měsíc.


Kostel Sv. Mikuláše a jeho fungl nové věže



Desky na zdi chebského muzea



Pod chebským hradem


Lávka přes Ohři


Tomuhle říkám "štěrk na konci tunelu"


Hradby




Kontrast jarních kočiček a mého kulicha :)



A zde "malá ségra" Lenka. Měsíc po porodu a vypadá perfektně!



Aaaa... řveme u tety :)


"Švára" se pokouší utěšovat :)


Noo, takže zase po měsíci s rodinkou a zítra hurá zpět na sever do Ústí!

úterý 19. března 2013

Růžové úterý

Od včerejška hýřím barvama. Rozhodla jsem se zaklínat jaro a vytasila se s odstíny červené a růžové. A to, že přes noc zase napadla halda sněhu, mě vůbec nerozhází!

Možná ještě není některým návštěvníkům jasné, o co se fotkama toho, co mám zrovna na sobě, vlastně snažím. V anotaci blogu není o módě ani slovo, a tak by jeden možná ani nehádal, že to sem budu cpát. Přesto se tak děje, protože se za 1) snažím ukázat, že i někdo, kdo se tváří, že má intelektuální zájmy (haha), je vlastně jenom marnivá fintilka, co má pozemské slabosti jako každá druhá, a za 2) že nějakou vlastní vizi přeci jen mám a chtěla bych ji tu představit.

Nechci se tu nikdy vystavovat v džínách (maximálně pokud budu pózovat u nějakého vodopádu/rozhledny/psa/doplňte-co-libo-jest, kdy vlastně zrovna nepůjde o mě :)
Svůj styl (nebo alespoň ten, který bych chtěla vypilovat a opravdu běžně nosit) bych charakterizovala ženskýma prvkama - mám takovou tu pořádnou ženskou siluetu s bokama a vším, co k tomu patří, a tak jsem se rozhodla ji prodat, jak nejlépe to jde - především v pouzdrových sukních a šatech, v retro střizích 50. let, v kalhotách s vysokým pasem, s vypasovanými saky a kabátky atd.

Už několik let sleduju velkou spoustu módních blogů a jedním z prvních byla dnes už neaktivní Sandra Leopardová, která všechny své obdivovatele nalákala především na minimalismus a jednoduchost. Jenže u dívčiny, která má třicet kilo i s postelí, je jednoduché "nosit slimky se zastrčenou košilí" (citát z jedné diskuze) na tisíc způsobů a vždycky vypadat úžasně. A podobných blogů bych vyjmenovala spousty. Na koukání je to hezké, ale pro sebe si z toho nic nevezmu.
Já mám 70 kilo (slovy SEDMDESÁT!), jsem i celkem vysoká (175cm) a hlavně už jsem ve svém věku pochopila, že i když se mi povede zhubnout pár kil, tak to typ postavy nijak zásadně nezmění. A tak jsem se rozhodla vše ženské na sobě raději pěkně vyzdvihnout a být opravdu spokojená.
A moc by se mi líbilo, kdyby to někoho z Vás začalo bavit a třeba by se ke mně i nějaká podobná prdelatka přidala a budeme tady řešit, které obchody a značky na nás alespoň občas myslí... 






hadříky: sukně a punčocháče - H&M, košile - New Yorker, svetr - C&A, šátek - Orsay, přívěsek - Tally Weijl, boty - Esprit, pouzdro na notebook - Nanu Nana


sobota 16. března 2013

Zpět v éteru.

Cha, blog píšu takovou chviličku a už to začínám flákat! Ne, že by nebylo o čem psát, jen jsem pořád tak chodila a přemýšlela, jak to zformulovat. Blbý je, že všechny myšlenky, co mě napadaly v předchozích dnech, byly tak osobní, že bych je stejně musela zcenzurovat, neboť google je tak hodný, že zveřejňuje mé celé jméno. Ale ne že by už tak do mě tolik lidí nevidělo...

Abych tady ale jenom nefňukala, protože jsem bojovník a nemám to ráda:

Posledních pár dní jsem na sebe hrdá, protože opravdu píšu diplomku! Mám kolem sebe neustále haldy knih. Archivní materiály mám nacpané v každém počítači, u kterého se vyskytuji, a další a další informace si neustále googlím.
I když, ať se nepřechválím - často mám před sebou otevřené texty a několik hodin do nich jenom zírám. V takovém případě jsem šťastná, když jenom doplním větu.

Můj pracovní stůl. Vypadá tak i v tuhle chvíli, co píšu tenhle článek.
Teda už kromě mlíka :)




Když se mě někdo ptá, jak se mám a co dělám, dokážu přijít jenom na to, že píšu, chodím do práce a školy a cvičím. A že mi to vlastně vyhovuje – nekomplikovaný program plnění povinností, tvůrčí práce na něčem, co mě baví, a zbytek zabírá kultura těla.
Mám ale takový neodbytný pocit, že třeba před měsícem jsem byla mnohem šťastnější. Třeba jsem šla po ulici a jen tak se smála. I když bylo mínus 10 a na jaro to ještě hodně dlouho nevypadalo. 

Celý můj život se prakticky smrskl na pravidelné docházení do práce s odbíháním na poslední semináře, práce na diplomce a plánu disertace a ve zbytku času chodím cvičit, protože jsem se zbláznila do BOSU, takže jsem tam pečená vařená.
Nouzový režim: práce-škola-cvičení.
Na dobu určitou vyhovující a vlastně velice prospěšné, ale je jasné, že bych stejně měla raději starosti typu jaké prádlo si obléknout na rande.

Nějaké narcistní ksichtovky. Haha, a pěkně zamračené, ať je jasné, jak se převážně cítím!



 
Mou převažující náladou je melancholie a takové to nimrání v pocitech, u kterých bych byla raději, kdyby neexistovaly. Achjo, holt budu nadosmrti rozervanej romantickej hrdina. A podkládat to odpovídajícíma songama z muzikálů.



Škola už se mi pomalu chýlí ke konci - na pajďáku mě čeká poslední týden a na fildě poslední měsíc, a tak si začínám skučet i kvůli tomu, že je to možná naposledy, co se v Ústí potkám se svými spolužačkami. Většina z nich se vrátí do měst a vsí, ze kterých přišly, a já už teď bojuju s pocitem, co tu proboha budu sama dělat? Rozhodla jsem se v Ústí zůstat, tak dobře mi tak. Budu muset sebrat veškeré odhodlání, vyrazit do éteru a zuřivě se začit seznamovat s místňáky.

Tak teď něco veselejšího - speciálně pro Zázvorka několik fotek z naší studovnické schůze, kde se hrálo třeba Skákal pes :)



Hmm a pěkně to vonělo!








A i když se počasí ze záchvěvu jara vrátilo na nulu, udělalo mi radost sluníčko proniknuvší do naší kanceláře...







Všechny fotky jsem si musela udělat sama, protože nám v poslední době nepřály ani společné obědy s Eliškou. Náprava ale bude - pořídila jsem si dvoje nové botičky, takže od teď budou outfity jak fík.

A s nimi přijde JARO!

úterý 5. března 2013

Tradiční pracovní úterý...

Dneska je to hlavně o pohodlí - celý den trávím ve škole a navečer mě čeká bleskurychlý přesun z jednoho semináře na druhý přes půlku města, takže na nějaké podpatky jsem dneska opravdu neměla náladu. Navíc jsem si včera večer asi hodinu zkoušela všechny své sukně a naprosto zdrcená zjistila, že dokud si nepořídím nové boty, tak to prostě ono nebude. Takže dneska zase v kalhotách.
S tím sakem možná trošku kočkopes, ale absolutně jsem neodolala tomu nádhernýmu počasí venku a během obědové pauzy vytáhla Elišku do "budoucího parčíku" (zatím je to opravdu jenom hrubý nástřel) našeho rekonstruovaného a rekonstruujícího se kampusu.


I ty pusté baráčky za mnou patří univerzitě. Zatím ale není jasné, co s nimi zamýšlí. No, dávám jim ještě tak dvě zimy a pak budou jedině na zbourání.




Myslím si, že už jenom díky tomu úžasnýmu výhledu (samozřejmě ve dnech, kdy se rozplyne ústecký smog) na Větruši má tenhle kampus výbornej potenciál. 



A v druhé řadě oken z těch pěti v zadním traktu sídlí má kancelář :)


A od příštího týdne už jenom šatově a sukňově, i kdyby ještě trakaře padaly!

hadříky: kalhoty - Esprit, halenka a naušnice - Pimkie, sako - H&M, kabelka - New Yorker, přívěsek - Tally Weijl, boty - Deichmann