středa 31. prosince 2014

Den Hodobožový

Neuvěřitelné se stalo skutečností a po štědrovečerním dešti nás na 1. svátek přivítala sněhová nadílka.
Až nám venku namrzly tibetské vlaječky přání:


První svátek je každoročně ve znamení rodinné žranice - králík, knedle a zelí (kvůli zmlsanýmu švagrovi ve dvou barevných variantách).


úterý 30. prosince 2014

Štědrovečerní

Vždycky mě zajímá, kdo to jak máte o Vánocích, když ještě nedisponujete vlastní plnohodnotnou domácností a přitom už je vám tolik, že je to na pováženou :)
Ze všech stran poslouchám o štědrovečerních večeřích na třikrát či Štědrých večerů probíhajících skoro týden v kuse.
U nás to nakonec dopadlo na dvě večeře, z toho jedna se dala považovat ještě za oběd, takže míra přežrání nepřekročila snesitelnou mez.

Odpoledne jsme strávili u Járovo mamky a večer pak byl přesun k nám.
Co jsem se ptala po známých, mnozí si ještě pozdě večer udělali vlastní večer s partnerem, ale my s Járou jsme v tomhle antisvátkový a domluvili jsme se, že si nebudeme dávat ani žádné vánoční dárky. Různými pozornostmi se obdarováváme průběžně a nemáme zapotřebí to zastřešovat nějakou zvláštní příležitostí.

Vánoce jsou pro mě především svátky pro děti.
Ráda bych je vnímala jako něco duchovního, ráda si zapálím po bytě spoustu svíček a užiju si trochu toho třpytkového kýče. A ty chvíle, kdy se nahonem připravují chlebičky a čančaj mísy před příchodem širší rodiny, mám také ráda.

Ale když jsem se letos opovážila nadhodit, že bychom si dárky mohli rozbalit dárky až 25., kdy dorazí sestra s prckem (protože nadílka má pro mě smysl hlavně kvůli němu), tak jsem se tedy se zlou potázala - dostalo se mi ponaučení, že Štědrý den je jedině dnes, protože je právě 24., a tak se prostě dnes uskuteční všechno od rybí polívky až po dárky. Přitom osoba, která na tom tak trvá, a nevím, co slavnostního si z toho pro sebe bere, se stihne ještě před večeří zhádat kvůli blbině a do poslední chvíle bručet.

Aby ale následující idylické fotky nepůsobily paradoxně - já jsem na stresový a výbušný průběh svátků za celá ta léta už zvyklá a jediná obrana je se nad to povznést. Užít si, že na pozadí běží v televizi jedna pohádka za druhou, máme krásně nazdobený byt a náš jezevčík Matýsek se i po dlouhých 16 letech svého života na dárky vrhá stále stejně :)

Balíček a lá bombu a dokonce s blikající kontrolkou pro svou ségru vyrobil Jára na poslední chvíli, ale jak jsem hned pochopila, je to jejich rodinná tradice :)


středa 24. prosince 2014

Vánoční pohoda

Pěkně si přispat, vyjímečně (haha) nevyhodit psa z postele...

K snídani si dát třeba kávu s rumovým aroma:


Mlsání samozřejmě povoleno bez omezení (a obdivujte můj spešl vánoční lak na nehtech!) :)



Hygiene Museum Dresden

Koho to napadlo na poslední adventní neděli zajít do muzea? :)

Tuto kulturní vložku jsem zařadila především proto, že s náma na nákupy vyrazili i kluci a já jim chtěla trochu ulevit v nákupní horečce. Nakonec se ale ukázalo, že o to nestojí ani trochu a jediný Jára se ke mně a mojí sestřence Míše přidal. Bohužel ale nemůžu říct, že by byl kdovíjak nadšen :)

Muzeum hygieny totiž nabídlo něco úplně jiného, než jsme si představovali. Měla jsem na něj samá kladná doporučení, ale nenapadlo mě se nikoho zeptat na podrobnosti a dokonce jsem se nepodívala ani na jejich stránky (tedy - koukla jsem na ně jen kvůli adrese!). Netuším proč, ale představovala jsem si, že tam budou historické vodovody, počátek splachovacího záchodu, předchůdce zubního kartáčku...

No, tak nic takového tam nebylo. Celkem v muzeu najdete čtyři expozice a hned ta první všechny spíše znechutila, než navnadila. Byly v ní totiž přímo na maketách lidských těl znázorněny všemožné nemoce, infekce, nádory, syfly, rakoviny, cizopasníci, potraty, porody, operace, amputace, pitvy, dělení siamských dvojčat atd. Největší nelibost vyvolávala asi veškerá znetvoření pohlavních orgánů.
Jára to pak shrnul slovy, že tolik shnilých vagín před Vánocemi opravdu vidět nemusel :)

Celkově: není to výstava, kterou chcete vidět v předvánočním čase!
Asi je to hodně podobné Bodies, ale s tím, že tohle byly od pohledu plastové figuríny. Noo, možná naštěstí.



Ostatní expozice na tom byly o dost lépe - především dětská, zaměřená na používání smyslů, kde jsme se aspoň vyblbli a udělali spoustu fotek.


sobota 20. prosince 2014

Cut & curly



Rozmohl se nám tady takový nešvar....

Kolem mě se radikálně šmiká a mě napadlo, že je možná ten pravý čas i pro mě. Dalších iks měsíců strávím pod čepicí, vlasy chudinky už asi nic výrazně nespasí a než to žižlat o dva cenťáky, užijem si nějakou změnu.

Střih i kudrlinky jsou dílem skvělé Máci.
A kudrliny se dost podobají těm přirozeným, které jsem měla v osmnácti, kdy jsem měla podobný účes... Bohužel díky ústecké vodě a fénu s ionizátorem mám jinak momentálně hřebíky, ale to se snad na chvilinku změní na dvoutýdenní dovolené v Aši, kde voda umí zázraky.

Nůžkám zdar!

čtvrtek 18. prosince 2014

Předvánoční shon

Do Vánoc už jen pár krůčků a zítra naposledy do práce... Uteklo to zas jak voda a psát, že nic nestíhám, asi nikoho nevyšokuje :)
Měla jsem v hlavě tolik témat, ke kterým jsem se chtěla vyjádřit, ale než jsem si na to našla čas, tak opadlo největší nadšení / rozčilení / rozrušení.

I když popravdě - nevzpomínám si, kdy se naposledy udál nějaký moment, kdy jsem neměla do čeho píchnout. Nějaký volný čas jsem si sice vyšetřila, ten ale pohltilo čtení několika oddychových románů. (Joo a taky jsem po půl roce navštívila knihovnu a odnesla si dvě tašky knížek - oddychových samozřejmě, když už budou ty svátky!)

Na fotce vlevo můžete vidět, že jsem klasickej zachumlanej čepicojd. Dosud jsem nosila jen svou úžasnou heboučkou čapku z Asosu, ale před pár dny jsem doma náhodou znovunašla tohohle úžasnýho kulicha s šálou z F&F, který jsem dostala loni k vánocům od ségry a bezvadně mi ladí s krytem na telefon a novou rtěnkou Rimmel :) 
Vpravo jsem se vkradla do pánského oddělení New Yorkeru a vyhlédla si tenhle svetr a čapku. Světe, div se - dokázala jsem se ovládnout a nekoupila je! Jako maják nade mnou svítí sobotní nákupy v Drážďanech a příslib lednových slev, takže hlavně klídek a trpělivost :D


No a protože do práce chodím za tmy a za tmy také odcházím, nějak z přírody nestíhám pozorovat nic víc, než co nabízí pohled z okna mé kanceláře...
Vlevo východ, vpravo záchod západ.


A tady další auzichty z okna tamtéž. Proměna Ústí nad Labem při:
a) zvýšeném smogu
b) sníženém smogu
c) při kouzelném západu
d) při lehkém mrazíku


Vánoční pohled, který mi poslala jedna z našich studentek, která je právě na Erasmu v Lotyšsku, a jediný, který jsem letos vůbec dostala.
Vážně mě to dojalo a text byl taky úžasný. Prostě někdy se vám smysl vaší práce takhle krásně revanšuje :)


Příslib víkendu...


...a nákuk do mé letošní vánoční výzdoby


Obrovskýýý těšink na nadcházející dny!
A moc doufám, že ho máte taky!

čtvrtek 4. prosince 2014

Dopis Ježíškovi

Blogy se hemží vánočními seznamy a jeden jsem si udělala i já - stručnější pro rodiče jsem dala na FB, abych si zajistila, že pod stromkem najdu alespoň jednu či dvě věci, které opravdu chci a využiju.
Možná ale už pozdě, protože na to, co chci k Vánocům, se mě máma a ségra ptaly už asi před dvěma měsíci.
Jinak dárky moc neprožívám, většinou dostávám pár drobností do domácnosti (každoročně pyžamo a ponožky, letos už vím o prostěradle:)), nějakou tu kosmetiku a vůni (Avon to vždy jistí) a peníze, které následně promrhám ve slevách (i když letos si za ně asi pořídím dálniční známku).

Není ale od věci si seznámek udělat - minimálně se mi může během následujících měsíců připomínat, až nebudu vědět "coby"...

Už jsem velká holka, takže domácnost na prvním místě :))
Mixérek snad Ježíšek donese, takže se nemůžu dočkat smoothies :)


 Zapékací mísa je taky nutnost a nevím, jestli skleněnou nebo nějakou takovouhle pěknou...


úterý 2. prosince 2014

Listopad v kostce

Začátek adventu mě zprvu nechal úplně chladnou, ale stačilo v pondělí 1.12. s kolegyněmi ozdobit kancelář a už v tom lítám... K večeři jsem si pustila Love Actually a před spaním si připravila tašku s vánočními dekoracemi, že tedy nakonec výzdobu udělám i doma.

Listopad byl ale ještě plnohodnotným podzimem, takže tady je pár střípků z jeho průběhu :)

Halloween obdržel z mé strany totální ingnoraci. Žádná výzdoba, žádná strašidelná party. Jen jsem se vyfotila s touhle mega dýní při nedělním běhu.




úterý 25. listopadu 2014

Goethova skalka

Goethova skalka je nádherný křemencový útvar uprostřed lesa kousek od Aše a rozhodně ho doporučuji k návštěvě, pokud nevíte, kam na malý výlet během listopadových extra krátkých dní.
Skály jsou nádherné, můžete si je libovolně prolézt, kolem je krásná krajina přírodního parku Halštrov, v letních měsících se tam topíte v borůvkách a brusinkách...
A taky jsem musela oprášit znalosti a vyprávět Járovi něco o panu básníku Goethem, což mi připomnělo, jak dlouho už si chci přečíst Fausta a jak bych to měla konečně udělat :)

Zde bližší info pro nadšené geology :)






pondělí 24. listopadu 2014

Podzimní kultivace ducha a dozvuky výročí revoluce

Minulý víkend se o mě začal pokoušet nějaký bacil, takže jsem vyrazila do boje čajem s mega porcemi zázvoru a citronu. Zdá se, že jsem v tom byla úspěšná, ale za cenu zázvorem spálených útrob a rozcitlivělých zubů... A velmi mohu doporučit kombinaci pozůstatku zázvorové chuti v ústech se zeleným Elmexem. Nádherná chemická reakce.


Do Vánoc zbývá přesně měsíc. To mi asociuje film Love Actually, takže ho možná ho zařadím do víkendového programu.

Prakticky se na filmy moc nedívám. Mám jich postahovaných spousty, stahuji je ve velkém především v momentech, kdy mám záchvat zodpovědnosti, touhy po poznání a pocitu, že bych měla všechny ty "kvalitní kulty" vidět a včera bylo pozdě.
Podzim je k tomu ideální, počasím jsem udondaná adekvátně, takže po příchodu z práce většinou zapadám s horkým čajem pod deku a odpočívám. Nahrávají mi k tomu i časopisy, které čtu, protože jsou plné článků s radami, jak se nemáme násilím bránit podzimní únavě, jak je to přeci v přírodě dokonale nastavené a nemáme jít proti tomu. Máme zvolnit a odpočívat! Takže si nic nevyčítám a odpočívám :)
Minulý víkend jsem si pustila film Great Gatsby. A rozhodně nelituji, i když jsem možná čekala té parády a lesku ještě o něco víc. Výhodou taky bylo, že jsem ze školy neznala obsah knihy (což se nedá říct o 95% povinné literatury), takže byl pro mě příběh a zvlášť konec překvapením (měla jsem nevím proč ze středoškolské literky matný pocit, že to mělo končit dobře).

Jinak ale zůstávám dost věrná svému zvyku číst a sledovat raději svá oblíbená díla pořád dokola, než zkoušet něco nového.
Takže zase čtu Janu Eyrovou. I když ale po letech! Je to minimálně pět let, co jsem ji četla naposledy! Takže jako když najdu :)


pondělí 3. listopadu 2014

Říjen over

Tak jestli jsem si na konci září posteskla, že fotím méně a méně, tak teď to bylo ještě horší. Všechno probíhá strašně zvláštně. Nic není jako dřív, můj život se změnil, plány totálně... Kdyby mi to někdo řekl ještě před dvěma měsíci, tak bych asi koukala.

Vtipné už mi taky takhle zpětně přijde, že jsme si ještě v létě s kamarádkou plánovaly, že se objednáme ke kartářce, abychom nějak nakoply směry našich životů. Teď už to samozřejmě postrádá význam (pro obě dvě ze stejného důvodu) a myslím, že se mi to v životě přihodilo už několikrát - když řešíte dilema ve vztahu, tak tomu raději necháte volný průběh, protože rada či nějaká indicie od kartářky (či jiného věštce) by vás mohla ovlivnit a ne vždy zaručeně pozitivně...

Když ale člověk stojí totálně na rozcestí a nemá ani ponětí, co by ho mohlo čekat nebo co by měl zrovna dělat, tak ho jakákoliv nápověda nesmírně láká...

Asi nelze přehlédnout, kolik času trávím v Aši oproti třeba loňskému roku.
Pendluju prakticky neustále, předtím jsem jezdila na jeden víkend v měsíci, nyní tak maximálně jeden víkend v měsíci zůstávám v Ústí.
Vím, že to takhle nemůže fungovat na delší dobu. A představa, že to takhle bude ještě třeba dva roky, mi zní naprosto šíleně. Strašně mě to vysává (a teď nemluvím o financích!) a bere to energii i čas na to se (vůbec chtít) věnovat dalším důležitým věcem, které se mi hromadí - disertace, diplomka, články, už iks let zamýšlený román, četba, filmy, kreslení a vůbec jakákoliv kreativní tvorba! V Aši už prostě nemám své zázemí, kde můžu v klidu po svém fungovat (čti: soustředit se na smysluplnou činnost) a přes týden v Ústí to uteče jak hrom, protože jsem denně kolem 9 hodin v práci, 2x týdně fitko, občas musím na nákup, nějakou kulturní akci navštívím tak jednou do týdne a pátek už se vlastně nepočítá, protože hned po práci startuji na západ... A to nemluvím o tom, jak mě ovlivňuje tohle podzimní počasí a že když si můžu přispat, tak to beze zbytku dělám.

Nemůžu udělat jednoduché rozhodnutí, sbalit své věci a vrátit se domů. Hlavně proto, že už tam žádné doma nemám. Musela bych začít vytvářet nové doma úplně od nuly a na to v tuhle chvíli není vhodný čas, ani situace.

Ale naštěstí tohle je jen polovina mých úvah - ta negativní polovina - a zbytek, jak už víme, vše spořádaně vyvažuje, aby byl můj život v pořádku.

Takže pozitiva, která mě úžasně nakopla:
Před několika měsíci mě tady na blogu kontaktoval člověk, který sháněl informace o svém dědečkovi, který byl v protinacistickém odboji. Narazil tak na mě - respektivě mou diplomku - a protože je zároveň wikipedista, tak zpracoval heslo o odbojářce Anně Pollertové, které jsem věnovala velkou část své práce, a před nějakým týdnem toto heslo vypustil do internetových světů. A já tak mám obrovskou radost, že informace z mého výzkumu nebudou jen tak lapat prach v ujepácké studovně historie, jako se to stane s 90% vysokoškolských prací.
A vzápětí přišla nezávisle další skvělá zpráva z Hradce Králové a to, že se můj výstup (nečekaně právě o odbojářce Anně) z konference, které jsem se účastnila v dubnu (a psala o tom zde), ocitne ve sborníku a já tak získám další publikační činnost.

...možná to zní jako takové kapky v moři, ale přišlo to v pravý moment jako znamení shůry, blesk z nebe, nakopnutí - říkejte tomu, jak chcete. Mám na sobě docela ráda tu vlastnost, že mi často stačí málo, abych se probrala ze stagnace či letargie a dostala zase příval energie, který mě posune dál.

Ale teď už honem k těm pár říjnovým obrázkům.
A začneme nezvykle jídlem, protože to bylo ten měsíc nejhezčí :)

Ústecké palačinkové hody:


Jára má na mě v tomhle skvělý vliv, protože díky němu také občas u jídla sedím u stolu!
A stůl z fotky už jsem konečně vyhodila, takže v listopadovém vydání této pravidelné rubriky už uvidíte kulaťák od ségry :)


středa 29. října 2014

Hainberg

Měla jsem čtyři dny volna a těšila se na krásné podzimní dny v Aši. Bylo ale samozřejmě megahnusně a taková zima, že jsem prakticky nevylezla z teplých ponožek a huňatého svetru.
Proto když nás v úterý přivítala modrá obloha a celý den šajnilo, muselo se toho využít a vyrazili jsme s Járou, Benderem a dvěma kamarády na špacír na Hainberg, jak tradičně v Aši říkáme nejvyššímu kopci výběžku - Háji.
Byla jsem z toho sluníčka v takové euforii, že jsem si nevzala ani šálu, ani rukavice, a litovala toho okamžik poté, co slunce zapadlo (což bylo safrarychle) a udeřil mráz. (A to nekecám, mé auto bylo před večerním odjezdem do Ústí pokryté bílou krustou a mě to tak naléhavě připomnělo, že ještě nemám ani zimní gumy, ani nemrznoucí směs do ostřikovačů a ani škrabku!!!) :)




úterý 14. října 2014

Neděle

Původně zamýšlená krátká nedělní procházka se protáhla asi na tři hodiny, ale vzhledem k tomu, jaké pošmourno vidím za okny dnes, tak to bylo fasování do zásoby :)





pondělí 13. října 2014

Podzim 2

Podzim nadále sílí a vybarvuje se, já objevila, že mám na těle zrcadlovky čudlík na automatické ostření, takže už mě můj sám o sobě neostřící teleobjektiv konečně poslouchá, v neděli bylo nádherně, já byla zase v Ascherlandu a tyhle všechny skutečnosti daly vznik spoustě fotek na kochání...





úterý 7. října 2014

Podzim I.

Podzim už neoddiskutovatelně přišel a jeho postup je nezadržitelný... Fotky vznikly v pátek a já mám pocit, že během víkendu šla jeho intenzita víc a víc znát - každý pohled z okna mi přišel oranžovější a oranžovější.

Všímáte si taky?





pondělí 6. října 2014

Podzimně potemnělá

Už hrozně moc dlouho tu nebylo nic čistě hadříkového.
Jak přišel podzim, připadám si, jako kdyby něco v mém mozku přeladilo na jinou vlnu a to, jak jsem jindy barevná a do dáli zářící jako neonek, mi najednou "nejde" a já se chci celá zahalovat jen do škály černá - šedá - bílá...
Tuhle úžasnou modrou, příjemnou a dokonale padnoucí (žádné roztlemené knoflíky na prsou!) košili jsem si koupila v květnu v Turecku a celé léto jsem se těšila, až bude chladněji a já ji budu moct začít nosit. (Abyste chápali - u nás v kanceláři jsme od května do září jako ve skleníku a podle toho se musí člověk obléct - tedy vždy tak, aby měl co svlékat!)
K tomu oblíbená koženková sukně z Tally Weijl, kterou jsem kupovala přesně před rokem.
Když jsem ji hledala ve skříni, tak jsem zjistila, že vlastním už čtyři koženkové sukně a dvoje kalhoty. Ten materiál v tomhle období zbožňuju. Ještě by to chtělo povýšit o level výš a začít investovat do pravé kůže :)

(První dvě fotky jsou z mobilu)





neděle 5. října 2014

Září

Začínat další shrnující článeku plynulého měsíce tím, že tento uběhl jak nic, je asi úplně zbytečné a ohrané. Ale když ona je to pravda!!

A málem jsem zapomněla na jednu akci a tou byla výjezdní porada osazenstva naší kanceláře spolu s dalšími kolegy z univerzity.
Konala se i loni a na stejném místě - v Ostrově u Tisé (protože se nám tam prostě hrozně moc líbilo!) a psala jsem o tom zde.
Letos jsme program rozšířili o výlet na Děčínský Sněžník (napravit záda od dlouhého sezení nad směrnicemi a pravidly) a úplnou náhodou jsme se na vrcholu vyhecovali a půjčili si koloběžky na sjezd dolů :) 



S Jíťou na Drážďanské vyhlídce: