pátek 21. února 2014

Hmyzáci

Ve čtvrtek jsem zašla na vernisáž výstavy o společenském chování hmyzu v ústeckém muzeu.
Kromě naučných bannerů skýtala nádherné makro fotky všemožných hmyzáků, model mraveniště a kostýmy a hry pro děti.

Opět jsem dodržela svůj nastolený barevný dresscode - zářivě oranžové sako a rtěnka, modrá sukeň a oblíbené punčocháče s barevnými cákanci.
Mám nový střih vlasů (barevných experimentů se u mě do prvních šedin prostě nedočkáte) - snad poprvé v životě je mám zastřižené do rovna. A jsem nadšená, konečně mám pocit, že to má nějaký tvar :)






(foto hore 3x Jirka Preclík, muzeum)




Součástí expozice byly i živé exponáty - mravenci, šváby, strašilky a pakobylky.
Další fotky jsou bonus pro silné žaludky. Najít některého z těchto tvorů v koupelně, tak se asi regulérně poseru :o



více o výstavě zde: http://www.muzeumusti.cz/hlavni-stranka/c916/Spolecensky-zivot-hmyzu/

hadříky: sako - sekáč, sukně - Topshop (sekáč), halenka - H&M, polobotky - Baťa, kabelka - vintage, punčocháče - Gate

středa 19. února 2014

Středa - fialkáč

V téhle kombinaci jsem se dneska cítila neuvěřitelně skvěle - bylo to měkké, volné a pohodlné.


Šedivé "teplákové" kraťasy jsem pořídila před čtyřmi lety ve výprodejích v New Yorkeru asi za stovku a měla je na sobě jen párkrát (na vině byla asi úvaha typu "mám pár kilo navíc, takže ve volných gatích budu logicky ještě bachratější"). Tak ode dneška mají milost.






 

Vymýšlet tyhle barevnosti mě začalo hooodně bavit!
Jen už se tedy těším, až bude ráno světlo, abych mohla outfity fotit před odchodem do práce ze stativu zrcadlovkou...

hadříky: sako - H&M, tričko - Pimkie, kraťasy - New Yorker, punčocháče, ponožky a naušnice - Gate, boty - Asos

úterý 18. února 2014

Úterý - žluťák

Asi to nejbarevnější, na co se tento týden zmůžu.
A jelikož jsem asi zaplašila sluníčko, tak zítra uberu :)



Sluchátka prostě doplňují imidž, bez nich to nejde!


hadříky: kabát, punčocháče - Orsay, tílko - Esprit, košile - Takko, sukně - F&F, polobotky - Baťa, ponožky - Gate, náhrdelník - Oodji

pondělí 17. února 2014

Pondělí

Vyhlašuji si soukromou challenge pro tento týden - každý den rozzářit pořádnýma barvičkama.
Pondělí jsem začala pozvolna - košile a sukně v odstínech caffé latte se sladkou růžovkou :)


Venku už je to totál jarní... možná signál odstranit konečně vánoční výzdobu?! :D


Krásný start týdne všem!

hadříky: sukně - Orsay, košile - sekáč, punčocháče - H&M

neděle 16. února 2014

Lahůdky posledních dní

Větší i menší radosti, které mi v posledních týdnech vylepšily nejeden okamžik.

Nejsladší čokoládový střevíček! Dárek od rodinky k posledním státnicím z českého jazyka, které mám konečně úspěšně za sebou! (Ještě diplomka a sboheeeeem pajďáku!)


Nový foun (i když to byla spíše nutnost než potěšení), který jsem okamžitě oblékla do žlutého hávu a pořídila příkladnou záchodovou dokumentaci :) :) A to také znamená, že i já už mám konečně instagram, takže kdo by rád sledoval mé malé obrázky, tak mě najdete pod přezdívkou Eponine z Ascherlandu :) (eponinezascherlandu)


Nové náušnice z Asosu...

(náhrdelník je taky Asos)

Skvělé štětcové fusekle z Asosu! Asi se ze mě stal ponožkový sběratel - mám i s jezevčíkama, s kamínkama, hebké zářivě žluté, s barevnýma puntíkama, srdíčkama, s pandím obličejem, zubatou patou... jéééj!


Mám taky hroznou radost, že iniciativa na podporu Činoheráku neustává, pořád běží v plném proudu a já nosím tuhle pásku, potkávám stejně označkované jedince, všichni na sebe spiklenecky mrkáme a zastavují mě cizí lidé a ptají se, kde se dá sehnat. (Bohužel se mi ji ale včera podařilo ztratit někde ve víru pražského nočního života, takže i já musím začít shánět novou)


No a ještě proběhla skvělá akce jménem PechaKucha, o které nebude chybět delší povídání, až na to budu mít chvilku času :)


A co Vaše radosti? :)

sobota 1. února 2014

Ad kauza Činoherní studio


Když by lidé chtěli zavzpomínat na to, kdo je držel nad vodou, když začala nacistická okupace, tak je mezi prvními napadne Voskovec a Werich.
Ti, kteří prošli koncetračním táborem v Terezíně, nadšeně vyprávěli, jak tam Freddy Hirsch s dětským souborem hráli divadlo, vzpomínali na rozpravy s Karlem Poláček či na hudebníka Pavla Haase.
A co patří mezi hlavní symboly Pražského jara? Umění! Československý film, divadlo, literatura... A s kým se poté normalizátoři vypořádali jako první?!
Mocipáni  se totiž umělců vždycky báli.

Umělec je člověk, který vám představí realitu z jiného pohledu. Vypíchne absurdno. Zparoduje lidské konání. Nastaví společnosti nekompromisní zrcadlo.

Činoherák měl ve svém repertoáru něco pro každého. Mezi jeho hrami byly perly z české i světové literatury. Pravidelně prokládané i nějakou tou lidovou řachandou a pohádkou pro děti. Probíhaly tu politické reflexe v podání Maryškova Demaga.
Činoherák byl také centrem česko-německé spolupráce a jedním ze zaštiťovatelů festivalu Sudety. Připomínal ústečanům společnou minulost, kterou se mnoho současných obyvatel snaží zapomenout.
Nejvíc mě dokáží vytočit názory tzv. běžných občanů, kteří vidí v Činoheráku další tunel - proč by mělo město sponzorovat organizaci, kterou zajímá jen úzký okruh lidí? Je mi jasné, že třičtvrtiny obyvatel Ústí nikdy v Činoheráku nebyly. Intelektuální zábava prostě ve městě s nejvyšší nezaměstnaností a nejnižší úrovní vzdělanosti nemůže mít přední místo. Ale zastavit činnost jediné organizace, která nabízí možnost intelektuálního vyžití a svobodného projevu názorů, kulturu ve městě odepíše definitivně.

Díky za fejsbůk a jeho tzv. diskuze. Pani XY se tam rozčiluje, koho zajímá nějaký činoherák, když tolik lídí trpí bídou, důchodci nemají na chleba a co chudinky matky-samoživitelky? Další postavička kvituje, že jako by se neměly lít peníze do činoheráku, tak by je neměl chtít ani hokej, fotbal či kroužek lukostřelby. Když chtějí herci (kteří si přeci svůj šaškovský úděl vybrali jako své zaměstnání dobrovolně!) své divadlo provozovat, tak ať si zvednou vstupné! Kino nebo hospody přece taky nikdo nedotuje!

Já jsem v životě nebyla na hokeji ani fotbalu a zřejmě to ani nikdy v budoucnu dobrovolně neudělám. Ale že bych kvůli tomu začala vykřikovat, že by jim veřejný rozpočet neměl dávat příspěvky? Byla jsem členkou komise pro vzdělávání a školství na malém městě a i tam byl příspěvek na podobné organizace součástí rozpočtu a vzhledem ke své výši ho musel zatěžovat mnohem více než krajské stotisícové město! Navíc ještě takové město, které se dopustilo takového doočíbijícího plýtvání jako realizace předraženého parku nebo naprosto zbytečné lanovky.

herecký ansámbl

 vedení divadla - zleva umělecký šéf Filip Nuckolls, ředitel Vladimír Čepek a bývalý ředitel a nejvýraznější postava Jaroslav Achab Haidler


1x foto by Miroslav Rosendorf
zleva: Tomáš, Terka, já, David a Petr

V současné době se čeká na to, až radní vyhrabou záhadným způsobem zašantročené zápisy z rad (jak ve včerejším projevu trefně poznamenal Achab "zrady z rady"), ve kterých se usneslo na změně financování činohry z dotace na grantovou soutěž. Asi většina z nás počítá s tím, že se ony zápisy už nikdy nedohledají nebo někdo příjde s nějakou úžasnou vyhláškou, že ta či ona porada se mohla pyšnit statusem tajná... Nebo se nějakou právnickou kličkou překroutí a zpochybní dokumenty činoheráckých dotací z minulých let.

Já ale věřím, že tenhle skandál ústeckým magistrátem otřese jako nikdy. Už teď se tahle událost stala celonárodním tématem a myslím, že minimálně naši němečtí sousedé se také přidají.
Že tahle kauza nevyšumí a nezamete se pod koberec jako jiné ústecké aféry - viz na podzim řešená výstavba nové silnice u ZOO v Krásném Březně a ve vilové čtvrti místních milionářů v Nových Skoroticích, o kterých ovšem v ročním plánu výstavby města nebyla ani čárka a nikdo neví, kdo a kdy to povolil. 

Teď jde o něco víc, není to jen o jednom konkrétním divadle, ale o politické manipulaci a lžích.
Někteří ironicky navrhují defenestraci:


...další situaci berou jako naději pro nové volby. Nechci být skeptická, ale Ústí se svou pověstí městečka Palerma drží ve svých pařátech skupina kmotrů tak pevně, že dokud je všechny veřejně nezhanobíme, nevyvěsíme všem na odiv i se všemi jejich zločiny tak, aby se to dotklo i posledního ústeckého apolitického flegmatika, tak naděje na lepší zítřky jen tak mihotavě poblikává.