pondělí 24. března 2014

Pivní víkend

Ač už to vypadalo, že éra Collegia Cibia je nenávratně v tahu, tenhle víkend vysvitla naděje, že je stále funkceschopné a že když má k pivní výpravě opravdu pořádný důvod, tak se sebere a vyrazí.
Z Ústí jsme v pátek odpoledne vyrazili do Krásné Lípy, kde měl ředitel děčínského archivu Honza Němec přednášku o pivovarnictví ve Šluknovském výběžku a především v Krásné Lípě. Přednášku pořádal Křinický pivovar, který vaří pivo Falkenštejn, které jsem již měla díky Petrovi možnost ochutnat na jednom z minulých výletů do Vitína.

Cesta z Děčína v motoráku DB...
Pojídal se Simčin salát a kolovaly četné lahváče a plechovky...





 Němci třídí odpad i v motoráčku!


Hydratace musí být!

Při registraci v hotelu jsme dostali i welcome drink :)


Přednáškový sál byl plný a k Honzově vyprávění jsme dostali i první hlty výborného místního piva. Poté přesun do lokálu, kde jsme se snažili ochutnat a vychutnat celý pivní lístek. S jídlem byla trochu legrace díky připálenému guláši a občas někomu nepřistálo úplně to, co si objednal, ale nakonec byli všichni spokojeni. Večer uplynul jak voda a když nás definitivně vyhnali, našli jsme jediné útočiště v knajpě trochu jiného ducha, kde jsme po počáteční opatrnosti nakonec celkem snadno u točeného Bráníka zapadli mezi místní drsně působící obyvatele.



Ráno se již každý zařídil po svém - dvě skupinky vyrazily na výlety, další jedinci se odebrali na vlak domů.
Mě utekly obě skupinky výletníků, takže mě zachránili už jen Kuba se Zubajzem, se kterými jsem vyrazila na něco k snědku. Což by jeden neřekl, že bude v sobotním dopoledni v Krásné Lípě problém! Dvě otevřené pekárny měly snědený krám. Jediná již otevřená restaurace ještě zdaleka nehodlala vařit. A jediné útočiště nabízel nepříliš vábně vyhlížející (a vonící) bufet...
Nejsme ale z cukru, takže jsme si objednali rovnou celé menu! (Vážně tomu tak říkali.) Vývar, limča a velice sladká, hodně perníková rajská. Nakonec ale tento neobvyklý brunch naplnil žaludek i malinkato zahnal kocovinu :) Kluci riskli i Krušovické, takže jejich spokojenost byla níž než ta moje s plytkou rozpustnou kávou:)



A pak už jsem zůstala jen já, divoké Sudety a GPS, se kterou zatím nijak extra nekamarádím.
 
Krásná Lípa mě nadchla... užasná část Sudet. Staré rozhlehlé fabriky, obklopené hrázděnými chalupami, krásná a zajímavá architektura, lesy, kopce, opuštěné ruiny, hodně ruin.
Vydala jsem se sama na pochod směr Doubice, vzdálené asi 7km, kde jsem doufala, že doženu Petru s Honzou, kteří si na výpravu narozdíl ode mě přivstali :) Bylo to vlastně vůbec poprvé, co jsem sama vyrazila vstříc neznámému kraji. A musím říct, že mě přitom lehce šimralo v žaludku, protože některé ruiny a někteří místní ve mně malé obavy budili... Ale hrozně jsem to potřebovala. Na všechny myšlenky, které však bylo potřeba si utřídit, bylo těch 7 kiláků sakra málo.





Křížek v Chřibské, kde jsem čekala na svůj odvoz do Varnsdorfu.
Líbily se mi německé verše na jeho podstavci...
Láska byla Pánova smrt. Láska bylo jeho první přikázání. Láska byla jeho celý život. Láska byla jeho nejkrásnější smrt.
Jsem holt rozervaná duše a na řeči o lásce slyším :) 


Centrum Chřibské. Chtělo se mi si sednout na mostek s tepaným zábradlím, ale místní potok bohužel smrděl jako pořádná stoka.


Kostel ve Varnsdorfu...
Vanďák byl vůbec plný úžasných staveb, překrásných vil a zajímavých domečků... A trochu jsem nečekala, že je až tak velký, při poslední návštěvě se to nezdálo a hlavně mi minule více připomínal rodnou Aš. Teď jsem nevěděla, kam otáčet hlavu dřív - těch továrnických vil a i úžasných chalup! 


...třeba tahle opuštěná hospoda.
V drsném pohraničí bohužel jako ruiny končí kdeco.


A konečně nejvíc očekávaná cesta do pivovaru Kocour, kde jsem byla poprvé před třemi lety. Navigace trochu selhávala a když nám jeden místní poblíž zastávky Staré nádraží řekl, že nám právě do pivovaru ujel vlak, tak jsem nějak nechápala, co tím chce říct :) Kocour je totiž jediný pivovar v Čechách, co má dokonce vlastní vlakovou stanici!




A nápis nad branou, který evokoval jediné - pivovar... macht frei? :)



A ani snad nemusím vysvětlovat, že jsem nakoupila iks lahví pěnivých moků s sebou. V Křinickém pivovaru čtyři kusy a v Kocourovi ani nevím - asi šest? Každopádně jsem tam nechala veškerý zbytek financí :) :O

Více o navštívených pivovarech na jejich stránkách:
http://www.krinickypivovar.cz/?cat=2
http://www.pivovar-kocour.cz/


EDIT: A psali o té krásnolipské události (s množstvím našich fotek) na webu Šluknovského výběžku:
TADY
A TADY

neděle 23. března 2014

Random radostí a slastí

Po delší době pohromadě všehochuť obrázků z mého života... některé se objevily třeba na instagramu, jiné jsem si střádala.

První pořádné sluníčko jsem si užila v Praze:


...kde jsme s Romčou vyrazily na oběd do vegetariánské restaurace Govinda


a daly si pivo na Náplavce, kde už to slušně žilo.



Mandarinkové sako ze sekáče a novou košili z Choies miluju a nosím hodně často, neskutečně zlepšuje náladu!

Rozseknuté punčocháče, které jsem měla ten den poprvé (a naposledy - fňuk!) sice nepatří ani mezi radosti, ani slasti, ale musíme hledat pozitiva - až si vyrazím koupit další pár do sbírky, tak se nemusím cítit provinile, protože přeci nahrazuji ty zničené! :)


A nejkrásnější známky jara cestou z práce domů...


A něco z mého stolu (teda spíš z pelechu):
Lívanečky postošedesáté, ale prostě patří k víkendové pohodě!


Nové lodičky z Deichmanna mě na jaro naladily taky naprosto úžasně. A musím uznat, že jsou pěkně pohodlné a že mi tahle výška podpatku naprosto vyhovuje!


 Višňové pivo z pivovaru Kocour ve Varnsdorfu, mňam!

Žluté tulipánky jsou pro mě symbolem jara nejjarovatějším.
Koupila jsem je dneska sama sobě při nákupu v Tescu. Samozřejmě by bylo krásnější dostat je za jiných okolností od nějakého muže, ale chytré děvče si poradí samo a hlavně moc dobře ví, že samo sebe prostě musí starostlivě opečovávat a odměňovat, protože vztah, který má samo se sebou, je narozdíl od těch pozemských navždy!



Doufám, že se máte jarně, krásně a tak dále. Jestli opravdu přijde ještě sníh, jak se vyhrožuje, tak budu tento post používat ma zahřátí!

středa 19. března 2014

Industriální výlet

Nadále poctivě batůžkujeme.
Na výlet po vyuhlených obcích v těsné blízkosti Ústí nad Labem už jsme se kdysi vypravili. Jako minule nás i tentokrát prováděl energetik Sedli, který má o krajině dobrý technický přehled, a archivář Petr, který opatřil historický výklad s mapamy a obrázky.
Naše cesta začala kousek za všebořickým Tescem - z busu č. 11 jsme vystoupili na zastávce Podhoří.

Na místě dnes bezútěšné krajiny plné skládek, porostlé pouze trávou a klečí kdysi stávaly obce Užín (Auschine), Roudne (Raudney) a Dělouš (Tillisch). Všechny zanikly z důvodu nalezišť uhlí a dnes po nich nezbylo téměř nic. Poslední dům a torzo Krista stojí pouze v místě našeho startu. K představám o původním vzhledu míst nám musela stačit imaginace podpořená vyprávěním Petra a Sedliho a přibližným zaměřením míst dochovaných na několika obrázcích...


Počasí atmosféru perfektně doplňovalo. Pršelo.
Umocněný pocit zmaru a hnusu.

Start - zastávka Podhoří


Navzdory nečasu a chmurné krajině se přesto všude smějeme :)



skládka, kam se podíváš...


Tady už jsme vážnější... a fakt prší!



(4 fotky s mou osobou vypůjčeny od Martina V.)


Petra rozšiřuje svou sbírku lokacích fotek:


Markéta jako správná princezna :)


přednáška na greenu



detaily navzdory mokrému objektivu...


I Mončí s pánem s námi vyrazili!



Green, parádně rozrytý od kanců...


Součástí výletu bylo i malé zastavení před domem našeho neviditelného primátora v Habrovicích...
A byl mu nesen dáreček -



Škoda, že křídovým happeningům zrovna nepřálo počasí.


 A tady bydlí pan Neviditelný primátor - ukažme si na něj. Kouzelná hůlka pana Arna Příšery provázela celý výlet...



... poté následovala cesta kolem habrovického rybníku a jeho bývalého rekreačního zázemí, nyní srovnaného se zemí, což zase připomnělo další z mnoha podezřelých ústeckých kauz.


Výlet končil ve Skoroticích (Garditz), kde jsme nejprve zalezli do hospody u Dvou kanců a dali si po jednom plzeňském, ale poté jsme se přesunuli do nedaleké knajpy Pod Kaštanem , která skýtala nejen více prostoru pro naši početnou skupinu, ale také nabízela velice zajímavý výběr pochutin - vedle sekačky a utopenců se totiž skvěly i kalamáry, krevety a krabi! Dala jsem si odvážně kalamáry a rozhodně nebylo čeho litovat :) 




Takže na příště objednáváme jarní počasí a těšíme se :)