pátek 29. srpna 2014

Cíl

Veškerý čas rozfrcaný mezi Aší a Ústím... doma se pořád něco slaví, v Ústí jenom halda práce a to jak v práci, tak v bytě... Uf uf!

Dort z tátovo padesátin:

(ve tvaru kýble s maltou, po významu raději nepátrejte - je to tátovo přezdívka ještě ze školy a za nic nám ji nechce nevysvětlit!)

Ale co že je tedy tím cílem z mého titulku?
Pokořit běh na 10 km.

Ne, nehrnu se do žádných organizovaných závodů, je to jen moje malá výzva. Tady mě máte těsně po prozatímním rekordu:



Bohužel s tou aplikací dost bojuju (možná s ní bojuje spíš můj telefon) a začátek mi vždycky ne a ne měřit, takže cca půl kiláku není zachyceno, než se to vzpamatovalo. Takže dohromady celých 9 km.

Jaké máte zkušenosti s aplikacemi?
Měla jsem jako první Nike Run, jenže když jsem s ní vyběhla asi potřetí, tak mě to nechtělo přihlásit a hlásalo to nějaký sáhodlouhý postupy k přihlášení... A takový věci zahazuju.

Jo a v neděli jsem měla štěstí na obří duhy skoro celou cestu do Ústí :)



pátek 22. srpna 2014

DIY: renovace stolku

Za symbolickou stovku se mi podařilo získat tenhle stolek a já jsem se nemohla dočkat, až se pustím do jeho "revitalizace". Přesně o takovém typu jsem snila, když jsem začala po známých poptávat starý nábytek, o čemž jsem vám už psala tady.

Jak jsem na něj tedy šla?

Bílá by mu rozhodně slušela znovu, jenže mě se bílá do interiéru nehodí - mám bílé zdi a k tomu tmavohnědý nábytek s růžovými a fialovými doplňky.



Na sundání starého nátěru jsem použila horkovzdušnou pistoli z tátova arzenálu. Nakonec byly potřeba dvě, jednu jsem po hodině oddělala :)


Zarovnání a čištění vibrační bruskou:


Připraveno k transportu do Ústí:


Tmelení nedostatků...





První nátěr:



Druhý nátěr (ze tří)



A finále:





Tak, ještě schází vyměnit lampičku za nějakou víc do stylu. Nějaký tip?

Baví vás renovace? :)

úterý 19. srpna 2014

Srpnová Ohře

Uplynul měsíc a já se opět ocitla v lodi na Ohři :)

Tentokrát jsme vyrazili s partou lidí z práce, takže by se to dalo nazvat jako takový malý teambuilding. Prognóza počasí příznivá nebyla, ale nakonec to bylo fajn, s deštěm si poradila pláštěnka a když pak vzápětí vykouklo slunce, tak si nebylo nač stěžovat.
Horší byl mokrý stan, takže noc jsme nakonec dali jen jednu...

Už cesta z Ústí byla vtipná, protože Ctiradovo auto nevypadalo zrovna jako nějaké, které to zmákne - trochu rezavé, loď pofidérně přikurtovaná a hlavně vypuštěné kolo...



V loketském kempu čepovali Permona a to 11° a 10° Summer Ale, což bylo velmi příjemné pitivo :)


V noci pršelo a ráno déšť vydatně pokračoval...
Kemp vypadal naprosto přívětivě! :)




Ponožky v sandálech se snažily hřát nožky do poslední chvilky, než bylo nutné nastoupit do lodi :)



Slunečné chvíle ale byly! Jako třeba tady na Svatoškách, kde je prostě krásně!




A v hospodě měli i živého papoucha na vodítku!


Tady už parkujeme na Hubertusu, který jsem si klidně nechala ujít a tak na našich lodí přejeli jen odvážní a hlavně Ctirad.
Trochu se mi i chtělo, jenže nějakou hodinku předtím jsem byla čerstvě převlečena do suchého.
To by totiž nebylo, aby se objevil nějaký karambol. Ne, loď jsme s mou kolegyní Lenkou neudělaly, to jen já jsem si zaplavala ve dovumetrové hloubce pod jezem...

Sjížděly jsme totiž jez v Karlových Varech. Bez toho, aniž bychom si ho předem prohlédly. Prostě se řeklo, že jedem, a ve štrúdlu pěkně jedna loď za druhou. Ani zezdola nikdo nehlásil problém. Jez mě dost překvapil, protože byl větší, než jsem čekala. Vlastně jsem čekala jen stupínek. Ale ani to nebyl problém. Bohužel pod jezem čekal kámen. Velký.
Naše loď na něj pěkně najela a zůstala sedět.
Jako obětavý háček jsem okamžitě vylezla z lodi a snažila se ji z kamene dostat. Krok vlevo a bylo jsem ve vodě po pás... Nějak jsem si zvykla, že pod jezem většinou bývá mělko. Loď se dostala konečně z kamene, já udělala další krok stranou... a už jsem nedosáhla. V takové situaci už není dobrý nápad snažit se dostat do lodi. Takže bylo nutné doplavat ke břehu, kde to jako na potvoru zrovna pěkné a čisté nebylo!

Oceňte ale, jak máme nádherně duhově zbarvenou flotilu! :)


Ctirad v dramatickém záběru...


Menší zastávka, na kterou nás vylákal živý zpěv country kapely :)


A večer v Dubině s vodkou s džusem.
Při vystupování nás napadl roj vos.
Pět minut po výstupu se přihnal vichr a bouřka.
Hospoda byla plná.
Kolem hospody smrděla žumpa, ale neuvěřitelně. Hovna!
Zima a mokrý stan.
...takže pro část z nás konečná.


Ale stejně jsme si to užili a za rok, doufejme, vyrazíme zas!


Ahooooooj!

(fotky jsou mixem mých a mých skvělých kolegyň, takže tímto jim připisuji náležité autorství)

pátek 15. srpna 2014

3 postřehy ke šťastnějšímu bytí

V životě je spousta chvilek, kdy si člověk připadá jako kůl v plotě. Pravidelně se mi to stává o těch vzácných sobotách, které trávím sama v Ústí s původně nadšeným plánem, že si udělám obrovskou luxusní snídani (banáno-kokosové lívance!), pustím si některou svou oblíbenost, budu si rozvalená mezi polštáři číst... Prostě takové ty věci, o kterých člověk sní ve chvílích největšího chaosu a nestíhaček. Většinou to ale už kolem páté odpoledne dopadá tak, že mě chytá trudnomyslnost - nikdo mě neshání, nikomu nestojím za řádku a kdyby se mi něco stalo, tak se to nikdo ani nedozví!

Teď už tedy hodně dlouho žádná taková sobota nebyla a po celý srpen už ani nebude, třeba dnes odjíždím po měsíci opět na víkend na Ohři, tentokrát s partou lidí z práce...

Co jsem ale chtěla říct, je, že zatím každý pocit trudnomyslnosti v tu správnou chvíli něco vyžene. Často jsem sama sobě lítostivě přiznávala, že co se týče přátel, tak nejsem moc na roztrhání. Ale zase je pravda, že když je mi smutno, tak si raději nasadím sluchátka a jdu běhat do parku místo toho, abych já sama někomu zavolala. Svému štěstí musíme naproti, že?

Možná proto mě potom každé shledání mile překvapí a neuvěřitelně nabije.

A jelikož stále frčím na dojezdové vlně svého přelomového impulzu, kterým jsem byla zasažena během dovolené, tak nasávám pozitiva a mám pořád chuť něco zlepšovat.

Poslední objevy pro šťastnější žití:

Nepomlouvat.
Drbání je součástí lidské společnosti, zdrojem zábavy. Každého obecně víc zajímají cizí neštěstí či přešlapy než něčí úspěch. Viz jaké titulky nás zaujmou v bulváru. Dává to pocit, že náš život na tom není tak blbě a my se díky tomu cítíme líp. Když ale o někom negativa šíříte dál, tak se v žaludku hromadí takový žlučový pocit, který si pak člověk nese i domů.
Zbytečnost, pryč s tím.

V souvislosti s pomluvami mám takovou úvahu o nenávisti.
Už před časem jsem přišla na to, že na jedince hrozně špatně působí jedna silná emoce a tou je nenávist. Když někoho nenávidíte, tak mu věnujete velkou spoustu energie. Nenávist se musí živit, aby mohla existovat. Takže ve finále o někom, kdo o tom sám ani nemusí vědět, denně přemýšlíte, sledujete ho, žijete jím. Je pro vás vlastně paradoxně strašně důležitý!
Skoro jsem na tyhle stavy zapomněla, protože jsem je prožívala naposledy snad někdy na základce, když jsme se rozhádaly s kamarádkami a pak si dělaly naschvály. A připomnělo mi to až shlédnutí několika filmů ze školního prostředí či o pomstách bývalých partnerů. Proto mě dokáže často pobavit a většinou se nad tím musím podivovat, když slyším, že někdo z mého okolí ve věku kolem třiceti takovou emoci vůči někomu dalšímu aktuálně prožívá. A většinou kvůli prkotinám. To na to ve svém věku, po již celkem slušném množství životních zkušeností nepřišli? Ou, je mi jich líto.
A taková ta v běžné řeči používaná spojení jako "nenávidím Klause, Kalouska, komunisty, muslimy, doplň-dle-libosti", to už jsou tuplem přehnané výrazy. Danou emoci v její podstatě to vůbec nevystihuje, ale už jen tím, že ji vyslovíte, tu žluč pocítíte stejně.

Vyhýbat se bručounům a negátorům.
A těm, kterým se vyhnout nemůžete, už se nesnažit oponovat. Jen se na ně smát.
Pokud s takovými lidmi trávíte hodně času, tak vedle nich vaše bytí těžkne. Postupně se necháte strhnout a přistihnete se, jak jejich stesky opakujete. Vypozorovala jsem to až časem, že mě zaplaví opravdu hodně znatelná úleva hned, jak se dostanu z jejich dosahu.
 
Netrápit se věcmi, které nemůžete ovlivnit.
Naučit se opouštět nutkavé myšlenky a nepřehrávat si dokola nepříjemné okamžiky.
Je to hrozně těžké, ale pracuji na tom, a když se mi to občas povede, je to malý svátek.
Nejhorší jsou nevyřešené záležitosti a otázky, na které jsem nedostala odpovědi, většinou proto, že mi je dotazovaný prostě dát nechtěl. Nebo mi ani nedal prostor je položit. Projevuje se to opakujícími se sny s podobnou tématikou.
Řešení: Kdyby druhému záleželo na vašich pocitech, tak už ty odpovědi máte. Jestliže mu na nich nezáleží, je vůbec k něčemu dobré, abychom ty odpovědi měli? Viz skvělá knížka a film Až tak moc tě nežere.

A na závěr skromná fotka nedělního epického úplňku z večerního běhání.

středa 6. srpna 2014

Červencový mix

Letošní červenec byly prostě tak letní, jak letní jen léto může být :)

Zahájen zahrádkami v Ústí, tahle je konkrétně v Edenu, odkud je nejúžasnější výhled na Milešovku...



A začalo se zase chodit opejkat uzenky na Mariánskou skálu na naše oblíbené místo s nejlepším výhledem na Ústí:



Portugalské pivo mi dovezl pan šéf ze služebky a griloval se hermelín...


Jirka vymyslel důmyslný systém na grilování stejků a nemělo to chybu :)


Když už mezi slunečnými dny sprchlo, tak to stálo za to :)


V Aši jsem navštívila promítání v letním kině:


V Elbe Parku v Drážďanech jsem sháněla nějaké pěkné brýle (ne, tyhle jsem si nakonec nekoupila :))


...ale pořídila jsem si tyhle za 3 Eura v Tally Weijl!
Svou první bílou (asi jen dočasně bílou!) kabelku mám ze slev v New Yorkeru:


A přesně tyhle všechny nezbytnosti bylo potřeba zabalit na fesťák!


Po Aši se výletovalo a užívalo přírody...




Nejstylovější hospůdka mezi zahrádkami:



Ašská rozhledna alias Bismarckova a vpravo oblíbené tábořiště "vodárna":



Jídlo a pitivo samozřejmě nemůže chybět.
Krevetové hody z rybí restaurace Nordsee v Drážďanech: 


nealko pívo, které jsem si dala v Ikee. Bylo děsně sladký, ale holt řidička se musí obětovat!


Ještě rostly!


Další nealka z motorových výletů:


Dobroty z Ikey:


Něco zdravého vs. nezdravého, ale obě velké oblíbenosti! 


A na závěr trocha podvečerní cyklistiky, která mě pro ten den připravila o rande, ale aspoň vidno, jak jsem pro sport obětavá!



Doufám, že srpen bude alespoň z poloviny tak skvělý!