úterý 25. listopadu 2014

Goethova skalka

Goethova skalka je nádherný křemencový útvar uprostřed lesa kousek od Aše a rozhodně ho doporučuji k návštěvě, pokud nevíte, kam na malý výlet během listopadových extra krátkých dní.
Skály jsou nádherné, můžete si je libovolně prolézt, kolem je krásná krajina přírodního parku Halštrov, v letních měsících se tam topíte v borůvkách a brusinkách...
A taky jsem musela oprášit znalosti a vyprávět Járovi něco o panu básníku Goethem, což mi připomnělo, jak dlouho už si chci přečíst Fausta a jak bych to měla konečně udělat :)

Zde bližší info pro nadšené geology :)






pondělí 24. listopadu 2014

Podzimní kultivace ducha a dozvuky výročí revoluce

Minulý víkend se o mě začal pokoušet nějaký bacil, takže jsem vyrazila do boje čajem s mega porcemi zázvoru a citronu. Zdá se, že jsem v tom byla úspěšná, ale za cenu zázvorem spálených útrob a rozcitlivělých zubů... A velmi mohu doporučit kombinaci pozůstatku zázvorové chuti v ústech se zeleným Elmexem. Nádherná chemická reakce.


Do Vánoc zbývá přesně měsíc. To mi asociuje film Love Actually, takže ho možná ho zařadím do víkendového programu.

Prakticky se na filmy moc nedívám. Mám jich postahovaných spousty, stahuji je ve velkém především v momentech, kdy mám záchvat zodpovědnosti, touhy po poznání a pocitu, že bych měla všechny ty "kvalitní kulty" vidět a včera bylo pozdě.
Podzim je k tomu ideální, počasím jsem udondaná adekvátně, takže po příchodu z práce většinou zapadám s horkým čajem pod deku a odpočívám. Nahrávají mi k tomu i časopisy, které čtu, protože jsou plné článků s radami, jak se nemáme násilím bránit podzimní únavě, jak je to přeci v přírodě dokonale nastavené a nemáme jít proti tomu. Máme zvolnit a odpočívat! Takže si nic nevyčítám a odpočívám :)
Minulý víkend jsem si pustila film Great Gatsby. A rozhodně nelituji, i když jsem možná čekala té parády a lesku ještě o něco víc. Výhodou taky bylo, že jsem ze školy neznala obsah knihy (což se nedá říct o 95% povinné literatury), takže byl pro mě příběh a zvlášť konec překvapením (měla jsem nevím proč ze středoškolské literky matný pocit, že to mělo končit dobře).

Jinak ale zůstávám dost věrná svému zvyku číst a sledovat raději svá oblíbená díla pořád dokola, než zkoušet něco nového.
Takže zase čtu Janu Eyrovou. I když ale po letech! Je to minimálně pět let, co jsem ji četla naposledy! Takže jako když najdu :)


pondělí 3. listopadu 2014

Říjen over

Tak jestli jsem si na konci září posteskla, že fotím méně a méně, tak teď to bylo ještě horší. Všechno probíhá strašně zvláštně. Nic není jako dřív, můj život se změnil, plány totálně... Kdyby mi to někdo řekl ještě před dvěma měsíci, tak bych asi koukala.

Vtipné už mi taky takhle zpětně přijde, že jsme si ještě v létě s kamarádkou plánovaly, že se objednáme ke kartářce, abychom nějak nakoply směry našich životů. Teď už to samozřejmě postrádá význam (pro obě dvě ze stejného důvodu) a myslím, že se mi to v životě přihodilo už několikrát - když řešíte dilema ve vztahu, tak tomu raději necháte volný průběh, protože rada či nějaká indicie od kartářky (či jiného věštce) by vás mohla ovlivnit a ne vždy zaručeně pozitivně...

Když ale člověk stojí totálně na rozcestí a nemá ani ponětí, co by ho mohlo čekat nebo co by měl zrovna dělat, tak ho jakákoliv nápověda nesmírně láká...

Asi nelze přehlédnout, kolik času trávím v Aši oproti třeba loňskému roku.
Pendluju prakticky neustále, předtím jsem jezdila na jeden víkend v měsíci, nyní tak maximálně jeden víkend v měsíci zůstávám v Ústí.
Vím, že to takhle nemůže fungovat na delší dobu. A představa, že to takhle bude ještě třeba dva roky, mi zní naprosto šíleně. Strašně mě to vysává (a teď nemluvím o financích!) a bere to energii i čas na to se (vůbec chtít) věnovat dalším důležitým věcem, které se mi hromadí - disertace, diplomka, články, už iks let zamýšlený román, četba, filmy, kreslení a vůbec jakákoliv kreativní tvorba! V Aši už prostě nemám své zázemí, kde můžu v klidu po svém fungovat (čti: soustředit se na smysluplnou činnost) a přes týden v Ústí to uteče jak hrom, protože jsem denně kolem 9 hodin v práci, 2x týdně fitko, občas musím na nákup, nějakou kulturní akci navštívím tak jednou do týdne a pátek už se vlastně nepočítá, protože hned po práci startuji na západ... A to nemluvím o tom, jak mě ovlivňuje tohle podzimní počasí a že když si můžu přispat, tak to beze zbytku dělám.

Nemůžu udělat jednoduché rozhodnutí, sbalit své věci a vrátit se domů. Hlavně proto, že už tam žádné doma nemám. Musela bych začít vytvářet nové doma úplně od nuly a na to v tuhle chvíli není vhodný čas, ani situace.

Ale naštěstí tohle je jen polovina mých úvah - ta negativní polovina - a zbytek, jak už víme, vše spořádaně vyvažuje, aby byl můj život v pořádku.

Takže pozitiva, která mě úžasně nakopla:
Před několika měsíci mě tady na blogu kontaktoval člověk, který sháněl informace o svém dědečkovi, který byl v protinacistickém odboji. Narazil tak na mě - respektivě mou diplomku - a protože je zároveň wikipedista, tak zpracoval heslo o odbojářce Anně Pollertové, které jsem věnovala velkou část své práce, a před nějakým týdnem toto heslo vypustil do internetových světů. A já tak mám obrovskou radost, že informace z mého výzkumu nebudou jen tak lapat prach v ujepácké studovně historie, jako se to stane s 90% vysokoškolských prací.
A vzápětí přišla nezávisle další skvělá zpráva z Hradce Králové a to, že se můj výstup (nečekaně právě o odbojářce Anně) z konference, které jsem se účastnila v dubnu (a psala o tom zde), ocitne ve sborníku a já tak získám další publikační činnost.

...možná to zní jako takové kapky v moři, ale přišlo to v pravý moment jako znamení shůry, blesk z nebe, nakopnutí - říkejte tomu, jak chcete. Mám na sobě docela ráda tu vlastnost, že mi často stačí málo, abych se probrala ze stagnace či letargie a dostala zase příval energie, který mě posune dál.

Ale teď už honem k těm pár říjnovým obrázkům.
A začneme nezvykle jídlem, protože to bylo ten měsíc nejhezčí :)

Ústecké palačinkové hody:


Jára má na mě v tomhle skvělý vliv, protože díky němu také občas u jídla sedím u stolu!
A stůl z fotky už jsem konečně vyhodila, takže v listopadovém vydání této pravidelné rubriky už uvidíte kulaťák od ségry :)