čtvrtek 26. února 2015

Jablko a kloboučnice

Poslední dny v práci nejsou zrovna veselé, ale úterní odpoledne, kdy jsme si zase trošku zablbly s holkama v kampusu, mi neskutečně zvedlo náladu.
Doufám, že fotky pobaví i vás :)
Mějte krásný zbytek týdne!




úterý 24. února 2015

Nová studovna histórie :)

Nejlepší pasáž v tiskových zprávách o otevření nové budovy Filozofické fakulty byla nepřekonatelně ta o tom, že se jedná o bývalé infekční a tuberkulózní oddělení Masarykovy nemocnice.
Ano, vážení studenti a návštěvníci - hlavně dýchejte zhluboka!

S otevřením nové budovy FF máme i novou studovnu. Strop je trochu nezvykle nízký, ale to je zatím jediný nedostatek, který mě trknul. Zatím se ale s přehledem stala mou nejoblíbenější místností v celém baráku, snad ji časem nepřekoná bufet! ;)

A protože není krásnější pozadí, než to knižní, trochu jsme si tam s holkama zablbly s foťákem.
Se Stáňou:



...a se Zuzkou:


pondělí 23. února 2015

Babies Sunday

Uplynulý víkend v Aši byl výživný, ale jen tím pozitivním způsobem. Bylo krásně, oba dny jsem dokázala vstát rozumně a po superzdravé snídani běžet se švagryňkou do fitka. Sice jsem se zničila takovým způsobem, že jsem večer kňučela bolestí i při točení volantem, nehledě na řazení a už vůbec na běžné činnosti jako braní za kliku nebo oblékání svetru! Ale dobrá nálada a energie se mě držely jako málokdy :)

V neděli odpoledne jsme se vydaly s Růženkou a Kristý vyvenčit prcky. V Aši je pořád ještě spousta sněhu a na cestách ledovka, ale jaro už větříme plnými nozdrami :)





pátek 20. února 2015

úterý 17. února 2015

Kinderparty

Syn mojí malé ségry Adámek měl v sobotu 2. narozeniny, takže se to neobešlo bez pořádné rodinné oslavy. Kromě hromady hraček dostal i dva úžasné dorty: Mimoně, kterého Adámek miluje z jakéhosi seriálu (a 300x za den z něj opakuje hlášku baba-bu... nebo tak nějak), upekla mamky kamarádka, a sušenkový vláček, ze kterého jsem byla nejvíc utržená já, dělala ségra.

Když jsem ho poprvé spatřila, tak jsem trošku neuváženě prohlásila, že je vidět, že má ségra na mateřský spoustu času, načež mamka řekla, že už se moc těší na moje hostiny, až na mě s mateřskou dojde :).




pátek 13. února 2015

Úvaha ke druhým narozeninám blogu II.

V první části narozeninové úvahy jsem nakousla, že věčný boj preferencí o témata, která tu s Vámi chci sdílet, dopadl tak, že nevyhrál nikdo a je tu (a nadále bude) od všeho něco.

Abych však byla pro své čtenáře čitelná, budou existovat určité rubriky, které se budou objevovat pravidelně (a jupí - některé už to dělají!):

Měsíční sumarizace, kde nahlédnete do mého života prostřednictvím fotek, které se mi během měsíce nastřádají v počítači a které se mi nehodí zařadit do samostatného článku. Je to pro mě skvělá forma deníčku, ve kterém budu moci i po letech listovat. Člověk za sebou vidí jasnou cestu, může zhodnotit, jak plodný měsíc to byl, co stihl, zažil, co splnil ze svých plánů a co si stále vleče.
Nově bych tam chtěla přidávat seznam přečtených knih, zajímavých článků, shlédnutých filmů či pořadů, objev nové muziky, navštívené kulturní akce - chci prostě vědomě vystrkat lenost a bezcílné plýtvání času ze svého života! 

Výlety a cestování. Asi bez delšího komentáře.
Cestovní deník je oblíbenou formou uchovávání a sdílení zážitků.
Už teď můžu prozradit, že mi v šupleti leží letenka do rumunského Temešváru, kam se chystám na konci dubna, a brzy se rozhodne o dalších cestovních cílech.

Praktické tipy do života. První článek z této kategorie byl o tom, jak jsem si kupovala své první auto. Všechny tyto články jsou a budou označeny štítkem "jak na to" - ráda bych v nich zprostředkovala ostatním, jak se "peru s životem dospěláka". Od nákupů v sekáčích, přes výběr elektronických vychytávek (počkejte, až budu vybírat vrtačku!), zlepšováků na doma a kdo ví, třeba až po osudné "skončila jsem na pracáku". A pokud v tomto směru rady nepotřebujete, možná se alespoň pobavíte nad mými karamboly.

Barevnosti.
Outfity v zářivých barvách - moje poznávací znamení. Teď v zimě jsem sice potemněla, ale v mém šatníku už se na jaro nedočkavě třesou hadříky ve všech barvách duhy.

Sport a zdravý životní styl.
Heee, taková profláklost, to jste nečekali, co?
Že se snažím hodně sportovat, to je z některých mých příspěvků zjevné. A protože už se tomu věnuji opravdu dlouho, vyzkoušela jsem kde co a hlavně na sobě pocítila něco jako pokroky, i když se stále mám hodně co učit a co překonávat, tak si myslím, že k tomu mám co říct. Nechci ani radit, ani dogmatizovat, paušalizovat, generalizovat, poučovat a tak dále, ale ráda bych byla především inspirací pro ty, co byly v dětství a mládí taky jako já ve sportu totální looseři a z dospívání si odnesli trauma z hodin tělocviku a komplex ze své postavy. Nebo pro ty, co by se tak hrozně chtěli hýbat, ale neustále bojují se syndromem "začnuvpondělí/prvního/najaře".
Jako teenager jsem chtěla hlavně zhubnout, protože jsem si už z dětství nesla komplex tlusťošky (a na toto téma bude brzy zpověď), ve dvaceti už jsem ale věděla, že cvičení má na mě hlavně pozitivní psychický účinek: ulevuje od starostí, zlepšuje náladu a z té fyzické stránky má na svědomí stoupající sílu a s ní spojenou sebedůvěru. Jídlo už jde v ruku v ruce, protože je vám lehčeji. Pokud je vám pořád špatně vinou všech těch polotovarů a fastfoodů, těžko se pohrnete do fitka. 

středa 11. února 2015

Kniha: Sever a jih

Strávila jsem tři kouzelné večery ve společnosti románu anglické spisovatelky Elizabeth Gaskell a protože spadá do mých srdcových "period eras", musím se o něm rozepsat více.

Elizabeth Gaskell žila a psala v první polovině 19. století, ale nemá cenu tu rekapitulovat životopis, ten si můžete přečíst v klasických zdrojích :)
Její díla jsou tedy novější, než knihy sester Bronteových nebo Jane Austen, a objevují se v nich nová témata - počátky dělnického hnutí, větší samostatnost žen atd.

Tuto autorku jsem objevila nejprve díky filmovým adaptacím - tím prvním a naprosto zásadních bylo právě dílo North and South. Čtyřdílná BBC série (ten příšerný český název ignoruji) mi naprosto vzala dech a viděla jsem ji stokrát. Musím se ale přiznat, že by to po prvním shlédnutí možná nebylo tak žhavé, kdyby mě absolutně nedostal představitel hlavního hrdiny, kterého hrál Richard Armitage (pokud jste před pár roky na ČT sledovali to příšerné seriálové zpracování Robina Hooda, tak v něm hrál Guye z Gisbornu, který totálně převálcoval ubohého hlavního hrdinu a strhl na sebe veškerou pozornost. A až teď si uvědomuji, že ho dneska svět zná díky Hobitovi, ale to není můj šálek, takže si ho nechávám ujít).
Druhou sérií, kterou jsem shlédla, byly Manželky a dcery, která mi pasivní odevzdaností hlavní hrdinky hodně připomínala Mansfield Park od Jane Austenové.

Ale zpět k románu Sever a jih.

Od shlédnutí série jsem se samozřejmě začala pídit po knižní verzi a byla překvapená, že do té doby v Čechách nevyšla. Povědomí o skvělém seriálu se ale rychle rozšířilo a kniha v roce 2012 opravdu v češtině vyšla.
Ale samozřejmě tak, aby se čtenářům popotahovaly nervy, a nakladatel, aby se co nejvíce napakoval - vyšla ve třech dílech s ročními rozestupy.
První díl jsem dostala k narozeninám. Bohužel, další jsem prošvihla a když jsem se po nich začala shánět, už byly vyprodané.
I přes těšení jsem se ale prvním dílem prokousávala dost dlouho a po dočtení jsem nijak nespěchala pokračovat dál. Dočíst sérii jsem se rozhodla na nějaký impulzivní popud až teď a zbývající díly si půjčila v knihovně.
Teď jsem ale byla přesně naladěná a oba zbývající díly zhltla během tří večerů.


pondělí 9. února 2015

Hlava si bloguje... ale nepostuje! Úvaha ke druhým narozeninám blogu I.

14. února bude mít můj blog druhé narozeniny. (Důkaz zde)

Nepamatuju si to tak přesně proto, že to připadá na den svatého Valentýna, ale proto, že má ten den druhé narozeniny i můj úžasný synovec Adámek. Dovolte mi proto na oslavu úvahu. Delší úvahu.
(Ale abych vás trochu šetřila, vydám ji na díly:))

Ač vím, že frekvence, kvalita a obsah mých článků mívá velmi kolísavou frekvenci, věřte, že jako vnitřní motor a očista v jednom je to super věc.
Totiž to, že toho na blogu v reálu tolik není, neznamená, že to tam není v mé hlavě.
Naopak, moje hlava denně produkuje články jako na běžícím pásu a kdyby se daly postovat pouhou myšlenkou, tak bych mohla každý týden vydávat kompletní knihu.

Blogy se za dobu své existence posunuly od vyhraněných zájmových skupin a deníčkových záznamů až k mapám celých životů. Kdejaká mladá holčina, která vládne jazykem, foťákem a světem internetu, už určitě přemýšlela, že blogování zkusí. Kolem 15. roku už se ale zájmů nakupí tolik, že psát o tom, jak sbíráte články o své zamilované kapele, najednou přestane stačit a začne více zasahovat do běžného dění. Mnoho pisatelek pak možná objektivně vyhodnotí, že na jejich životě není nic až tak zajímavého.

Já jsem zřejmě ten pravý blogovací věk prošvihla.
Svůj první počítač jsem dostala někdy záhy na gymplu. Bylo mi asi 12 let. Koupili ho prarodiče a už tehdy to byl dost vyžilý stroj. Byla to pro mě ale zásadní věc, protože v té době jsem měla největší literární ambice a tím, že se na něm nedalo dělat nic pořádného, jsem toho do svých asi 16 let nejvíc napsala. Na lepší počítač jsem rodiče přemluvila až v 18 (s tím, že jsem si ho i sama sehnala) a internet jsme domů pořídili, až když jsem měla po maturitě.
Sice to na jednu stranu ušetřilo pár let bezcílného surfování (a taky mě úplně minul tehdy velmi oblíbený x-chat!), ale nevychytala jsem začátky blogování, první pokusy s počítačovou grafikou atd.  

Viděno dnešní optikou jsem se mohla trénovat na knižních recenzích, článcích o oblíbených filmech a hercích či povídání o psích plemenech, protože jsem toho byla jako mnozí další teenageři plná a hlavně na to měla čas. S kamarádkami jsme si vlastně něco jako blog vedly formou scrapbooků...

Svět blogů jsem pro sebe objevila až mnohem, mnohem později.
A mou největší motivací do vlastního psaní bylo to, že jsem si vždycky myslela, že mám co říct. Když jsem pak ale koukala do prázdné šablony, stokrát jsem ji zase zavřela bez jediné čárky.
Najednou to bylo těžké.

sobota 7. února 2015

Kindle

Do mého technického parku přibyla další eletronická nezbytnost.
Dost dlouho jsem se bránila a pak ještě déle rozvažovala. Dalo by se říct, že tento nákup jsem si rozmýšlela asi podobně dlouho jako založení blogu. Tak tři roky určitě.

Výhody čtečky knih jsou nesporné - jakoukoliv bichli stáhne do malého plochého rámečku a navíc u sebe můžu mít kdykoliv celou svou knihovnu. Kdo stejně jako já před každou delší cestou strávil spoustu času nad dilematem kolik knih a jaké si s sebou přibalit, tak chápe. Zároveň je to další displej navíc pro někoho, kdo píše odborné články a nechce si všechny zdroje tisknout, jen aby je mohl mít před sebou.

Jenže velmi brzy jsem začala řešit dilema, jestli lépe nevyužiju tablet. To, co umí čtečka, zvládne hravě taky  a k tomu téměř nahradí klasický notebook. Jenže čtečka má zase ten speciální inkoust, který šetří oči...

Teď už jsem došla do fáze, kdy vím, že tablet potřebuju taky. Tahat s sebou na služební cesty i kamkoliv jinam v kabelce notebook, byť mám jenom 13´, už mi vadí.
Nakonec jsem se rozhodla, že do čtečky půjdu, a protože ji využiju výhradně jako zobrazovadlo na texty a knihy, nepotřebuji, aby byla nejlepší a nejvýkonnější, rozuměj nejdražší. Později zainvestuji o to více do tabletu.

Na to, že k samotné myšlence na koupi jsem se odhodlávala několik let, tak výběr konkrétního přístroje trval asi tři minuty.

V rychlosti jsem prosvištěla facebookové fórum Co čteme, kde jasně fandí Kindlu. Nejvíce se adoruje Kindle Paperwhite 2, ale od toho mě odradila cena, za kterou už bych mohla mít tablet. Stejně tak byl mimo mé možnosti i předchozí Paperwhite 1. Před těmito modely už zbývaly jen ty bez možnosti podsvícení. S tím jsem se smířila a pořizovací ceny už byly značně sympatičtější. Volba tedy padla na přístroj těsně před "paperwhity": Kindle 6 Touch.
  
Už zbývalo poslední dilema: s reklamou či bez? Názory uživatelů byly celkem jasné - proužek reklam, který se vyskytuje pouze v menu, nijak neobtěžuje. Nejlépe to popsal jeden uživatel zhruba slovy "tu malou reklamu přežiju a za ušetřené peníze si můžu koupit několik knih navíc". S tím jsem naprosto souhlasila, protože verze bez reklam stála o devět stovek víc.

Klik, klik, a druhý den jsem si běžela do Uloženky pro svého prvního Kindla :)


pondělí 2. února 2015

Uplynulý leden

První měsíc nového roku za mnou a na bilancování žádná sláva. Protože ale nechci být remca a ani by to nebylo fér, protože není pravda, že negativa vítězila. Jen trošku prudila :)

Budu tedy bilancovat-balancovat!

+ oproti předchozím měsícům byl leden pocitově překvapivě dlouhý
-  má na tom zásluhu především to, že se mě hned od Nového roku chytl nějaký bacil, který mě nechtěl jen tak pustit
+ mohla jsem tedy beztrestně trávit volný čas v posteli, číst si oddechovky a skouknout pár dávných oblíbeností: především jsem si dala novou Angeliku, která mě okamžitě navnadila si zopakovat všechny Angeliky staré :)
- nemohla jsem cvičit, první lednový týden jsem si dala jeden kruháč a pak se mi zase přitížilo, a když se mi konečně ulevilo, šla jsem na trhání posledních dvou osmiček a týden chodila se zašitými ústy (pěkná synekdocha) a pod ATB a koňskou dávkou brufenů
+ vzpružila jsem v sobě všechny mentální síly a světlo světa spatřilo již asi 15 stran mé nové diplomové práce :)
- žádný výlet
+ skvělý koncert slovenské zpěvačky Katarzia v Café Max, kam jsem vyrazila s kamarádkou Eliškou
+ poslední lednový den maturitní ples gymplu v Aši! (haha, končíme dvěma plusy, pozitiva vítězí!)