pátek 27. března 2015

Mašličková

V úterý opět proběhla moje dlouhodobá soukromá challenge "oblékni se co nejbarevněji / šíleněji a zdokumentuj to". Nejdřív jsem vůbec neměla náladu, slunce se před focením taky schovalo a dokonce mě během pracovní doby napadlo, že už mě to barevné harašení ani nebaví a raději bych měla džíny s keckama.

Naštěstí to byl jenom nějaký prchavý chmur a když jsme pak s holkama blbly ve studovně, tak mě to úúúplně přešlo :)



středa 25. března 2015

Nedělní potulování

Neděle nejdřív vypadala líně a zachmuřeně, ale to mě stejně neudrželo zavřenou v bytě... Takže jsem své dva hochy vytáhla na výlet a nakonec jsme toho prošli i víc než jsem čekala!

Na Erbenovu vyhlídku jsme se vydali po hřebeni přes Kočkov, kde je to tedy pěkně na houby značené (rozuměj vůbec).
Panoramata ale stála za to!




pondělí 23. března 2015

Ples FF

Každoroční ples fildy za námi a s ním uzavírám plesovou sezónu.
Celkový dojem - slabší.
Větruše působí hoch dojmem, prostředí jako v divadle - všude koberce a lana s bambulkama, ale naše stará dobrá Setuza to prostě není.
Nejvíce mě zklamalo, jak ples zazdili naši vyučující - všeho všudy jsem zahlédla pana děkana a dva doktory.
Trochu jsme se třásli na pivo za 50,-, alespoň, že byl ještě Gambáč za 30,-. Potrestáni za konzumaci toho hnusu jsme však byli - nebo alespoň já - následných bolehlavem, ale možná na tom měla podíl ta lahev vína, kterou jsme si s Járou koupili na pěší cestu vzhůru, když jsme ve Fóru zjistili, že nám v osm hodin ujela poslední lanovka. 




čtvrtek 19. března 2015

Daily struggle

Původně jsme se Zůzou fotily hlavně to, co mám pod kabátem, ale když jsem chtěla zvěčnit i "obalovou" verzi, ke které nesměla chybět sluchátka (protože mp3ku mám jako nezbytnost ke kabátu téměř přirostlou), stalo se to, s čím bojuji každé ráno.

Když mám lepší den, zadaří se již ve výtahu. 

Když horší...
...tak rozmotávám až téměř ke dveřím kanceláře.




úterý 17. března 2015

Divoké Předlice

Půlka března v tahu a tento víkend byl odšlapán první Batůžek roku 2015 a můj současně první letošní výlet. Trasa byla nezvykle krátká - pouhých cca 5 km, ale bylo to tak akorát, protože teplo ještě rozhodně nebylo. (A taky jsem to využila k prošlápnutí nových botek, což díky krátké vzdálenosti nebylo tak hrozné, ale úplně bez bolesti to také ne.)
Na start jsme se srotili na Míráku a zpočátku jsem v davu neregistrovala žádné známé tváře. Naše skupina se však cestou do Předlic (kterou jsme protáhli exkurzem přes Klíše, kde nechybělo zastavení v předraženém parčíku) rozrostla skoro na šedesát hlav, mezi nimiž známé firmy nescházely.

První zastávka směřovala do ulice na Nivách, což už je předlická legenda. Tahle ulice vybydlených domů začíná pár stovek metrů od kolejí, kousek od gymplu a téměř v sousedství galerie Armaturky a studentského VŠ Baru.
Ze stavu ulice úplně zebe. Vidíte ty dvě řady domů, dvě majestátní hradby. Na skvělém místě - otevřený výhled do krajiny, kousek od centra i od přírody. I přes pokročilou destrukci si dokážete představit, jak vypadaly v lepších časech. Nádherně - přesně v takovém domě bych brala byt všema deseti.
Teď je to jen smutný archetyp podnikání s chudobou.




čtvrtek 12. března 2015

Knihovnice

Vždycky se mi líbil takový ten styl a lá šprťácká knihovnice - jejím prototypem pro mě byla vždycky Evelyn z Mumie, její postavu i celý film jsem milovala od prvního shlédnutí!
Pro někoho stará-mladá, ale pokud si nezkazíte siluetu nelichotivým střihem, tak po přidání trochy vlastního šarmu rozhodně nezapadnete :)

A nebyla bych to já, kdybych nepřidala nějakou libovku navíc, která outfitu dodá vtip, přeci jen prý vypadám dost vážně sama o sobě. Vzorované punčochy již ke mně patří, ale tentokrát nešly přehlédnout mé nové slip-on tenisky, protože ta holografická růžová zářila do dáli :)

A zmínit se musím o svetříku!
Je to jedna z mých nejopatrovanějších věcí, protože je ze 100% kašmíru a neuvěřitelně hebounký a jemný. O kašmíru se ví, že patří mezi luxusní materiály, ale já měla štěstí, že moje kamarádka Romča umí lovit v sekáčích a tenhle svetřík získala asi za 40 Kč. A protože jí byl velký, darovala mi ho. Od té doby v sekáčích štendry se svetříky prohlížím obzvlášť bedlivě a hledám pohmatu.

 


úterý 10. března 2015

Polobotkování

Uklízím zimní boty a s nimi huňaté fusekle. Dělaly mi společnost od listopadu a už vážně stačilo. Je to doslova přechozený vztah!

Tím ale nastal nový problém. Jestli hádáte, že nemám na jaro boty, tak to není tak úplně přesné. "Bot" mám hafo. Ale žádné pořádné a s tím už musím opravdu něco udělat. V jednom ze svých předsevzacích článků jsem psala, jak už nebudu nakupovat nepoužitelné šlupky, které se sice v regálu s lákavou červenou cedulkou tvářily neodolatelně, ale jejich pravá tvář byl odhalena již při prvním sestupu krpálu, který denně zdolávám cestou do práce.

Včera jsem vytáhla své baťovské lakýrky a skončila se zmasakrovaným malíčkem.
Dnes přišly na řadu slip-ony, které se loňské léto tak úžasně osvědčily, že se během zimních slev má sbírka rozrostla na čtyři páry. Jenže zřejmě záleží na každém kusu a já se dnes i přes preventivní umístění gelové patěnky dobelhala do práce se zkrvavenou patou.

A řekla si, že už fakt dost.
Nehodlám se dál takto mučit, nakoupím pořádné boty, byť bych měla zůstat měsíc na suchých rohlících!

První boty, které jsou plodem této mé revoluce, ke mně již putují a podělím se o jejich příběh :)
Jak o mě všichni víte, mými nejnošenějšími botami jsou černé desetidírkové steelky, které už ale mají hodně za sebou a tak plánuji koupi nových. Předtím mě nenapadlo jít do jiných, než opět do desetidírkových, možná osmidírkových.
Minulý týden jsem ale byla ve fitku, kde je zvykem se u vstupu zouvat a nechat tam boty ležet (klasická překážková dráha), a tam stály - úžasné polobotky modré barvy a co víc - byly to třídírkové steelky! Musela jsem se jimi aspoň pět minut pokochat a prohlédnout je ze všech stran!
No a bylo rozhodnuto :) Menší zaseknutí bylo jenom na barvě. V té modré byly fakt úžasné, ale vzhledem k tomu, jaký jsem barevný chameleon to není úplně praktické, stejně tak lákala zelená.
Žlutá by za jiných okolností byla jasná favoritka, ale ten odstín nebyl úplně ten pravý a hlavně si dokážu živě představit, jak na nich budou vypadat všechny rýhy a škrábance. Pak mě taky nahlodala červená... Už dost!
Šla jsem tedy logicky do černých, které využiju nejvíce. A rozhodování mi ulehčilo i to, že jsem je jako jediné našla za o dost nižší cenu, než se běžně prodávají.





pondělí 9. března 2015

První buřt!

První jarní meta pokořena: už jsme pekli buřty!
A dokonce v Aši, kde zima obvykle definitivně končí až v květnu...




čtvrtek 5. března 2015

Jaro ve vzduchu!

Začátek týdne už byl v Ústí téměř jarní, dokonce jsem cestou do práce viděla trávník plný rozkvetlých sněženek a bledulí <3
V úterý jsme podnikly další barvičkové focení v kampusu univerzity, tentokrát jsem do akce vzala svůj velký teleobjektiv, tak doufám, že se vám fotky budou o něco více líbit :)
Na sobě mám opět barevnou bombu, jen omluvte viditelně zmačkanou sukni - strávila jsem v ní předtím osm hodin v kanceláři a tak na to vypadá.



úterý 3. března 2015

Únor v blo(g)ku

Nejkratší měsíc roku za námi a je na čase se ohlédnout.
Dny se prodloužily, z čehož jsem zpočátku byla téměř nadšená - odcházet za světla z práce, jít poté na nákup a i z toho krámu vycházet za světla - úžasné!
Teď už jenom vyhlížet vyšší teploty. Jeden den se člověk nadchne, že už se dá jít bez čepice, a druhý den škrábe zazmrzlé auto.

Ašská zima ještě neřekla zdaleka poslední slovo:


Detail mého letošního zimního obutí, nic jiného než steelky prakticky nenosím... Díky Járovi jsem se naučila je pořádně leštit, což je o dost omladilo (mám je už víc než 4 roky). Ale na příští rok si už vážně pořídím nové!  


Zásadní koupí měsíce února byla čtečka Kindle, o čemž jsem psala zde. A krásný kabátek na ni následoval, kochám se jím každý den :)