úterý 30. června 2015

Rethymno a Chania

Rethymno bylo město, kam jsem směřovali pracovně. Navštívili jsme zde Krétskou univerzitu a mezi jinými pracovními povinnostmi jsme si prohlédli univerzitní kampus a museli uznat, že jsme na tom mnohem lépe. Univerzita se nachází kdesi v kopcích nad městem, takže není ani možné, aby se do ní studenti dostávali pěšky či na kole. (A to se raději ani více nerozpisuji o tom, jak opět zradilo zadávání iks verzí řeckého názvu sídla této školy do navigace, která nás odtáhla kamsi do děsuplné a liduprázdné oblasti plné nedostavěných ruin... Na plánovanou schůzku jsme dojeli v pořádku jen s hodinovým zpožděním!)

Směr Chania a Rethymno - to je přece jasné!



Krétská univerzita...



pondělí 29. června 2015

Faistos

...nebo Phaistos či Festos?
Tahle památka se píše pokaždé jinak a tak je to vlastně v Řecku s každým názvem.
Měli jsme k dispozici asi pět různých map, kde pod názvem v řecké alfabetě existovaly v angličtině či češtině různé verze téhož místa a při naťukání do navigace se buď objevilo něco hodně vzdáleně příbuzného nebo pro jistotu nic.
Mě bloudění ale nijak nevadilo, brala jsem to jako dobrodružství :)

...a jako dobroudružství musí brát cestování po Krétě i tyhle děti :)


Krétské silnice jsou kapitola sama pro sebe - uprostřed jsou dvojité čáry, aby se zabránilo předjíždění, ale to se vyřeší uhnutím do za krajnici, kde je místo více než štědré. 


Poté, co nás navigace naváděla do úplně jiného města, než jsme měli zadané v hledáčku, jsme Faistos konečně trefili!


čtvrtek 25. června 2015

Knossos

Cestě za ústřední krétskou památkou předcházela den předtím návštěva heraklionského archeologického muzea, které je plné artefaktů právě z oblasti Knossu.
Byla to skvělá volba, protože dnešní Knossos tvoří jen uměle dostavěné fragmenty někdejšího paláce, a tak si můžete v muzeu předem vykreslit jasnou představu, seznámit se s historií a kulturou a pak konkrétní výjevy zasadit do reálně existujících míst...

Model stavu z dob největší slávy...


...vs. realita dneška:


Nejslavnější artefakt celého muzea - Faistoský disk:


úterý 23. června 2015

Kréta

Těch pár dní na Krétě uteklo jako voda a já se stačila taktak trochu prohřát na tamních krásných 32 stupních, které jsou ale ve spojení se středomořským klimatem a jemně profukujícím vánkem od moře pocitově úplně jinde než stejných 32 stupňů z předminulého týdne v naší kanceláři!
Na víkend následoval pád do zamračeného ašského bubákova s 11 stupni...

Že se po Krétě proháněl bájný Minotauros, kterému servírovali čerstvé panny, to jistě není třeba dlouze představovat. Návštěva ruiny kdysi pohádkového paláce Knossos byla jasný plán, zbytek se vyvrbil cestou.
Možná jste jako já nevěděli, že se Kréta skládá ze čtyř krajů, nesoucí většinou název podle svého největšího města. Já měla štěstí za svou krátkou návštěvu vidět tři z nich. Projeli jsme ostrov ze severu na jih (což nebylo příliš daleko - Kréta má na délku nejvíce 70 km, takže ji směrem dolů sjedete za hodinu a půl) a částečně směrem na západ. 




Ubytovaní jsme byli v hotelu Marin v centru Heraklionu, což také tvořilo naši startovní pozici. Když jsme poznali další města, tak nám došlo, že Heraklion není zrovna úžasná volba. Je to špinavé, zmachťané betonové město, bez pláží, zato s mořem plným odpadků, ale vzhledem k tomu, že se v něm nalézá letiště a jen šest kilometrů z centra dojedete na hlavní krétský turistický trhák - ruiny paláce Knossos, je to významný strategický bod.


pondělí 15. června 2015

Obtýdeník

Tak jsem tu s prvním vydáním Obtýdeníku, mého nového seriálu, který přináší zaručeně čerstvé a totálně neobjektivní zpravodajství s tipy a triky pro všední den i svátek.

Jak pracovně nazvat začátek června? 
Pražský.
Hned třikrát jsem musela cestovat do našeho velkoměsta...
Minulý pátek jsme s kolegyněmi vyrazily za kulturou, a to do divadla Broadway na muzikál Mýdlový princ.
Nic jsem od toho neočekávala a tak jsem byla jen příjemně překvapená, jednoduchý příběh o ztroskotaném pražském herci, který má po otci zdědit jmění pod podmínkou, že v rodném šumavském maloměstě obnoví divadelní spolek a dostane ho na celostátní divadelní soutěž, měl spád a až na občasné trapné vtípky jsme se bavily. Písničky Václava Neckáře mě baví a třeba takovou Kdo vchází do tvých snů si od té doby pouštím celkem často! :) 


V sobotu dopoledne jsem po tradiční kašovité snídani jen taktak doběhla vlak, abych se do Práglu dostala znovu, tentokrát kvůli studiu sudetoněmeckých materiálů v Národní knihovně.
Byla jsem mírně řečeno šokovaná množstvím studujících takhle při sobotě. A popravdě mi to tam moc nevyhovuje. To tiché prostředí mě dost stresovalo.



čtvrtek 11. června 2015

Sport a cvičení v mém životě II.

Ve snaze získat lepší kondici a shodit pár kil se od nepaměti věnuji různým sportům a skupinovým cvičením. V dnešní době jich kolem sebe najdeme tisíce a pořád přibývají nové a nové, zlepšované, se superinovativními pomůckami, i bez nich. Je vlastně docela zajímavé sledovat trendy, které v tomto směru odcházejí a přicházejí...

Vzpomenete si, co všechno jste třeba vy vyzkoušeli?
V posledním článku o sportu jsem shrnula prakticky všechno své sportovní snažení.
Třeba jak jsem kdysi milovala spinning. Chodila jsem na něj i 3x týdně a ještě k tomu přes celé město na Střekov. Loni v zimě jsem se k němu na chvíli vrátila, protože se mi zasteklo po cyklistění. Zjistila jsem ale, že když instruktor nepouští hudbu, která se mi líbí, tak mě to až tak nebaví. Prakticky jsem před lety skončila, protože přestala jezdit má oblíbená instruktorka. V tomto sportu je to vždycky risk - musíte vyzkoušet iks lekcí, abyste zjistili, který trenér vám sedí. A pokud nejste příliš časově flexibilní a berete lekci v den a čas, které vám dovolí váš diář, tak se to povést nemusí. Zažila jsem si krutě protrpěnou hodinu, kdy instruktor pouštěl jakýsi trance, kdy měl každý track minálně čtvrt hodiny. Myslela jsem, že odtamtud s křikem uteču.
Naopak nejúžasnější hodiny, kdy jsem šlapala jako o život a ještě se u toho smála, mi podbarvovali Kabáti a Landa. Primitivní, ale funkční.

Moje nejoblíbenější tréninky byly ty kondiční a kruhové v B fit, ale od zimy jich rapidně ubylo, protože náš trenér Martin dostudoval a našel si práci na plný úvazek. Chvilku jsem tedy zkoušela chodit na Brutál kruháč, kterému propadla celkem velká spousta lidí. Musím ale říct, že ač jsem byla po trénincích vždy nadšená a nabušená, příliš lehkým krokem se mi na ně nechodilo.
Tréninky se odehrávají v tělocvičně jedné z ústeckých základních škol a já mám asi s tímto prostředím stále problém.

Když se totiž vrátím hluboko do minulosti, odhalím vám svůj komplex z tělocviku.

==Upozorňuji, že následujícíc pasáž může obsahovat velký patos a sebelítost.==
Už jsem se zmiňovala, že jsem byla vždy sportovní antitalent. Neudělala jsem nikdy pořádně ani kotoul, ze stojky jsem mívala závratě (když jsem hlavou dolů, tak absolutně ztrácím orientaci v prostoru), při basketu měla hrůzu z letícího míče, takže když na mě svištěl, tak jsem ruce víc než chytáním zaměstnávala chráněním hlavy... Nehledě na slabé ruce, které mě nikdy neudržely ani na hrazdě, ani se jim asi tak do 15 let nepovedlo přehodit délku tělocvičny. Taky mám strach z lidí při hromadných startech, kdy se někteří derou dopředu tak vehementně, aniž dávají pozor, jestli přitom nekopli do hlavy někoho, kdo stál za nimi...
A určitě vám nepřidají ani komentáře vyučujících, že jste líní nebo máte těžký zadek.
Zvláštní útrpnou specialitou před každou "hrou" bylo zvolení dvou kapitánů, kteří si volili lidi do svého týmu. Jak jde o nějakou soutěž, nevybere si vás do týmu ani nejlepší kamarádka. To by ještě nebylo nejhorší. Když pravidelně zůstáváte nazbyt a tým, který vás "vyhraje", začne bučet, to už pro puberťáka bolestivé je.
A ne, nikdy jsem se z těláku nevymlouvala. Některé roky na gymplu jsem měla dokonce stoprocentní docházku. Nemarodila jsem, neomdlívala z menstruace, nechodila na rovnátka, alergologii, ani na rehabilitace (nejčastější výmluvy z omluvenkového koutku). Neomlouvalo mě astma, ani nadměrné kouření. Prostě jsem byla ten línej lůzr. Když jsem jednou v pololetí dostala trojku z těláku, která mi zkazila vyznamenání s odůvodněním "protože se ani nesnažíš", tak můj odpor k tělovýchově dosáhl vrcholu.
== konec pasáže rozhořčení nad krutou životní nespravedlností, hehe :) ==

Svíravý pocit v žaludku.
Dodnes se mi opakovaně zdají noční můry, kdy jdu do školy a pak se někde ve sklepních prostorách nekonečně dlouho převlékám na hodinu tělocviku.
Vědět, co vím dnes a co mám nastudováno z psychologie, asi bych to podruhé nepodstoupila a z tělocviku se prostě nějak vylhala.

Proč ale tak trpím na kruháči? Protože školní tělocvična.
Na začátku rozcvička, kdy v chumlu běháme dokola. Po kluzkých parketách.
A poté následuje protažení ve dvojicích. Další trauma. Nechci být s nikým ve dvojici! Většinou se tam s nikým neznám, nikoho se nechci dotýkat a už vůbec se sebou navzájem hazardovat. Třeba při cviku, kdy jeden sedí na bobku a druhý ho má přeskočit. Brrr.
Nebo když jeden sedí na zemi s nohama od sebe a druhý mu je má přeskakovat. Celou dobu jsem si představovala, jak někomu rozskočím stehno. Paradoxně se mi stalo, že kluk, co se mnou byl ve dvojici, dupl na to moje. Auuuu. Ale jsem holt divná povaha, hůř bych se cítila, kdybych skočila já na něj :)

Rozhodně ale tenhle koncept cvičení nezavrhuji - naopak. Pokud jste společenští (já bohužel fakt ne), tak vám to bude vyhovovat, protože si užijete i spoustu srandy.

Já však svůj ideální sport musím hledat dál...

Můj nejnovější koncept vypadá takto: kolem půl deváté večer chodím běhat do parku. Většinou uběhnu 6 km za tři čtvrtě hodiny s tím, že pracuji na cíli dosáhnout 5 km do půl hodiny. Po návratu domů pak půl hodiny věnuju posilování a protahování. Koupila jsem si v Lidlu (hej, muj nej sport krám!) 2,5 kg kettlebell a dost mě to s ním baví, jen mě mrzí, že nemám dva :)
A musím říct, že jsem z účinků nadšená, cítím zlepšení po každém tréninku. Můj sen je takhle běhat minimálně 4x týdně, ale nemá cenu to násilím lámat, protože divadlo, cesty a eventy na nikoho nečekají. 


Nikdy předtím jsem se necítila tak v pohodě a v klídku, baví mě to a dělá mi to radost.
Když jsem posledně přiběhla domů, tak se mě spolubydlící zeptala, proč to dělám. Určitě čekala odpověď typu "musím zhubnout pět kilo". Odpověď "dát 5 kiláků pod 30 minut" vyvolala trochu zmatek.
Ale tak lidi mají i divnější koníčky :)
(Třeba selfíčka... :D)


Jaké máte vy zkušenosti a čemu se věnujete nejraději?
A jaký cíl považujete za ten váš smysluplný?

úterý 9. června 2015

Večerní Střižák

V Ústí jsme poslední květnovou neděli večer vyrazili na Střižák, odkud pak byla dolů adrenalinová cesta, protože jsem několik dní předtím slýchala od různých lidí horové historky o stádech prasat :)
Nahoru vede spleť cestiček, my si tu naši vybrali stylem "ententýky", až nás nakonec musela z lesa vyvést GPS :)
Ale večer tam byl kouzelný, smrákanec u rybníka správně kýčovitý a i ohniště na buřty se našlo...




pondělí 8. června 2015

středa 3. června 2015

Řádění v Tivoli

Poslední večer v Kodani.
Kde si nejvíc zablbnout a utratit poslední dánské kačky?
Zábavní park v Tivoli!
Disneyland a podobné záležitosti mě nikdy nebraly. Nikdy jsem nebyla ani na Matějské! Kolem tyčící se horské dráhy jsem celý kodaňský pobyt chodila s respektem...

A co myslíte?
No totálně mě to dostalo!
A ta obávaná horská dráha? 
Chacha, jely jsme dvakrát, z toho podruhé v první lajně!

Největší zábavou večera se pro nás stalo po každé jízdě běžet do stánku s obrazovkami, kde byly fotky z jízdy. Nad našima vypoulenýma očima a uječenými ksichtíky jsme se šíleně nasmály. I když já jsem na každé fotce vypadala jako bych byla na umření... Škoda, že za jednu fotku chtěli 60 dánských korun, jinak by to byla skvělá památka.

Jako zahřívačku jsme si daly nenápadný kolotoč pro děcka - pirátské lodičky. No už to dost svištělo!
Potom hned na obří řetízák, který vás vytáhne do výšky cca 30 metrů a tam vás roztočí... Boží výhled na město, fičící vítr a závrať. Popravdě jsem se klepala jak ratlík, protože mám z výšek celkem strach. Ale jakmile jsme byly nohama na zemi, tak mě zachvátilo nadšení, a okamžitě jsme musely oběhnout všechny atrakce... Vláček Odin express, který byl takovým předkrmem k velké horské dráze, odstředivka, kterou jsme nakonec jmenovaly nej atrakcí a byly na ní asi tak 10x, další vláček, svištící skrz "ledovec", vodní tunel, kde jste z lodičky stříleli laserem na světýlka, skvělá opičí dráha...



úterý 2. června 2015

Amager Strandpark

Jet do města, které leží u moře (nebo hodně blízko...) a nejít se k němu pokochat a počvachtat??

Podívat se na nejslavnější kodaňskou pláž patřilo mezi jasné plány a naše cyklistické nadšení je jen umocnilo, takže její návštěva patřila mezi priority třetího dne v dánské metropoli...
Pláž leží trochu mimo město, ale na tak rovinatém místě to s kolem nebyl žádný problém.



Výhled na úžasný Oresundský most, spojující Kodaň se švédským Malmö...

pondělí 1. června 2015

Kolová Kodaň

Loňská dovolená v Holandsku mi ukázala život v cyklistickém ráji. A protože Kodaň je druhým takovým, půjčení kola se ukázalo jako ten nejlepší nápad na cestě za jejím poznáním...
 


Zavítaly jsem do sympatické půjčovny kol (mají web zde!), kterou jsme měly po cestě, a sympatická byla o to víc, že v ní vařili kafe a bylo to bez váhání nejlepší kafe, jaké jsme v Kodani měly! Skvělý provozní nám také v rychlosti osvětlil pravidla cyklistického silničního provozu...