čtvrtek 30. července 2015

Sněžka

Dovolenááá!
A s ní výletům zdar! Ten první směřoval na již dlouho plánovaný nejvyšší vrchol ČR, protože co bych to jinak byla za uvědomělého Čecha. (V srpnu by mě měl čekat ještě Říp a zásadní české body budu mít splněny.)
Ze Dvora Králové jsme vyrazili kolem poledne a do hodinky byli v Peci pod Sněžkou, což je mimochodem neskutečně malebná vesnice, připadala jsem si tam úplně jako někde v Alpách či ve Švajcu. Úhledně posekané trávníky na úbočích, upravené chaty a chalupy, které do jedné slouží zároveň jako penziony. Všechna parkovací místa soukromá.
Byznys bohužel prýštil z každého rohu.

Za stovku jsme naše auto odložili na velké parkoviště přímo pod lanovkou a pustili se po svých do kopce. Výhled pohádkový a všude kolem obsypané borůvčí!


 



úterý 28. července 2015

Wedding time!

Poslední víkend jsem na svém fejsbůku zaznamenala asi nejvíc svateb za celou jeho historii a v neděli ráno jsme všichni šupem lajkovali nová příjmení čerstvě provdaných kamarádek.
I já jsem na jedné z těch svateb byla, a to ve Dvoře Králové u mé úžasné spolužačky z vejšky Pavly, která si po několika společných letech vzala svého spolužáka z gymplu Pepu. Jejich příběh je kouzelný v tom, že spolu seděli v jedné lavici, ale párem se stali až rok po maturitě, kdy jim byl osudným první třídní sraz :)

Cestou do východních Čech jsem také odstartovala svou horečně očekávanou dovolenou!


Nevěsta Pavla se svědkyní Klárkou, taktéž mou spolužačkou:


A další spolužačka z češtiny Míša se svou přítelkyní Petrou. (A Jára s Benderem nemohli chybět.)


úterý 21. července 2015

Melouny

Zase něco typicky barevného a oblíbený melounový vzor k tomu :)
Tentokrát jsem si vyhrála i s nehtama a chtěla něco echt letního, takže jsem ze své sbírky vytáhla všechny zelené, modré a žluté odstíny.




pátek 17. července 2015

Radůstky & praktůstky

Dlouho tu nebyl žádný materiální článek a protože mě tyhle pitominky baví, tak přidám také svou troškou do davového šílenství :)
Něco z toho nejsou úplně horké novinky, spíše se mi to nastřádalo za poslední cca tři měsíce (takže alespoň můžu potvrdit využití!)

Pozor, nevyžádaná reklamní smršť začíná!

Začnu věcmi z mého technického parku :)

Tenhleten úžasný USB lilek mám od Járy z jeho shopu (e-shop už snad bude brzy!) :)
Hodně jsem váhala nad chilli papričkou, ale fialová v mých bytových doplňcích vítězí (ač ji paradoxně úplně nemiluju), takže padla volba právě na lilek.



Koupila jsem si snad do bot barevné tkaničky?


středa 15. července 2015

Udělala to zas...

Sedím si takhle v práci u počítače, za okny prší a já vzpomínám na slunečný víkend, kdy jsem se cachtala v bazénku.
A najednou tam byla ta představa - jak se nořím z vody, pohodím hlavou ze strany na stranu a kolem stříká voda z mých krátkých vlasů a já si jen prsty prohrábnu kštici, která se začne kroutit do divokým vlnek...

Nějaké dlouhé rozhodování a složité spekulace neproběhly, nebyl na to čas.
Hned druhý den jsem totiž dosáhla svého :)


Kudrliny jsou sice zase uměle dočasné, protože vůbec netuším, jestli moje vlasy zase někdy dostanou zpět svoji vlnící se schopnost.

Úplně by mi stačilo, kdyby se kroutily jako kdysi a já pro to nemusela vůbec nic dělat.
Z dnešního pohledu se směju, protože ty mé staré střihy jsou prapodivné. Nevím proč, ale nějak mě tehdy lidé (tedy přesněji to asi byla máma a kadeřnice) přesvědčovali, že jen tak "podseknout" vlasy bude hrozné a mým vlasům totálně nesvědčící. Což si tedy poslední rok nemyslím - viz dokumentace mého prvního řezu zde a jak-vynikl-tupý-střih-na-nedobrovolně-rovném-páču zde.

Důkazy dob dávno zašlých přiloženy - vyšťárány z hlubin starých facebookových profilovek!

sobota 11. července 2015

Jahodník


Moje nyní nejoblíbenější tričko ze Zootu a fungl nová sukně, která mě stála 9 doláčů a kterou jsem z objednávky tří sukní z SheIn považovala za tu nejméně sympatickou a v reálu pak mile překvapila, hlavně příjemným materiálem :)



pátek 10. července 2015

Na skok do Holandska

Dohromady tam i zpět 1500 km s čerstvou technickou dalo mé auto jako nic a já jsem zase o dost zkušenější řidič. I když jsem samozřejmě neřídila celou dobu, spíš něco málo přes třetinu.
Jára však byl skvělý komentátor dění na silnici, takže pro mě předtím ta nejnudnější věc, jakou jízda po nekonečné dálnici je, dostala úplně jiný rozměr, protože jsem nikdy plynulý provoz nepovažovala za živoucí organismus tvořený jak inteligentními řidiči, schopnými předvídat, tak naprostými idioty, kteří si v hlavě přehrávají asi Need for speed.

Počasí bylo tak skvělé, že jsem se první den spálila na břiše (po celonoční jízdě a postavení stanu v kempu jsme si zdřímli na sluníčku) a druhý den pro změnu na zádech při blbnutí v moři. Namazala jsem se totiž sama stylem kam ruka dosáhla.
Dnes už jsem oloupaná jak sváteční páreček.

Sever Holandska, neboli Friesland (no, ledovou zemi to v těchto dnech skutečně nepřipomínalo), jsme jeli navštívit kvůli narozeninám jedné malé slečny a jsem hrozně ráda, že jsem toho mohla být součástí.
O nějaká velká panoramata se ale s vámi nepodělím, protože toho moc k vidění nebylo. Prostě placka, krávy, cihlové domy a sem tam kolo a to už známe z loňské dovolené...

Náš kemp, kde jsme byli jediní cizinci...


...a jak vidíte, ani místní nás příliš neutiskovali :)
 



středa 8. července 2015

První výročí motorového vztahu

Posledního června to byl rok, co jsem podnikla ten riskantní krok a pořídila si plechového oře na čtyřech kolech. Jak se to všechno událo jsem podrobně rozepisovala zde.
A uplynulý rok už je dobrý k bilanci a podělení se s vámi o to, jaké to doopravdy je - a co si budeme nalhávat - hlavně na kolik to vyjde.


Mému autu bylo v době koupě deset let, takže se nejednalo o žádný nový stroj, což mi také neustále připomínalo mé okolí. Starší auta přinášejí neustálé riziko investic. Někteří lidé si kvůli tomu také kupují jen nová auta - pět let nemusí na technickou, veškeré závady jsou v záruce, a tak je vše relativně bez starostí. Za pět let se auto dá ještě za slušnou cenu poslat dál a opět pořídit nové...
Samozřejmě že by se mi líbilo si koupit nové auto a nic neřešit. Splátkový systém mě ale pořád trochu děsí, protože při průměrných finančních možnostech často splácíte ještě dlouho potom, co věc reálně doslouží, nehledě na nečekané životní karamboly, kdy se hravě může stát, že prostě další měsíc nebudete mít v rozpočtu ani kačku navíc. A jako ženu mě v tomhle ohledu nejvíc děsí mateřská dovolená, která může přijít kdykoliv a zásadně zkrouhnout můj rozpočet.

Co bych podruhé udělala jinak? 

čtvrtek 2. července 2015

Obtýdeník

Největší událostí posledních 14 dnů byl určitě můj výlet na Krétu, z čehož jsem se pak vzpamatovávala až do dalšího týdne.
Přiletěli jsme zpět ve čtvrtek večer, pro mě to znamenalo kufr vybalit a zase znovu zabalit a v pátek ráno ho hodit do auta a vyrazit do práce, kde se na mě vyvalila houšť z mé emailové schránky.
Odpoledne jsem frčela na západ a protože mi spolucestující společnost dělala skvělá Nikča a její táta, cesta mi moc příjemně utekla.

V sobotu jsme pak s Járou podnikli výlet do kynšperského pivovaru Zajíc, na který jsem si dělala zálusk už od loňského léta.


Dali jsme si tam výborný oběd v podobě lososa v pivním těstíčku s pivovarským salátem, hořčicovo-citronovým dipem, cibulovými kroužky a steakovými hranolky. Nejdřív jsem se ofrňovala, že se s těmi kroužky ani hranolky moc nepředali, ale hádejte co - ani jsem je nezvládla dojíst!
A s pivem také velká spokojenost, dali jsme si medové a pak podnikli nájezd na místní pivovarskou prodejnu a nabrali si několik speciálů domů...   



středa 1. července 2015

Krétské jídlo

Na řecké jídlo jsem měla vzpomínky jako na jídlo velmi těžké.

Poprvé jsem byla v Řecku v 16 letech.
Jeli jsme do Soluně na soustředění s dramatickým kroužkem a dokonce jsme bydleli v rodinách, takže jsem měla tu nejlepší šanci zjistit, jak to tam chodí... V mojí hostitelské rodině byla maminka učitelka, tatínek lékař a měli dvě děti - 13letá holčina a asi 18letý kluk a oba typičtí vypapaní Řeci.
Proč tomu tak je mi ale došlo ihned - večeře se podávala až v pozdních večerních hodinách a hlavní chod, který sestával především z hromady masa, se dostával ke slovu až o půlnoci. Nehledě na jiné nezdravé provianty vystavené v kuchyni, jako byla nutella a různobarevné snídaňové cereálie.
Když jsme pak jedli v restauracích, vždy nám nejdřív přinesli předkm v podobě tzatziků s rozpečeným chlebem a to byla taková dobrota, že jsme se toho příšerně přecpali a hlavní jídlo pak do sebe soukali jen s obrovskými potížemi. Jenže když na to hlavní jídlo čekáte přes hodinu a mezitím vám na stole leží taková lahoda, tak co máte dělat?? :)
Při vší té těžké masité stravě mi přišlo nejvtipnější, že se nesměl do záchodové mísy házet toaletní papír, aby se jim neucpaly úzké odpadní trubky. No, řekla bych, že zrovna ten papír jim nezpůsobí ten nejvěší problém:).

Loni jsem byla na služební cestě na řecké části Kypru, kde jsem si řecké jídlo mohla konečně připomenout. Tehdy mě ale příliš neoslovilo, zvlášť kvůli přehršli příšerně přeslazených zákusků a prapodivné zálivce na salát, kterou přelévali všechno.

Kréta ale přinesla nové chuťové zážitky a já jsem z řecké kuchyně zase unesená :)
Jídlu, které si můžete dopřát právě na Krétě, se přezdívá Krétská dieta a je tak v něčem rozdílná od pevninského Řecka. Tím největším rozdílem je, že na Krétě dostanete na talíř především to, co je čistě místní. Olivy, olej, ovoce, zelenina, ryby, sýry, maso, víno. A víc toho prakticky nepotřebujete!
Jestli Řecku opravdu hrozí vyhoštění z eurozóny, tak Krétě doporučuji se osamostatnit - utáhla by to! :)

Nedostižitelné tzatziky...


Změna proti ledovému frappé - tohle bylo ledové latté. Zákusek jsme dostali jako pozornost podniku, chutná to trochu jako ztuhlá dětská jablečná přesnídávka s ořechy.


Překrm zvaný dakos - rajčata a feta sýr zapečený na housce...