pondělí 31. srpna 2015

Letní zahrada

Říkala jsem si, že by se na blogu měla objevit sukně, kterou jsem tohle léto pasovala na svou nejoblíbenější. A vzhledem k tomu, že léto nám ještě zdaleka nehodlá říct poslední slovo, nejlepším zátiším byla zase naše zahrada.
Co zátiším! Myslím, že v tomhle postu hraje hlavní roli.
Pokochat se jí a zároveň najíst, to jsou moje dvě oblíbené činnosti. I když co se týče sklízení zahradních úrod, říkám tomu, že se jdu napást.




úterý 25. srpna 2015

Zelený dědek na Dni Ašanů

"Den Ašanů" jeden z účastníků charakterizoval jako "Wiesenfest po Ašsku", za mě to tedy byla velmi povedená akce, potkala jsem tam snad všechny - prakticky to byl větší sraz známých než na maturitních plesech! Hrály tam různé kapely (haha, třeba odpoledne patřilo Evě a Vaškovi), pro děti tam byla spousta atrakcí včetně kolotočů nebo vodního zorbingu a tekuté občerstvení zajišťoval Chodovarský pivovar, což bylo skvělé především v tom, že měli čepované i nealko pivo!

Hlavní důvod, proč jsem se této akce zúčastnila, byla propagace ekologického spolku Zelený dědek, jehož členkou jsem už asi pět let (a jako nezávislá za Zelené jsem v předposledních volbách také kandidovala do zastupitelstva a poté rok působila v komisi pro vzdělávání a školství - no, závratná politická kariéra :D Ale jednou se k tomu doufám vrátím.)
O co jde Zelenému dědkovi? Do tohoto spolku jsem se přidala v době, kdy se v Aši spouštělo iks megalomanských projektů z evropských dotací - nové náměstí, nové parkoviště, revitalizace sídlišť a budování cyklostezek. Od té doby se také do ašského slovníku zařadil neologismus devitalizace.
Máme nepříjemný pocit, že projektanti těchto stavebních rychlokvašek očividně všechny zakázky lajnují pouze od stolu, bez přihlédnutí k tomu, jak to na daném místě vypadá, takže skoro vždy nezůstane kámen na kameni - představa výchozí situace jako "zeleného drnu" (v případě moderní techniky to vidím na bílou plochu na monitoru počítače), na kterém můžete stavět cokoliv si zamanete, bez toho, aby někdo musel přemýšlet a počítat se vzrostlými stromy na daném místě či charakterem okolní zástavby. A když se náhodou povede pár stromů zachránit a do projektů se s nimi zázrakem počítá, přijde tupý kopáč a podseká stromům kořeny...
Někdy jsme plní zoufalství, když nás sice k řízení o kácení přizvou, ale prakticky nemůžeme nic, protože projekt je dávno hotový a schválený. Jen potřebují alibi, že jsou ekologové vůbec seznámeni.

Více o naší činnosti se můžete dočíst na webu ZDE. 




sobota 22. srpna 2015

Borůvková Goethova skalka

Na náš první společný výlet na Goethovu skalku vzpomínám moc ráda, protože to bylo takové to správně romantické rande v začátcích vztahu...
Letos v létě jsme se tam vydali na kolech za trochu méně poetickým účelem - natrhat pár borůvek. Skalka byla doslova obsypaná a na to, jak je to exponované místo, nebyly vůbec vysbírané...

Nějaký čas jsem rozmýšlela, jestli tyhle fotky vůbec vypouštět, protože jsou zvláštní - focené iPhonem za šera a navíc jsem si nevšimla, že mi můj čokoládový obal lehce zakryl čočku foťáku. Ale ta rozostřenost a zatmělé rohy se mi celkem líbí :) 




čtvrtek 13. srpna 2015

Po dovolené

Hned takhle ze začátku bych vám chtěla poděkovat za vyčerpávající a souputnické komentáře k posledním dvěma článkům, kde jsme řešily pleť, akné a očistu. Dala jsem na vaše rady a brzo nafasuji pleťovou vodu od Biodermy, řadu Senzibio, tak uvidíme.
V současné době jsem na zkoušku vyměnila micelárku Garnier za Mixu (verze pro mastnou pleť), ale pozitivní zkouška to nebude - Mixa mě trochu pálí. Rozhodně to ale nemá na micelárku od Yves Rocher, která mě pálila jak čert (vzorkovou lahvičku mám z časopisu - investovat do celé lahve by asi bolelo).


Po několikaměsíční pauze jsem si totiž zase předplatila Elle a zrovna tahle řada tam byla v nabídce jako dárek. U předplatného tohodle časopisu vždycky koukám právě na dárek, mám pak alespoň pocit, že ten časopis mám vlastně "zadarmo" a k tomu užitečnou věc, kterou jsem vlastně potřebovala :D Už mám takhle asi tři roky fén Remington, který je opravdu super a nevyměnila bych ho, loni jsem dostala žehličku na vlasy, kterou ale mám spíš jen pro sváteční příležitosti, a mezitím jsem dostala ještě toaletku Guess Girl, která je od té doby mou favoritkou mezi vůněmi a už jsem si ji sama ještě 2x dokoupila.
Takže takhle alespoň nepatřím mezi ty, co nadávají, že si za ty prachy koupili jen kopec reklamy na křídovém papíře.

...tohle ale nemělo být náplní dnešního článku :)

Že máme ale venku krásně?

Úplně jsem se zabejčila vůči lidem, co na to nadávají. Ano, taky sotva funím; když přilezu z práce domů, tak musím nejdřív pod ledovou sprchu a teprve pak fungovat, v noci nemůžu spát, protože panelák je roztopený do poslední betonové kosti, ale teplého léta je třeba, abychom na něj mohli vzpomínat, až přijdou plískanice... Ale už mě fakt nebaví, jak je počasí to první a často jediné, o čem se lidi baví. Do výtahu ke mně přistoupila důchodkyně - stěžování si. Dobře, tam je to pochopitelné. Venku se před hospodou potkají dva známí - okamžitě skuhrají. Na chodbách v práci není slyšet nic jiného...
Ne ne ne!
Mám teď důvod mít mrazák nacpaný ledem a mraženým jogurtem a na stole mi stojí úžasná self-made okurkovo-limetková limonáda, kterou do sebe liji po litrech. Kouknu z okna na modrou oblohu a okamžitě se usměji. Když zrovna nemusím šplhat do kopce, tak si hřejivé paprsky užívám. A když mě ovane teplý vánek jako pomazlení? Nádhera!

Díky tomu také prožívám menší šok z konce dovolené. I když dovolené... ta to v pravém smyslu ani nebyla. Dejme tomu, že jsem prostě dva týdny nešla do práce. Místo v šest jsem vstávala v osm, a to se pro regeneraci organismu také počítá.

Čas vyplnily příjemné věci jako např.:

Vychutnávání pivních speciálů u táboráku...



sobota 8. srpna 2015

První zkušenost: Sankhapraksalana

Naznačila jsem, že jsem vyzkoušela jednu očistnou proceduru, která by mi mohla kromě jiného pomoci i s mým problémem s pletí. O Sankhapraksalaně neboli pročištění střev jsem slyšela už dávno, ale vzhledem k tomu, že se jedná o choulostivou věc spojenou s lítáním na záchod a v některých případech i zvracení, tak mé odhodlávání trvalo velmi dlouho, měla jsem trochu obavy a pořád se vymlouvala, že největší překážkou je, že na to prakticky nemám nikdy pořádně volný den. Takže až vidina dovolené mě přinutila si ten den konečně zvolit, pevně naordinovat a necouvnout.

Prakticky veškeré info jsem si vzala jenom odtud. Na těchto stránkách jsem si nejdřív pročetla celý postup a na základě něj si vytvořila seznam bodů, které je potřeba dodržet. Nedokázala bych si představit ty nervy, kdybych zjistila v polovině procesu, který už nezastavíte, že by scházela nějaká nezbytná věc.
No, nakonec stejně scházela, ale k tomu se dostanu později.

Stránky obsahují i obsáhlou diskuzi, do které jsem se ponořila ihned po přečtení postupu. Příspěvků je tam opravdu hodně, ale cca deset mi jich stačilo k vytvoření si představy o tom, co by mohlo a nemohlo nastat.

Základem této kůry je pití teplé slané vody.
Brrrr, otřásám se i teď. Žádná lahoda to tedy není.

A jak vypadal můj postup?

Ráno po probuzení místo snídaně vypít tři sklenice vody (klidně studené, je potřeba se zavodnit) - pokud se ta sůl, kterou do sebe budete lít, dostane jinam než kam je v plánu, tak vás dehydruje.
Cca hodinu poté si připravit vše, co budeme potřebovat:
  • nádoby, ze kterých budete pít. Teplá slaná voda by se měla pít na ex (ne, nedá se to) po 1,5 litrových porcích. Žádnou takovou nádobu jsem ale doma nenašla, takže jsem použila jednu litrovou, dva klasické pullitry a jednu polévkovou misku.
  • dala jsem vařit 1 hrnek basmati rýže a počkala, až se rozvaří. Po odstavení jsem na ni kydla velký kus másla a přikryla.
  • připravit si heřmánkový čaj. Bohužel jsem nepočítala s tím, že mámina zdravotnicky dokonale vybavená domácnost bude postrádat takový základní bylinný produkt. Místo něj jsem tedy použila jakýsi "žaludeční čaj", protože obsahoval i heřmánek. NE, NE, NE. Žaludeční čaj je supermegafuj a silný jak bejk (a já si ještě zalila pěkně dva hrnky po dvou sáčcích!) a měl by se pít pomalu po lžičkách! Vy potřebuejte něco, co do sebe ve velkém naklopíte. Takže mě zachránil mátový, i když ideál to taky nebyl.
  • zvážit se. Krok, který jsem se bála, že propásnu. Byla by to škoda, protože se na tom krásně ukáže, o co jste se pročistili.
  • konečně si připravit tu příšernou slanou vodu. Neměla by být moc teplá, ale ani studená. Vychytat to "tak akorát" není úplně jednoduché. Takže pokud jste na to sami a nikdo vám nebude pomáhat, tak si první nádobu připravte vlažnou akorát, ale ty další natočte trochu teplejší, protože až se budete na záchodě prát s vlastním procesem, tak vám mezitím vystydne.
  • na záchod si připavit malý kalíšek s olivovým olejem, kterým si na závěr ošetříte konečník, aby vás nepálila zadnice jak po tuně chilli.
  • nadechnout se a šup na to.
Vtipné bylo, že jsem si plánovala, jak na to budu sama, v klidu. Přijdu dopoledne k rodičům, bude tam maximálně jeden z nich a pes. Samozřejmě se to zrovna sešlo tak, že oba rodiče byli doma, protože dovolená, k tomu si tam vzali na přespání mého dvou a půl letého synovce a ještě se přepadově objevil ztracený strejda, který u nás nakonec pár dní přespal.
Takže přeplněný barák a do toho jsem já přišla s tím, že jim na neblíže určenou dobu zaberu WC.

pondělí 3. srpna 2015

Ve válečném stavu s hormony

Klíčová slova: hormony, antikoncepce, akné, menzes, depka, bylinky, léky, vitamíny

Kdo již teď usoudí, že to není téma pro něj, nemusí dál pokračovat :)

Před necelými dvěma lety jsem poprvé vysadila hormonální antikoncepci. Brala jsem 8 let v kuse Minervu, o které se dnes již ví, že je to extra silné svinstvo. Mě ale celou dobu perfektně vyhovovala, neměla jsem žádné nežádoucí účinky a ty dva hlavní - chránit proti početí a zlepšovat pleť - splnila do puntíku.
Po jejím vysazení se mi strašně zhoršila pleť - no, velké překvápko.
Začalo to hned po pár týdnech zvýšenou mastnotou a vzápětí přišlo na řadu akné. Několik měsíců jsem tomu nechávala volný průběh, že se třeba hormony srovnají samy. Bylo to ale jen horší... Nasadila jsem do boje různá antibakteriální patlátka, vodičky, peelingy, masky... A problémy se netýkaly jenom pleti, i celý cyklus byl prapodivný.

Mamka mi tehdy koupila Femigard, který mám dodnes schovaný v koutě ledničky, protože je strašně hnusný a já mu příliš nevěřila. Částečný úspěch jsem pak připsala arganovému oleji, kterým jsem před spaním potírala nejpostiženější místa, a potom na doporučení Lucky polykala šalvějový olej... Do toho jsem snědla dvě krabičky Gynmaxu, abych měla lepší výsledky cytologie, což se podařilo. Na srovnání hormonů a vyčištění pleti to však nestačilo. Můj gynekolog sice tento přípravek přímo nehaněl, ale utrousil, že pokud za to jsem ochotná ty nemalé peníze vydávar, tak ať ho klidně beru, že na škodu určitě není.




Potom čas plynul a v létě mi sluníčko vykreslilo všechny pihy tak, že zařídily celkem slušné maskování.
Na podzim ale všechen můj vysluněný pigment i většina pih zesvětlaly, nedostatky začaly být vidět o to víc a najednou to dost komentovalo i mé okolí.
Kdykoliv jsem dřív otevřela časopis a tam byl článek na téma akné, často se hned v prvním odstavci objevovaly věty, jak problémy s akné působí negativně na sebevědomí, ale s tím jsem do té doby problém neměla. Až po téměř roce, kdy už bych vlastně mohla být zvyklá.

Jenže když se s tím snažíte tak dlouho bojovat a všechno je marné, nutně se dostaví frustrace.

Po dlouhém rozmýšlení jsem v říjnu zašla ke svému gynekologovi a nechala si napsat novou antikoncepci. (Důvod nebyl ani tak ten, že bych chtěla mít pokoj od akné, ale v srpnu jsem potkala svého současného přítele, a mamka do mě od té doby hučela, že strašně riskujeme, že nemáme ani jeden svůj byt, já nemám hotovou školu, splácíme auta atd., a když se to sečetlo s přetrvávajícími problémy, tak chemie vyhrála.)
Minerva už nepřicházela v úvahu, protože ji dnes doktoři ani nepředepisují. Dostala jsem Dienille a pročetla desítky diskuzí na internetu, ze kterých vyplynulo, že pravděpodobnost negativních účinků je podobná jako u čehokoliv jiného.
Problémy nenastaly žádné, naopak vše bylo super, pleť se vyčistila do měsíce, menstruace minimální, bez bolestí, a vymizely i veškeré nedostatky spojené s nepravidelným cyklem.

Nespotřebovala jsem ale ani dvě krabičky a opět jsem se rozhodla s HA skončit a tenktokrát už opravdu navždy.
Začalo to mými pochybnostmi, že se tělo nechová jako dřív, hlavně z hlediska senzitivity. A definitivně jsem se rozhodla u článku psychogynekoložky Máslové. Ten článek je sice dlouhý, ale určitě doporučuji k přečtení, i když ho někde strašně strhali, mě ale dává smysl. Rozesílala jsem ho i mezi kamarádky a všechny zaujal.

Opět jsem se tedy ponořila do vln internetu a začala hledat pomoc.
A všechny hrozné vzpomínky se mi jako zlý sen promítly před očima: extra odporné zanícené boláky na zádech, na bradě, pupínky ve vlasech, na krku, dekoltu i za ušima. V Ústí neustále super mastný obličej, a když jsem pak přijela do Aše, kde je voda jiná, tak se mi všechny pupínky okamžitě vysušily, takže jsem měla obličej plný bílých šupin. Plus šílený cyklus vyžadující zásoby tamponů v každé kabelce, co kdyby náhodou.
Člověk je zajímavý tvor, když na spoustu nepříjemností, které když pominou, dokáže tak snadno zapomenout.

Tentokrát jsem se rozhodla, že nebudu dávat tělu žádný čas na to, aby mě stihlo nemile překvapit. Nebudu vůbec kalkulovat s tím, že by se to tentokrát mohlo urovnat samo.

Zpočátku jsem nezaznamenala žádné změny, ale o to urputněji jsem se jim snažila zabránit...
A šla jsem na to hlavně přes přírodu a základní vitamíny a minerály, prostě žádné předražené multifunkční zázraky.

sobota 1. srpna 2015

Ob-obtýdeník

Měsíc utekl jak nic a já ani nezaznamenala, že můj obtýdeník chytl tak velké zpoždění!
Takže tady je nálož červencových momentů a já jdu pokračovat ve své dovolence, která se pomalu přehupuje do druhé poloviny...

Začátek července se nesl v duchu pravého horkého léta, takže jsme chladili rozpálená těla vně i vnitřně :)


A nemohlo chybět grilování a naše letošní první cuketky ze zahrady: