pondělí 30. listopadu 2015

Jak snadno by byly věci jinak

Určitě každého z nás mnohokrát napadlo "kdybych tenkrát udělal/a tohle jinak..."
Už kolikrát jsme s přáteli i náhodnými známými probírali naši volbu střední a později vysoké školy a já si přitom uvědomila, že udělat tehdy jinou volbu by mi naprosto zpřeházelo život.
Chodila jsem na osmileté gymnázium a v kvartě se mnoho z nás rozhodovalo, zda zůstat, nebo odejít na jinou střední školu. Já jsem tehdy žila snem o životě se spoustou zvířat a hlavně o koních (teenagerovská holčičkovská klasika...), takže nápad na střední školu padl na zemědělku, což bylo doma samozřejmě rezolutně zamítnuto ("ty půjdeš na vysokou a ne se někam vrtat v hnoji!"). Kdybych si to tehdy prosadila, stoprocentně bych teď byla někde jinde, měla jinou práci, v jiném městě, měla jiné přátelé atd. Byla bych to vůbec já, jak se znám?

Pro tuto úvahu ale nemusím chodit až tak daleko - před několika týdny jsem začala chodit do fitka, které se nachází hned za vysokoškoskými kolejemi. Když jsem na koleji bydlela já (a sakra, to už je let...), tak jsem chodila cvičit přes celé město až na Střekov. Kdybych tehdy měla fitko hned za kolejí, tak bych tam byla pečená vařená (nebo si to teď minimálně myslím). A mám takový pocit, že by to na mě napáchalo výraznější změny než jen lepší figuru.


Vysvětlím hned:

pondělí 23. listopadu 2015

Late November...

Podzim se nám chýlí ke konci, tak by to chtělo ještě nějaký ryze podzimní příspěvek než se vydám někam hlouběji...

Už je to nějaký ten týden, co jsme byli na poslední letošní vyjížďce na kole. Bylo to parádní, protože teploměr ukazoval ještě nějakých 15 stupňů a to šlo :) Jen to brzké stmívání nás zahnalo brzo domů, ale západ slunce, který nás zastihl u rybníka Čerňák v Krásné u Aše, stál fakt za to... Ajfoun vám to zprostředkuje tak z 60% skutečné nádhery.




pondělí 9. listopadu 2015

Pod Pravčickou!

Minulou neděli byl podzim úplně pohádkový, a tak jsme neseděli doma a vyrazili na Pravčickou bránu. Já už jsem tam kdysi byla, ale protože jsme tehdy vyrazili pozdě, tak už nás nepustili ani pod ni. Nyní jsme si ale přivstali a strávili tam nejkrásnější část dne a dokonce se i vyhnuli největšímu náporu turistů, protože stejný nápad jako my měly stovky dalších lidí :) Včetně Japonců se selfie tyčkama.




pátek 6. listopadu 2015

Podzimní střípky II.

Nahromaděná všehochuť, která mě trochu uklidňuje, že jsem ani během psaní diplomky nebyla absolutně asociální :)

Tak jako první třeba jedna autíčková z Aše...


Stala se taky úžasná věc: z Brna se vrátila domů jedna moje skvělá kamarádka, a tak jsme se sešly asi po čtyřech letech... Protože pracuje v Duchcově, tak jsme si daly sraz na půl cesty v Teplicích a poseděly v kavárně jménem Vanilková cukrárna, která mě naprosto nadchla svým interiérem, protože to je přesně můj oblíbený styl :)
Fotky mají bídnou kvalitu, ale foceno hlavně pro představu...
(Ale našla jsem i podrobnější recenzi s výbornýma fotkama zde)


pondělí 2. listopadu 2015

Pumpkin time

Jestli si říkáte, co se mi přihodilo, že sem najednou přihazuju článek o vaření (!), tak vás mohu ujistit, že nic horšího než diplomková prokrastinace. Teď se na to snadno vzpomíná, protože hotová diplomka už si lebedí v mé knihovničce, ale ještě před týdnem jsem byla uzlík nervů. Hladový uzlík nervů.
Ale právě v tom nejhorším jsem se hřála skvělou polívčičkou!

Do dýňové polévky jsem se chystala už loni a kdovíproč to nevyšlo.
Asi vím - jakmile totiž rozkliknu JAKÝKOLIV recept, tak snad kromě hrnkové bábovky si na mě všude vymýšlejí suroviny, který prostě zrovna doma nemám. A někdy ani nevím, kde je sehnat.
Třeba šalotku.
Proč tam nenapíšou cibuli??? Já vím, že ji můžu použít, ale nechci si připadat jako Babica. To už je jen krůček k "když nemáte mascarpone, hoďte tam taveňák"!
Každopádně o dýňovce jsem se dočetla, že je tak ízy, že snad víc ízy už to nejde. A že se dokonce může vařit i se šlupkou. A to rozhodlo! Protože čas byl můj velký nepřítel.

Samozřejmě jsem ale v receptu stejně narazila, protože se v něm psalo cosi o vývaru.
Nemám!
V ledničce mi veškerá zelenina pojde po dvou dnech - třeba z mrkve je už druhý den guma, a to jsem ji zkoušela skladovat v šuplíku, v poličce, pytlíku a kelímku. Mimo lednici totéž. Dva dny na míse a guma. Panelák prostě není zelenina-friendly. Ze stejné logiky u mě nenajdete ani pastiňák, ani celer, ani cokoliv jiného, co by se hodilo na vývar. A mamky rada "kup si ten želatinovej bujón" se mi taky moc nelíbila, protože se mi myšlenka těchhle instantních věcí nelíbí.

Takže jsem ignorovala všechny recepty a udělala to intuitivně.
Možná si říkáte, že nad blbou polívkou strašně filozofuju, ale já si i při každém vaření pudingu přečtu 3x za sebou postup na obalu!



Na kousky nakrájenou dýni se zbytky již zmíněné ochablé mrkve z mé ledničky (výhoda vaření a mixérování - stav surovin už nemusí být zrovna top!) jsem nechala rozvařit ve velkém hrnci.
Až pak mi došlo, že dospod měl přijít základ ze "zpěněné cibulky". Nevadí, udělala jsem ho bokem a přimíchala :)
Pak tam taky mělo přijít kari.
Po prohledání mého skromného arzenálu koření jsem musela vzít zavděk kurkumou. Barvu to má stejnou, no ne?

A poslední fází bylo z té hmoty udělat polívku.
Bohužel zatím nemám ponorný mixér a na to použít šlehač už jsem dostatečně poučená.
Takže jsem použila mixér a trnula strachy, že mi ho horká polívka naleptá.