čtvrtek 31. prosince 2015

Dojče bíchr

Zdravím poslední den v roce a než přijde nálada, chuť a čas na nějakou podrobnější bilanci, podělím se s vámi o další kousek mého bláznivého života.
Tyhle Vánoce předčily všechny ostatní svou originalitou - a to takovou, že jsme prostě žádné nepořádali. Minimalistickou výzdobu jsem již ukazovala zde, ale jinak bylo vše naruby. Bramborový salát jsme na Štědrý den obědvali u Járovo mamky, ale k večeři jsem pro nás dva vyrobila houbové rizoto, protože to tak prostě s nabídkou ve spíži zrovna vyšlo... A stejně jako jsme makali víkend co víkend poslední asi dva měsíce, tak jsme makali od prvního dne mé vánoční dovolené a totéž jsme dělali i v  ten kýžený Štědrý večer asi do dvou do rána.
Místo svátečních šatů staré džíny, na nohách zaprášené staré glády, na rukou pracovní rukavice.
Chtěli jsme do Vánoc lidsky bydlet a taky se nám to povedlo.
Naše předchozí bytí v Aši totiž nebylo asi zrovna to, co byste si pod pojmem bytí představovali. V prostoru, který je vlastně nebytový, scházely některé důležité aspekty, díky kterým se jim říká nebytové, ale protože nejsme žádné citlivky a Jára má za sebou celkem bohaté zkušenosti se spartanským životem, tak jsme to rok a půl zvládali bez větších potíží - i když možná jsme to tak zvládli jen proto, že to díky našim hektickým životům tak strašně uteklo...

Změny tlačí dál a vše se posouvá - já postupně ze severu na západ a odsud částečně na ještě dálnější západ, takže koupě bytu nebo jiného lidského obydlí vhodného pro lidi (respektive pro jednu fintilku, která trvá minimálně na vlastní šatně!), v tuto chvíli nepatří mezi investici číslo jedna, ale je potřeba co nejvíc vytěžit ze současných možností.

Včera jsme se ségrou využily povánočních slev a zajely si na nákupy do nedalekého bavorského Hofu. Obchodem číslo jedna pro mě bylo jakékoliv německé knihkupectví. Pilování jazyka na mě momentálně doráží mezi hlavními úkoly pro příští půlrok a není čas ztrácet čas. Nedávno jsem přelouskala svou první knihu v anglině a napoprvé to nebylo ani tak bolavé - chytré totiž bylo si vybrat titul, který jsem kdysi již asi dvakrát četla v češtině.
S němčinou jsem zauvažovala podobně a aby motivace byla o to silnější, vybrala jsem si titul nad tituly - můžete třikrát hádat a tradá - Pýcha a předsudek alias Stolz und Vorurteil v nejnovějším německém překladu sehnána. Ač v češtině preferuji klasický překlad Evy Kondrysové a s těmi novějšími mám srdeční, morální, etický i emoční problém, v němčině jakožto začátečník ocením současnou spisovnou podobu - určitě chápete, že se úplně necítím na dobové přechodníky...


A protože žádný paperback z tak krásně úhledné řady nechce být v žádné knihovničce sám, bude mu na poličce dělat sousedku i Paní Dallowayová od Virginie Woolfové, a to bude má další německá výzva, protože jsem ji v češtině nečetla :)



úterý 22. prosince 2015

Vánoce

Letošní Vánoce přicházejí ani nevím jak... spíš to probíhá tak nějak mimoděk na pozadí.
Což ale není vůbec špatně, nepropadám žádným šílenstvím, nějaké dárky jsem měla sesbírané postupně a v tom největším předvánočním pekle jsem absolvovala jen dvě návštěvy nákupních Mekk.

Z kraje prosince jsem dostala malou roli červeného nadělovače sladkostí, vše ale bylo narychlo, převlékla jsem se jen na honem v koupelně, když jsem takhle chodila kdysi, předcházelo tomu několik hodin důkladných příprav...




čtvrtek 17. prosince 2015

Jediné, co přetrvává, je změna!

Tohle heslo jsem poprvé viděla při své několikaleté brigošce v Nanu Nana, tehdy mi to moc smysl nedávalo, protože neustálé předělávání komínů zboží a regálů s příšerně těžkými policemi opravdu nepatřilo mezi mé oblíbené činnosti. Navíc jsem prostě konzerva uvyklá na to své - což dokazuje třeba plocha mého monitoru, kde mám fotku rozkvetlé třešně už od předloňského jara. Mám problém i se zařízením svého pokojíku, kde se nedokážu oprostit od uspořádání, které jsem mu vtiskla na začátku. Dokážu vymyslet zařízení pokoje, když výrazně obměním nábytek nebo přijdu do úplně prázdného prostoru - ale pracovat již s jednou zařízeným?
To je ale jen malá odbočka, která vlastně nebyla v plánu :)

obložní úkaz v Aši...

Docela dlouho jsem se odmlčela v postupu mých plánů (nebo jsem se alespoň trochu snažila mlžit) - znáte takový ten strach ze zakřiknutí? Mlžit ale vůbec neumím a vlastně jsem obecně taková slepičí řiťka, takže většinou řeknu všechno hned.
Nutkání ke změnám většího či menšího rázu mě pudí v celkem pravidelných cyklech, asi tak co dva roky, ale to nejnovější dosud považuji za největší.

Poslední cca tři měsíce čtu hodně motivační literaturu - knížky, blogy, články. Některým se směju, jiné beru celkem vážně, ale celkově se ze všech snažím něco užitečného vytěžit. Často je to těžký, protože takový ten americký sluníčkový balast a lá reklamní vymejvačka většinu rozumně uvažujích lidí dokáže tak otrávit, že knížku odloží - teď mluvím třeba o knihách nejprofláklejší motivační autorky Rhondy Byrne - viz diskuze zde.
Kdyby mi někdo ještě před pár měsíci řekl, že budu číst motivační literaturu, sepisovat si velké a malé "to do" listy a malovat si tabulky a grafy svých velkých i menších cílů a pokroků, tak bych se asi od srdce zasmála.
Znala jsem holčinu, která měla svou knihovnu plnou takových knížek, a to ve mně zaselo první pochybnosti o jejich funkčnosti, protože jsem u ní nikdy nezaznamenala žádný posun.
Ale to, že přečtení knížky samotnou změnu v životě nezaručí, to jistě znáte sami: i když si při čtení říkáte, jak to na vás sedí a jak vám to konečně otevřelo oči, stejně ze zajetých kolejí nevybočíte.

pondělí 7. prosince 2015

Podzim over

Ještě pár obrázků z konce listopadu, než začneme prudit s Vánocemi. Já je tradičně moc neřeším, pár dárků jsem pokoupila a pár mě jich snad ještě cvrnkne do nosu...

Blogy jsou plné wishlistů a tipů na dárky pro celou family, ale já se zatím nenechávám stresovat. Když mě doma překvapili otázkou, co chci, tak jsem zůstala zaraženě koukat, protože jsem takhle z fleku nedokázala nic vymyslet. To, co bych opravdu chtěla si totiž stejně koupím sama. Pokud jste na Facebooku, tak jste si určitě všimli, že to tam neustále nahazuje fotky, které jste publikovali před rokem, dvěma, pěti. Tedy v případě, že vůbec nějaké fotky postujete :)
Na mě takhle před pár dny vyskočil můj loňský seznam pro Ježíška (respektive pro mámu, protože nikdo jiný pro mě dárky neobstarává) (plus tady byl článek). A velmi mě překvapilo, že jsem si kromě jedné věci postupně splnila všechno. Z toho Ježíšek donesl pouze mixér a kromě Clarisonicu jsem si pak zbytek koupila sama, či v případě jedné knihy vypůjčila. Takže jsem letos Ježíškovi řekla, že ten Clarisonic stále platí (ale vím rovnou, že ho nedonese - mamka si myslí, že je to agresivní věc :) a přidala jsem jen aktuální seznam knih - pokud jste zvědaví na můj vkus či nevkus, k nahlédnutí zde.
A teď už k obrazové dokumentaci.

Poslední užívání si kožené bundičky při 15 stupních... 


Generální úklid mých vzpomínek

V rámci příprav na předvánoční úklid jsem se rozhodla uvolnit našim nějaké to úložné místo a ohodlala se vytřídit skříň plnou "pokladů". Jednalo se o šest narvaných tašek s odstrižky látek, vyřazeným oblečením, princeznovskými kostýmy a ručně šitými pokusy "o vlastní módu". Pobavila jsem se velmi a zároveň to byla velmi nostalgická cesta časem. Kupodivu jsem toho moc nevyhodila a protože plánuju si k Vánocům (nebo spíš po Vánocích, ale to je fuk) nadělit šicí stroj, tak se halda větších i menších odstřižků na první pokusy bude hodit.
Hlavně jsem ale našla tyhle kabelky, které jsem šila. Bylo mi tak 13 a skutečně jsem je nosila! Jen do té růžové se toho nedalo moc dát, protože když byla moc těžká, tak se natáhla :)


Další (marný) pokus o sehnání ideálního kabátu. Tenhle neobsahoval vlnu prakticky vůbec, takže neměl šanci. Ale aspoň zkusit jsem si ho chtěla :) Byl z C&A.