neděle 31. ledna 2016

Pendlování

Každý pátek na západ, každou neděli na sever... Dvě stě kiláků sem, dvě stě tam.
Už rok a půl takhle šíleně jezdím tam a zpět.
Občas se mě někdo zeptá, jestli mě to vůbec baví, a někdy se ptám sama sebe, jestli mě to ještě baví.


Přitom první tři roky na vysoké jsem takhle jezdila úplně stejně víkend co víkend a tu šílenou cestu jsem podnikala vlakem! Cesta vlakem obnášela půlhodinovou cestu z koleje / bytu / školy na nádraží s krosnou na zádech, kabelou křížem a noťasem v ruce. Cesta vlakem trvala čtyři hodiny a z toho půl až třičtvrtě jsem v závislosti na navazujících spojích trčela v nechutné nádražní hale v Chebu. V Aši další minimálně čtvrthodinu zabrala cesta z nádraží domů. To máme téměř pět hodin cesty. Do toho nevábné prostředí vlakového kupé s často ještě nevábnějšími spolusedícími, v zimě při každé druhé jízdě mrznout a při každé třetí se horkem připékat ke koženkové sedačce (a v létě se připékat při každé).

čtvrtek 28. ledna 2016

Růžovka v županu

Kabáty a boty jsou věčné, nesmrtelné a velmi populátní téma - důkazem buď, že články s touto tématikou jsou na tomto blogu nejvíc komentovaným a diskutovaným artiklem. A můžeme se to tomu vůbec divit?
Během slev jsem zavítala do CCC, abych zjistila, že je to stejná tragédie jako všude jinde. Stačí skouknout první tři vystavené páry v oddělení Lasocki a dál nemá vůbec smysl chodit. Protože to jsou jediné kožené boty v celém obchodě! Asi už jsem moc náročná, ale umělé zimní boty už prostě nechci a navíc mě jejich materiál odrazuje už jen svým vzhledem. A štve mě, že ač v pánském oddělení mají výběr menší, tak kožené boty převládají. Jakoby výrobce chápal, že ženy se lepidlem oblemcanou gumou obelhat dají, ale muži ještě ne!

Dnes to ale bude hlavně o kabátku, který jsem si přivezla z povánočnch slev z Německa.
Nad podobným typem jsem óchala už někdy v říjnu v Mangu, ten však byl trochu mimo mou cenovou relaci.
Neříkám, že by to nebyla investice, ale shledala jsem ho natolik tenkým, že je pro mě využitelný jen na takováta pětistupňová bezdešťová mezidobí, případně na přebíhačky do auta či na krátké přesuny na společenské akce. Kvalita sice nebude tak závratná, ale právě proto, že ho nevynosím tak často, mi to vůbec nevadí. A cena? 20 Eur! Je to přesně tenhle, co teď nedávno vyprodali na Zootu.
A taky si říkám, že má tak primitivní střih (můj terminus technikus - obšitá deka!), že až zežmolkuje a zpuckatí, tak ho jednoduše rozpářu, nakoupím pořádný materiál a ušiju si podle něj nový.

Na výběr jich měli více a já se původně nadchla pro takový trochu sivější, ale ségra mě přesvědčila, že tahle barva mi sedí mnohem líp. A taky mi jde krásně k novému batůžku, který jsem dostala k Vánocům od budoucí švagrové. Batůžky jsou pro mě nezbytnost, protože když v týdnu chodím z práce cvičit nebo na nákup, tak je to s ohledem na množství tahaných věcí nejpohodlnější. Batůžek je z Oriflamu (!) a zatím jsem s ním moc spokojená.   




úterý 26. ledna 2016

Barevnosti 2015

Ještě není konec ledna, takže snad s ohlédnutím za loňským rokem nejsem tak opožděná :)
Chvilku mi přišlo, že to nemá smysl, protože to byl takový rok - prostě roční, předchozích 360 a něco dní, a který už si nepamatuju, jak začal, a ani nejásám, že skončil. 
Ale zásadní momenty tu byly! 

Než se do nich ale pustím, nesmím zapomenout zmínit, že jsem konečně překročila Rubikon a hlavně svůj vlastní stín a už jsem s blogem veřejně i na Faceooku. Odkaz najdete ZDE, případně v pravé liště můžete kliknout na příslušný symbol a propojí vás to též. Facebook sice všichni nepodporují (viď, Terko:)), ale pro množství lidí je to nejsnažší způsob jak zjistit, zda se tu šustlo něco nového a má cenu se namáhat klikem, a v případě, že někdo nepoužívá záložky, tak i s pracným vyhledáváním :).
Budu ráda za obligátní lajk i sdílení, ale především za aktivní debatu - toho, že si někdo v dnešní uspěchané době najde chvilku na zpětnou vazbu, si opravdu cením.

Z kraje roku jsem si konečně pořídila Kindle, ale dosud jsem na něm přečetla jen jednu a půl knihy, takže spíš ostuda...
Loni se přestěhovala naše fakulta do nově zrekonstruované budovy, což přineslo novou studovnu historie, která se mi moc líbí a taky jsme se v ní s holkama parádně vyblbly :)
V červenci jsem jako slepá k houslím přišla k iPhonu, abych se zbavila své ničím nepodložené nevraživosti a předsudkům vůči této značce a zjistila, že na ní něco je... Před pár dny jsem se ho ale zase vzdala (a dala šanci Číně, haha) - nezavrhuji ale, že kdybych někdy v budoucnu nevěděla co s penězi, tak že bych do nového nešla! :)

Hodně jsem řešila, jak bude můj blog pokračovat a postupovat, a napsala jsem toho i dost o sobě... Třeba zde a zde a zde a zde a zde.
Svěřila jsem se vám se svým vnímáním tělesna, svými sportovními (ne)začátky a jak cvičím a sportuji: zatím existuji první dva díly tu a tuhle a můžu slíbit, že pokračování bude nastopro! Se sportem jde ruku v ruce zdravý životní styl a jídlo obecně, takže jsem se podělila i o svou zkušenost s východní očistnou metodou a taky si vylila srdce ohledně splašených hormonů.

Článek, na který jsem hrdá a který je přesně tím z témat, jakými chci tento blog zaplňovat, byl o mém prvním roce života s autem. Praktickým tipům, zkušenostem a hlavně zákeřným nástrahám dospělého života se chci věnovat především!

Cestování patří odjakživa k mým oblíbeným koníčkům a loni jsem opět měla příležitost podívat se do několika úžasných zemí, z nichž nejzajímavější bylo určitě Rumunsko a Dánsko. Nádherná byla i Kréta. Na pár dní jsme s přítelem vyrazili na sever Holandska, kam doufám, že budeme jezdit pravidelně. V září proběhla exkurzní dovolená po severní Itálii a ta pro mě navždy zůstane především vzpomínkou na žádost o ruku <3!
 
A už vás nebudu více unavovat nekonečným klikáním a nabízím shrnutí minulého roku z té marnivé a především barevné stránky: během loňského roku se mi tu nastřádala řádka barevných outfitů, takže pojďme na malou rekapitulaci :)
Budu moc ráda, když mi napíšete, který modýlek se mi dle vás nejvíc povedl, a nebojte se mi i říct, v čem jsem za největšího strašáka. Případně jestli mě celkově považujete za trapnou nevkusnou cirkusačku :):)
Možná jsem se měla podobným způsobem vyřádit v útlém mládí, ale to mě takovéhle věci nezajímaly. (Tehdy jsem byla echtovní snobská intelektuálka, takže to šlo těžko!)

1) 2)

pátek 22. ledna 2016

Jak napsat diplomku - rádce pro líné

Nehodlám se žádným způsobem delegovat na nějakou vysoce kompetentní osobu, které bylo shůry dáno, na to jsem si se svými závěrečnými pracemi prožila celkem peklo... Ale - mám jich za sebou víc než je (duševně) zdrávo a do toho spoustu seminárek, jejichž psaním na zakázku jsem si občas přivydělala nějakou korunu.
Jsem ale v podstatě pekelně líný tvor, prokrastinátor nejtěžšího kalibru a zlehčovač všeho možného k tomu, takže není divu, že bez nezbytných zlepšováků bych to určitě nedala.

Pro tohle všechno bych se s vámi chtěla podělit o pár tipů, které mi pomohly tím vším psacím martyriem projít a přežít! Můžete si je vztáhnout nejen na diplomky, ale i bakalářky a seminární práce. Nebudou se zřejmě doslova hodit ke každému oboru, ale minimálně na humanitní vědy by měly být napasovatelné.

1) Základ je mít Téma.
Záměrně píšu Téma s velkým T, protože je to nejdůležitější věc - pokud si vyberete něco, co vám nic neříká nebo nepřipadá ani trochu atraktivní, neberte si ho. Strávíte s ním spoustu času a proč se otravovat s něčím, co vám nechutná?
Možná je nejjednodušší přijít na katedru, najít nástěnku navržených témat a jedno ukořistit. Ale výběr nemusí za moc stát, případně vám na výběr ani nezbyde.
Každá katedra má svůj archiv, studovnu či knihovnu, kde skladuje již obhájené bakalářské a diplomové práce: zajděte tam a vyžádejte si jejich seznam (případně pokud studujete na pokrokovější instituci, tak by měl takový seznam být k nalezení na webu).
Když se do takového přehledu začtete, zjistíte následující věci:
- každé třetí téma bude mít název přes tři řádky,
- každému pátému tématu nebudete rozumět,
- minimálně o jednom z deseti budete pochybovat, že je z vašeho oboru,
- u některých vám bude okamžitě jasné, že si jím jejich autor odpykal všechny své hříchy,
- a u některých i hříchy všech svých spolužáků!
Ve všem tom děsu však občas probleskne téma, které vás donutí zpozornět: buď bude vtipné, uvozené jadrným citátem, na téma, které vás baví i mimoškolně, spjaté s vaším městem, vaší oblíbenou knihou,vaším stylem hudby / oblekání / politickým názorem - možností je nekonečně, zkrátka podle vašich chutí. Chvíli budete přemýšlet, jak k němu dotyčný přišel, případně jak je možné, že mu někdo něco takového vůbec povolil?
No a tady už máme k inspiraci jen krůček!
A komu nestačí pouhá inspirace, ten může vybrané Téma nenápadně obšlehnout dosazením jiných proměnných...

čtvrtek 14. ledna 2016

Zelené pozdvižení

Laděno do mého oblíbeného retro stylu - midi kolová sukně, vykukující halenka s fiží a tak dále.
Pro mě celkem normální věci, ale to pozdvižení, které jsem v tomto modýlku způsobila v Tescu v Klášterci nad Ohří, kde jsme s holkama zastavovaly při páteční cestě domů, působilo jako návštěva mimozemšťanky. Šuškající si personál, který si mě postupně přišel nenápadně okouknout, chlápek, co se na mě zdálky tlemil a zřejmě mi chtěl poskytnout cenný komentář, a navrch parta teenegerek, které mě sjely pohledem s upřímným opovržením.
Náádhera, to mě baví :)
Většina mých modelů má jeden nešvar - vždycky přidám něco, čím se to snažím shodit. Divoké punčocháče, infantilní nebo naopak drsný doplněk. Ani nevím proč vlastně, asi abych dala najevo, že mám smysl pro humor, že se úporně nesnažím o perfektní výsledek, opravdu netuším. A asi je čas s tím skončit.
Když jsem ale tuhle úvahu přednesla Šárce, která mě fotila, tak mě trochu vrátila na zem: "Vždyť jsi to udělala i dneska - botama!"
Nene, moje steelky jsou výjimka!
Jsou to moje nejlepší zimní boty k sukni!
A hádejte se, že ne :)




pondělí 11. ledna 2016

Poznávací znamení

Nový rok bychom mohli přivítat humorně, takže proč se nepobavit hned na můj účet?

Každý načatý rok začíná takovou optimistickou afirmací vašeho vysněného budoucího JÁ. Takže než to přijde, tak tady máte seznam divností a šíleností, které provázejí můj život, a bude pro mě nesmírně povzbuzující, když se v něčem také poznáte a dáte mi to vedět! :) Podobné seznamy mě vždycky baví, protože si uvědomíte, jak za a) jste divní, b) jiní jsou ještě divnější a za c) občas jsme prostě divní stejně!

1) Myju si ruce asi tak tisíckrát za den. Stačí mi sáhnout na kliku nebo se letmo dotknout hadru na nádobí a prostě musím! Ten dotek na kůži jako by mě pálil a pokud mě něco zdržuje od přímé cesty k umyvadlu, tak jsem schopná na to myslet po celou dobu, než se k němu dostanu.

2) Používám látkové kapesníky a klasická tuhá mýdla. Stran toho kapesníku občas dostanu udivenou poznámku, ovšem někteří muži to cení :) A i když v koupelně mám i mýdlo tekuté, tak prostě pořádně umyté ruce jsou jen tuhou kostičkou - viz bod 1!

3) Jsem militantní nekuřák. Kouření nesnáším! Měla jsem několik partnerů, kteří když zjistili, že mi to vadí, tak šmahem slibovali, jak toho tedy nechají, protože to přeci není žádný problém. Po pár týdnech vždycky zjistili, že se trochu přecenili, a od té doby to šlo od desíti k pěti...

středa 6. ledna 2016

Prosinec

Prosinec byl takový průlet časoprostorem, který jsem sotva zaznamenala, ale výživný tedy byl!
Hned zkraje jsem obhajovala diplomku, čímž ze mě spadla několikaletá tíha...
Detailík mého slušňáckého obhajovacího modelu:


Ale na radování čas vůbec nezbyl, protože neúprosně běžel a já řešila věci budoucí - a po výměně několika mailů a telefonátů jsem s tlukoucím srdcem až v krku dostala vymodlené pozvání na pohovor a kam, to můžete vidět na fotkách. Ten den lehce mrzlo a ač to vypadá jak někde v Holandsku, je to mnohem blíže :)