čtvrtek 31. března 2016

Death comes to Pemberley

Ve chvíli, kdy se takhle v sobotu večer přítel pustil do hraní počítačové hry, jsem odhodila stranou tíhu veškerých povinností a dopřála si také svou chvilku nevinné zábavy a po dlouhé době provětrala složku nastahovaných filmů ve svém počítači.

Přirozeně přišla chuť na nějakou Period Era´s Drama, protože už jsem volné chvilky celého prodlouženého víkendu trávila se svou německou verzí Pýchy a předsudku (ha, po třech měsících jsem na straně 50!), a proč si pouštět po sté to samé, když tu mám i řadu ještě nevyzkoušenýh novinek? A k tomu rovnou volné pokračování Pýchy a předsudku se slušným hodnocením??

Všechny filmy a minisérie BBC mají stejný nešvar jako česká filmová produkce - je to malý rybníček, a tak se v něm obsazené tváře stále opakují. Herečka, která hraje Lizzie, se mi okamžitě vybavila jako Cassandra, sestra Jane Austenové ve Vášni a citu. Ten její ztrápený výraz mi ale byl ještě podezřelejší, protože Vášeň a cit není zrovna moje oblíbená klasika :) A musela mi napovědět až filmová databáze, že hrála umírající Bessy v seriálu North and South (a to už moje velká oblíbenost sakra JE a mohli jste o ní číst TU!). Povědomí mi ale byli i všichni ostatní protagonisté.

S volně navazujícími příběhy, fanfikcemi či různými předělávkami oblíbeného motivu je to těžké - nikdy se nezavděčíte všem, a kdo do toho jde s přílišným očekáváním, bývá zklamán dvojnásobně. Já tyhle pokračování miluju, protože ať to má s originálem společného více či méně, je to takové spiklenecké sdílení oblíbeného díla mezi příznivci a oddanými miliovníky. Udrží vás to déle u příběhu, který byl předtím ostře ohraničený, přijde jako balzám na zklamání, které na vás padlo při otočení poslední stránky, když jste se museli smířit s tím, že dál už příběh není..., nadhodí další otázky, poskytne nový materiál k přemýšlení, zavede vás do jiných dimenzí starého příběhu a vy v něm opět jste, staré známé postavy rozehrávají nový příběh, takže jste znovu napnutí jako struny...

Rozjet si ve své hlavě volné pokračování, to je někdy po dočtení či shlédnutí příběhu samovolnou nutností, protože vždycky najdeme mnoho nedořečeného, případně konec, který zůstal úplně otevřený. (Taky vás tak naštval ten příšerný epilog v Harrym Potterovi? To je zase druhý extrém.)
Ale ač nadšeně konzumuji všechno s nálepkou "podle Jane Austen", tak rozhodně nejsem ze všecho bezhlavě paf. Například seriál Lost in Austen byl tak děsivě trapný, že jsem si při něm málem musela zakrývat oči, jak mi bylo stydno za hlavní hrdinku :D Podruhé bych si to dala jedině jako vyvolávač zvracení.


úterý 22. března 2016

Výkřik

Většinou se tady snažím být pozitivní, přeci jen je tu tenhle blog od toho, aby dělal radost mně i vám, zvedal náladu, motivoval, povzbudil ve chvíli, kdy to jde od čerta k ďáblu a... bla bla.

Ale někdy si prsknout musím.

Že byl o víkendu první jarní den jsem nezjistila pohledem do kalendáře, a už vůbec ne pohledem z okna.
Řekly mi to totiž sociální sítě!
Prognóza, že sociální sítě způsobí konec lidstva, se zase o krůček přiblížila svému naplnění.
O víkendu jsem na sítích minimálně - abych se zrelaxovala, udělala si v hlavě trochu místa i pro skutečný život a ještě ten opravdový život stihla alespoň zahlédnout. I tak na mě ale vyskákalo víc fotek a výkřiků o tom, jak vítáme jaro z plna hrdla, než je zdrávo. Holé nohy, lehké sukně, náruče plné kytek. Nejvíc mi utkvěla fotka rozkvetlých stromů na Petříně.
Není část republiky v jiném podnebném pásu?
V pondělí se to vystupňovalo, protože si na ty sítě našli čas i lidé, kteří jim podobně jako já víkendy nevěnují. Takže další smršť. Fotka holčiny v tenkém tričku, přes které má koženou bundičku a tomu připojený jásot o jaru (pro upřesnění - vyfoceno v Teplicích, jen 15 km od místa mého působiště!), přišla jako pomyslná rozbuška, kdy už jsem toho měla dost.
Jsou typy článků na módních blozích, které spolehlivě vybízejí k rýpnutí, takže se vždy v komentářích někdo stará, jestli blogerce není zima. Považuji takové poznámky za otravné a je to každého věc. Znám lidi, kteří jsou otužilejší, a taky z fotky nikdy nepoznáme, kam měla dotyčná namířeno - třeba jen přebíhala mezi autem a kavárnou.
Jenže v pondělí jsem podobný den měla i já. Do práce v Ústí jsem brzy ráno jela rovnou z Aše, a tak mě také čekalo jen to nejnutnější přeběhnutí z parkoviště do kanclu a zpět.
Ale i to bylo peklo, zimou mi drkotaly zuby a to jsem měla svůj nejteplejší zimní kabát a pod ním huňatý svetr!   


pondělí 21. března 2016

Promoušn vol. 3!

Nemůžu se nezmínit, že jsem minulý týden konečně promovala.
Konečně zdůrazňuji proto, že studium jsem ukončila před více než třemi měsíci, ale víme jak: dokud Ti slavnostně nevrazí ten kus papíru do ruky, tak do té doby není!
Vzhledem k tomu, už si tím rodinka prošla několikrát, tak se hezky spravedlivě prostřídali a dorazil taťka se strejdou.
Nijak zvlášť jsem tuto událost neprožívala, protože stejně všechno bylo na poslední chvíli jinak než mělo být a to by se z toho jeden zbláznil...

Pokud chcete srovnání s předchozími "ročníky", tak článek z minulé promoce najdete zde. Bakalářská promoce proběhla už v pravěku před založením tohoto blogu, takže na ukázku si dovolím jen ukázky z fejsbůku




pondělí 14. března 2016

Kočičí víkend

Minulý víkend jsme strávili netradičně rodinně - navštívili jsme krátce Járovu rodinu v Benešově, kde jsem byla úplně poprvé. Čekalo nás výtečné pivo Ferdinand, dvě boží kočičky v bytě, předjarní výlet na zámek Konopiště a letmé rozhlédnutí po městě...




středa 9. března 2016

Bílá a skalnatá

...byla naše kraťoučká dovolená minulý týden.
Hotel Ostrov u Tisé už moc dobře znám, měla jsem to štěstí v něm strávit několik nocí již počtvrté. Není tam mobilní signál, lišky dávají u prahu dobrou noc, hotel stojí v obležení řady rybníčků a ještě ho ze všech stran obepíná hradba skal. Mají tam saunu, whirpoolku, bazén a tak, takže k relaxu neschází vůbec nic.

Ranní výhled z okna pokoje...


Ve čtvrtek jsme vyrazili na čtyřhodinovou procházku na německou stranu směr údolí podél potoka Dürre Biele na hraniční přechod Soví brána a vrátili se promrzlí a špinaví (protože jsme lezli do asi pět metrů hluboké jeskyně, ze které bylo potřeba se vysoukat plazením), ale krásně vyvětraní a osvěžení. Zakončení dne ve finské sauně, vířivce a s knihou na lehátku tak nakonec bylo třešinkou, ač jsme to původně plánovali jako hlavní bod pobytu :)

Cesta k jeskyním Eisloch a Švédské:



pondělí 7. března 2016

První březnový týden

Minulý týden se vymykal všem mým jiným tak nějak stejně plynoucím týdnům... Nějak jsem nezvládala naspat dost hodin, ale to nevadilo, protože se můj pracovní týden o polovic zkrátil a vyrazilo se na krátkou ještězimní dovolenou a klaplo to úplně báječně. Dva dny v bezsignálovém klídku mezi Tiskými skalami a poté rychlý přesun do Benešova na rodinnou návštěvu...

Pondělí s krupicovou kaší...


V úterý jsem po strašně dlouhé době navštívila Děčín a v něm přednášku kamarádky Stáni o rozkrádání socialistického majetku :) Přednáška proběhla v baru Bodenbach v Podmoklech, což je pěkná sklepní hospůdka s klasicky punkovými záchody a vlezlou zimou. A skvělým hermelínem a točeným Kocourem.
Měla jsem ten večer v plánu ještě dokončit resty ohledně příspěvku na konferenci, nakonec na úkor spánku stihla vše a musím říct, že to stálo za to. Ten krátký výlet a pár hodin ve společnosti několika lidí ze školy, se kterými je fajn, mi zase připomnělo, že tu nemůžu stále jen tak zahrabaná přežívat ve své noře nebo fungovat jen na endorfíny z fitka. Slovo dalo slovo, dnes jedu do Děčína znovu, abychom poklábosily přesně tak, jak to umí jen holky...
Hromada čokolády to jistí.


středa 2. března 2016

Únor

Ač o den delší, stejně nejkratší měsíc. Říká se, že se únor těší nejmenší oblibě, ale mě to bylo tak nějak jedno. Jako konec zimy ho beru spíš tak symbolicky, prvního tepla se beztak dočkáme až v dubnu :)
Shrnutí začnu instagramovou náloží - od té doby, co mám nový telefon, jsem tam zase aktivní, takže mě můžete sledovat jako @eponinezascherlandu ;)


...takže vidíte, jak jím, čtu, kreslím, řídím, čajíčkuju, plavu, vyhlížím jaro...