úterý 30. srpna 2016

Stěhování graduje

Srpen došel na svůj konec a další konce se nezadržitelně blíží...
Ještě posledních pár dní v práci, ještě pár posledních nezabalených krámů v mém pokojíku a pak tradá - konec jedné životní etapy. Zatím to ještě dávám s klidem, ale nervózní jsem samozřejmě také. Nejsem moc typ na změny a na takovéhle radikální už vůbec ne.

Stěhování zpět do Aše a poté do Německa se již neblíží pomalými krůčky, ale už přechází do klusu...

Z nostalgie jsem si rychle nafotila pokojík, abych si ho mohla někdy v budoucnu připomenout... (A třeba jednou aktualizuji článek o svých minulých bytech!)


A takhle prázdně a smutně vypadala moje knihovna minulý týden... (Teď už v ní nejsou ani ty poslední bichle o nacismu :D)


Když jsem se na podzim pevně rozhodla změnit směr svého života a přesunout se na západ, stanovila jsem si v bodech postup. Stěhovala jsem se už tolikrát, že si přesně dovedu představit to šílené bláznění a hlavně to množství věcí, které se zdá, jakoby ho naházet do krabic bylo děsně easy, ale jen v případě, že krabic bude alespoň třicet. Nehledě na to, že teď už opravdu dlouho (skoro 4 roky) bydlím na jednom místě a množství mých věcí se za tu dobu alespoň zčtyřnásobilo (ha - přímou úměrou!).

sobota 27. srpna 2016

Poldark

Tušila jsem, že mě tenhle nový seriál z produkce BBC nezklame, protože po prolétnutí několika recenzí zaznívala samá chvála a nadšení, a to se, zvláště na ČSFD, příliš často neděje.
Navíc jsem si vybrala naprosto perfektní čas, protože v září se spouští druhá řada, takže po shlédnutí nezůstanu dlouho na suchu.


Vidím v příběhu kombinaci všeho možného a přitom orignálního.
Hlavní hrdina Ross Poldark mi připomíná Scarlett O´Hara v mužském vydání, jen o dost vážnější a rozumnější. Na začátku mi jeho příběh připadal trochu jako Monte Christo (rodina ho již považovala za mrtvého a jeho láska se za jeho nepřítomnosti zaslíbila někomu jinému), poté kombinace pana Rochestera a Heathcliffa, a to jak temným vzhledem, tak především díky své prchlivosti. A ve chvíli, kdy se ukázal jako velký dříč, ambiciózní podnikatel a zastánce chudých horníků, tak se přiblížil Thortonovi z North and South. Je to takový temný krasavec s úsměvem piráta - celkem jednoduchá a prověřená kombinace k zamilování.
Občas tedy až příliš rozumný a uvědomělý, ale to mi rozhodně nevadilo, protože jsme se tak bezpečně vyhnuli všem telenovelovitým klišé typu "nic nevysvětluj, nechci tě poslouchat".
Mnoho směrů, kterými se příběh hrnul, bylo velmi lehce předvídatelných, ale opět říkám, že mi to absolutně nevadilo a některé scény jsem si vyloženě užívala se stupidním výrazem ve tváři. Nic se zbytečně neprotahuje, dialogy nejsou rozvleklé, občas se něco odehraje zkratkovitě, a když se některá postava chystala na důležitý krok a vy jste byli zklamaní, že samotné jednání zabráno není, tak se vzápětí vynořilo formou flashbacku, což působilo neotřele.

pátek 5. srpna 2016

Červen + červenec

Letošní léto blogování příliš nepřálo. A celkově je letos hrozně zvláštní.
Na začátku června mě na dva týdny skolila nějaká viróza, takže jsem volné chvíle trávila s kotlem čaje a seriály v posteli, zatímco mi zbůhdarma propadla permanentka do fitka.
Pak byl v plánu týden v Polsku a hned po něm dva týdny dovolené, čemuž tedy předcházelo naprosté pracovní šílenství, aby za dobu mé nepřítomnosti v kanceláři nedošlo k nějakým katastrofám... Zvlášť turečtí studenti mají zvláštní dar se dva měsíce neozvat a pak během několika dní hysterickými e-maily bombardovat celou školu.
V celém tom shonu jsem se ještě přihlásila na doktorskou zkoušku, ze které jsem se vzápětí nechala vyhodit. Tušila jsem, že to tak bude, a asi mě budete mít za cvoka, ale pro tu facku jsem si tam šla snad záměrně... Několik týdnů jsem se pohupovala na hraně a už jsem potřebovala skočit a nahrábnout to dno. Odcházela jsem tedy smířená, že teď už to níž nejde a už se zase můžu začít vynořovat. A opravdu to fungovalo. Následující tři týdny strávené mimo univerzitu mě zase nakoply a energie a nadšení do věcí příštích se vrátila.

Dovolenou jsem strávila jako poslední asi tři roky - v Aši.
Bazén se sice napustil... ale vůbec jsem neměla příležitost se v něm koupat. A vůbec se letos koupat a slunit, takže mám stále svou zimní barvu...



Naši se rozhodli malovat a zrušit můj a ségry "pokojík" a předělat jej na svoji ložnici. Pro mě to znamenalo provést generální reorganizaci půdy, kam teď každý týden vozím kvanta pytlů a krabic s věcmi z ústeckého bytu.
Už jsem na půdě naplnila všechny skříně, z pytlů je na podlaze pohoří tatranských rozměrů, ale přesto mám pocit, že je v mém ústeckém bytě pořád stejné množství věcí...